23 Cdo 808/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 808/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 6. 2022 Spisová značka:23 Cdo 808/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.808.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 9. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 2566/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 808/2021-733 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce Oprávnění věřitelé MS v klasickém lyžování v Liberci 2009, z. s., se sídlem v Praze 1, U Železné lávky 10, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 22902449, zastoupeného Mgr. et Mgr. Miroslavem Šianským, advokátem se sídlem v Brně, Mácova 520/62, proti žalovaným 1) Svazu lyžařů České republiky, z. s., se sídlem v Praze 6, Zátopkova 2/100, PSČ 160 17, identifikační číslo osoby 00537632, zastoupenému Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, a 2) statutárnímu městu Liberec, se sídlem v Liberci, nám. Dr. E. Beneše 1/1, identifikační číslo osoby 00262978, zastoupenému JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Dušní 8/11, o zaplacení částky 37 173 279,60 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 244/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020, č. j. 13 Co 193/2020-673, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020, č. j. 13 Co 193/2020-673, se zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit 1) žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 73 084 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce. IV. Žalobce je povinen zaplatit 2) žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 73 084 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce. Odůvodnění : Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 6. 12. 2019, č. j. 7 C 244/2011-595, zamítl žalobu, aby žalovaní 1) a 2) byli povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 37 173 279,60 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne 3. 6. 2004 byla mezi Mezinárodní lyžařskou federací (FIS) na straně jedné a oběma žalovanými na straně druhé uzavřena hostitelská smlouva o uspořádání mistrovství světa v klasickém lyžování v roce 2009. Na základě této smlouvy bylo založeno občanské sdružení OC FIS NORDIC WSC 2009, o. s. (dále také jen „sdružení“), jehož cílem a společným zájmem byla příprava a organizace mistrovství světa v klasických lyžařských disciplínách v roce 2009 konaném v Liberci, avšak smluvní stranou hostitelské smlouvy se sdružení nestalo. Žalobci postoupené pohledávky vznikly ze smluv uzavřených v období listopadu 2008 až února 2009 na základě objednávek sdružení učiněných za účelem zajištění organizace mistrovství světa. Vzhledem ke ztrátě, nebylo sdružení schopno vypořádat své závazky a prohlášený konkurs, kterým byl řešen úpadek sdružení, byl zrušen pro nedostatek majetku a sdružení bylo vymazáno z obchodního rejstříku, aniž by pohledávky věřitelů byly uspokojeny. Obvodní soud navázal právním posouzením, podle kterého „se soud nejprve zabýval otázkou vzniku hlavního závazku, když dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že pohledávky původních věřitelů za občanským sdružením OC FIS NORDIC WSC 2009, o. s., platně vznikly a byly následně platně postoupeny na žalobkyni. Je tak zřejmé, že hlavní závazek vznikl platně“, a to na rozdíl od ručitelského závazku žalovaných za závazky sdružení. Ručitelské prohlášení obsažené v článku II odst. 7 a 8 hostitelské smlouvy nesplňuje obsahové náležitosti vyplývající z § 546 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), tedy projev vůle ručitele uspokojit konkrétní existující závazky konkrétních věřitelů za dlužníkem, pokud je dlužník řádně a včas neuspokojí, přičemž současně není možné, aby bylo toto ujednání posouzeno jinak (přistoupení k závazku, dohoda ve prospěch třetího nebo veřejný příslib). K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 10. 2020, č. j. 13 Co 193/2020-673, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud převzal jako správná skutková zjištění soudu prvního stupně a akceptoval i jeho právní posouzení. Zdůraznil nezbytnost důsledně oddělit smluvní vztah „účastníků hostitelské smlouvy, která byla uzavřena podle švýcarského práva, která komplexně řeší veškeré závazky ze smlouvy vyplývající mezi subjekty, které tuto smlouvu uzavřely“, od smluvních vztahů sdružení a původních věřitelů (smlouvy kupní, smlouvy o cateringu apod.). Sdružení uzavíralo příkladmo zmíněné smlouvy jako právnická osoba s právní subjektivitou, vlastním jménem a samo bylo také z těchto smluv podle českého práva oprávněno a zavázáno. Dle odvolacího soudu švýcarské právo „může dopadat jen na účastníky hostitelské smlouvy a závazky z ní plynoucí, nikoliv na tuzemské dodavatele, jejichž práva a povinnosti vyplývají ze smluvních vztahů podle českého práva na základě smluv uzavřených českou právnickou osobou.“ Pokud ujednání hostitelské smlouvy stanovilo, že „národní svaz, město a organizační výbor budou rukou společnou a nerozdílnou odpovědné za veškeré závazky uzavřené jimi jednotlivě nebo kolektivně týkající se uspořádání a organizace mistrovství světa“, pak se tato solidární odpovědnost mohla vztahovat „jen na práva a povinnosti ze smlouvy vyplývající, nikoliv však na práva a povinnosti vzniklé ze smluv uzavřených následně 5 let po uzavření hostitelské smlouvy se subjekty vně smlouvy, na jejichž základě vznikly právní vztahy hostitelskou smlouvou nepředvídané.“ Proto taktéž odmítl, že by se jednalo o závazek žalovaných své povahy, popřípadě že by byli povinni k plnění namísto sdružení z jiného právního důvodu. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, které spočívá v tom, že odvolací soud nezjistil obsah švýcarského práva a podle švýcarského práva neposoudil právní vztah vzniklý na základě hostitelské smlouvy. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud se při řešení otázky (první), zda „soud je povinen zjistit znění a obsah cizího práva, pokud se jimi právní vztahy mezi účastníky řídí“ (citováno i se zřejmou nesprávností) měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 1987, sp. zn. Cpjf 27/86, uveřejněného pod č. 26/87 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, a otázky (druhé), zda je „na právní posouzení věci nutno použít, interpretovat a aplikovat rozhodnou právní úpravu, tj. právní úpravu na věc skutečně dopadající“, měl odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 1714/2013, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1766/2012, nebo ze dne 28. 7. 2016, sen. zn. 29 ICdo 49/2014 (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz). Dále namítal, že „i kdyby se hostitelská smlouva řídila právem českým“, odvolací soud neuvedl, „proč by neobstálo ani posouzení závazku žalovaných dle hostitelské smlouvy jako závazku sui generis“. Dovolatel odvolacímu soudu konečně vytýká, že se dopustil vad řízení, konkrétně, že napadený rozsudek je překvapivý, že dovolateli nebylo poskytnuto poučení podle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, že odvolací soud „považoval právní argumentaci žalobce za jeho skutková tvrzení, a takto ji i právně posuzoval“, že neprovedl dovolatelem navržené důkazy, které měly prokázat pravdivost jeho tvrzení o přistoupení sdružení k hostitelské smlouvě, a že učinil skutkové zjištění, aniž by provedl dokazování. Navrhuje, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení; zároveň se domáhal odkladu vykonatelnosti napadeného rozsudku. Vyjádření k dovolání podali oba žalovaní, shodně navrhli, aby nepřípustné dovolání žalobce bylo odmítnuto, popř. zamítnuto. Žalovaní 1) a 2) shodně argumentovali, že zjišťovat znění a obsah cizího práva je dle žalobcem zmíněné rozhodovací praxe do