23 Cdo 730/2024 – Nejvyšší soud

23 Cdo 730/2024-335 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně České republiky – Ministerstva obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 221/1, identifikační číslo osoby 60162694, proti žalované VARIEL, a. s., se sídlem ve Zruči nad Sázavou, Průmyslová 1034, identifikační číslo osoby 45148287, zastoupené Mgr. Ing. Jakubem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týnská 1053/21, o zaplacení 9 933 514,77 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 506/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 22 Co 162/2023-312, takto: I. Dovolání se odmítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti té části výroku I rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 22 Co 162/2023-312, jíž byl potvrzen výrok I rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 4. 2023, č. j. 5 C 506/2022-268, v rozsahu, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 3 250 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z téže částky od 23. 12. 2021 do zaplacení a částku 1 200 Kč. II. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2023, sp. zn. 22 Co 162/2023-312, ve výroku I v rozsahu, v němž byl potvrzen výrok II rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 4. 2023, č. j. 5 C 506/2022-268, a dále ve výrocích II, III a IV, a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 4. 2023, č. j. 5 C 506/2022-268, ve výrocích II, III a IV, se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Kutné Hoře k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení částky 13 183 514,77 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty za prodlení žalované s dodáním 6 kusů lehkých zdravotnických terénních odsunových prostředků (dále jen „LZTOP“) dle kupní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 15. 2. 2019, jejímž předmětem byl závazek žalované jako prodávající dodat žalobkyni jako kupující celkem 19 kusů LZTOP ve dvou etapách a závazek žalobkyně zaplatit za ně žalované celkovou kupní cenu ve výši 246 785 006 Kč včetně DPH (cena 1 ks LZTOP byla dohodnuta částkou 12 988 684,50 Kč včetně DPH). Prvních 5 kusů LZTOP mělo být žalobkyni podle kupní smlouvy odevzdáno nejpozději do 30. 11. 2019, zbývajících 14 kusů měla podle smlouvy žalobkyně obdržet do 30. 11. 2020. Pro případ prodlení žalované s odevzdáním předmětu koupě v uvedených termínech byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z kupní ceny neodevzdaného zboží za každý započatý den prodlení. Žalovaná se ocitla v prodlení jak s plněním první etapy, neboť 2 ks LZTOP odevzdala žalobkyni až dne 19. 8. 2020, 2 ks LZTOP dne 20. 8. 2020 a 1 ks LZTOP až dne 4. 9. 2020, tak s plněním druhé etapy závazku, protože 1 ks LZTOP odevzdala až dne 2. 12. 2020. 2. Okresní soud v Kutné Hoře jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 5 C 506/2022-268, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 500 000 Kč s příslušenstvím a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I), zamítl žalobu co do částky 6 683 514,77 Kč s příslušenstvím (výrok II), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře soudní poplatek ve výši 325 000 Kč (výrok IV). 3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že mezi účastníky byla dne 15. 2. 2019 uzavřena kupní smlouva na dodávku celkem 19 ks LZTOP, přičemž 5 ks zboží se žalovaná zavázala odevzdat do 30. 11. 2019 a dalších 14 ks do 30. 11. 2020. Kupní cena byla dohodnuta částkou 246 785 006 Kč včetně DPH, cena za jeden kus LZTOP činila 12 988 684,50 Kč včetně DPH. V čl. XII kupní smlouvy se strany dohodly, že žalovaná zaplatí žalobkyni v případě prodlení s odevzdáním zboží v dohodnutých termínech smluvní pokutu ve výši 0,1 % z kupní ceny neodevzdaného zboží včetně DPH za každý započatý den prodlení, a to až do úplného splnění závazku nebo do zániku smluvního vztahu. Technické parametry LZTOP dle zadávací dokumentace vycházely z parametrů již dříve vyrobeného prototypu LZTOP-L, který byl vybudován na podvozku SCAM. Po uzavření kupní smlouvy bylo ovšem žalované jejím dodavatelem sděleno, že výrobce podvozků SCAM ukončil výrobu. Žalovaná proto informovala žalobkyni o možnosti použít podvozky IVECO 70.18 WM, které nesplňují pouze jednu podmínku dle technických parametrů sjednaných v kupní smlouvě, a zároveň žalobkyni požádala dne 20. 6. 2019 o udělení souhlasu s takovou změnou smlouvy. Žalobkyně dne 16. 7. 2019 vyslovila se změnou souhlas. V rámci vojskových zkoušek v červnu 2020 proběhla dílčí zkouška ověření jízdních vlastností a funkčnosti vybavení vozidla LZTOP, která musela být opakována, neboť při prvních zkouškách se projevovaly nedostatky mající vliv na jízdní vlastnosti vozidla. Po výměně převodovky vozidlo LZTOP přestalo vykazovat původně zjištěné nedostatky a svými jízdními vlastnostmi a schopnostmi splňovalo všechny požadavky. Jednotlivé kusy LZTOP byly žalovanou předány žalobkyni ve dnech 19. 8. 2020 (2 ks), 20. 8. 2020 (2 ks), 4. 9. 2020 (1 ks), 24. 9. 2020 (1 ks), 13. 10. 2020 (1 ks), 19. 10. 2020 (3 ks), 19. 11. 2020 (3 ks), 25. 11. 2020 (1 ks), 30. 11. 2020 (4 ks) a 2. 12. 2020 (1 ks). Žalobkyně následně vystavila žalované fakturu na smluvní pokutu za prodlení s odevzdáním celkem 5 ks LZTOP ve výši 13 157 537,40 Kč se splatností 30 dnů od doručení, k němuž došlo dne 22. 11. 2021. K zaplacení smluvní pokuty ve výši 25 977,37 Kč s příslušenstvím za prodlení s dodáním 1 ks LZTOP v rámci druhé etapy byla žalovaná vyzvána až v žalobním návrhu. 4. Soud prvního stupně po právní stránce konstatoval, že žalovaná porušila svou smluvní povinnost dodat zboží ve sjednaných termínech, a žalobkyni tak „samotný nárok na zaplacení smluvní pokuty za porušení této povinnosti náleží zcela po právu“. Na návrh žalované však soud v souladu s § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přezkoumal, zda výše požadované smluvní pokuty není vzhledem k okolnostem daného případu nepřiměřená. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, uveřejněný pod číslem 76/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 76/2023“), uzavřel, že v daném případě měla smluvní pokuta vedle funkce nátlakové, kterou se vyznačuje každá smluvní pokuta, rovněž funkci sankční. Soud prvního stupně tuto funkci dovodil ze smluvních ujednání, podle kterých jsou sjednané smluvní pokuty vymahatelné bez ohledu na to, zda a v jakém rozsahu vznikla škoda, a která umožňují smluvní pokutu vymáhat vedle samotného nároku na náhradu škody. Soud se proto nezabýval otázkou, zda žalobkyni porušením povinnosti vznikla škoda, ale posuzoval žalovanou tvrzenou okolnost spočívající v ukončení výroby podvozků SCAM. Ve vztahu k ní uzavřel, že ukončení výroby podvozků nemohl hodnotit jako překážku nepředvídatelnou, neboť žalovaná si musela být vědoma rizika, že subdodavatel může ukončit výrobu nebo v ní nebude dočasně pokračovat. Nastalou překážku, spočívající v ukončení výroby podvozků SCAM, bylo ale podle soudu prvního stupně nezbytné shledat jako nepřekonatelnou, neboť vedla strany smlouvy ke změně jejího obsahu co do technických parametrů vozidel. Vzhledem k tomu, že ke změně termínu dodání nedošlo, měla žalovaná na splnění první etapy závazku jen „necelé čtyři měsíce“. Podle soudu prvního stupně tak okolnost ukončení výroby podvozků SCAM bylo nutno při posuzování nepřiměřenosti smluvní pokuty v konkrétní věci zohlednit. Soud se naopak nezabýval dalšími tvrzeními žalované, konkrétně omezeními mezinárodního obchodu v důsledku pandemie COVID-19, jež měly mít vliv na dodávku sestupných převodovek z Itálie, neboť se jednalo o okolnosti, ke kterým mělo dojít v době, kdy byla žalovaná s plněním svých povinností již v prodlení. Z hlediska zájmů věřitele soud prvního stupně neshledal, že sama žalobkyně měla na splnění smluveného termínu „eminentní“ zájem, neboť „v řízení nebyla učiněna žádná zjištění svědčící o opaku“. Soud tak měl za to, že zájmy žalobkyně „nebyly zvlášť významnou měrou narušeny“. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že základ nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty je bezesporu dán, nicméně jeho samotná výše je vzhledem ke všem okolnostem nepřiměřená. Za přiměřenou pak soud prvního stupně považoval smluvní pokutu ve výši 6 500 000 Kč, neboť se jedná o dostatečnou náhradu za narušení zájmů žalobkyně na včasném plnění závazku, a nejedná se o nepřiměřenou sankci žalované s ohledem na to, že své smluvní povinnosti evidentně nedostála, a to po nezanedbatelnou dobu. Ve zbytku pak soud prvního stupně uplatněný nárok na smluvní pokutu zamítl. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastnic rozsudkem ze dne 17. 10. 2023, č. j. 22 Co 162/2023-312, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I tak, že žalobu co do částky 3 2