24 Cdo 1044/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1044/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2025 Spisová značka:24 Cdo 1044/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.1044.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba určovací Dědické řízení Zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti (o. z.) Závěť holografní [ Závěť ] Vydědění Nepominutelný dědic (o. z.) Dotčené předpisy:§ 80 o. z. § 170 odst. 1 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1044/2025-702 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně M. V., zastoupené Mgr. Kamilou Roučkovou, advokátkou se sídlem v Roudnici nad Labem, Mlýnská č. 298, proti žalované M. V., o určení dědického práva, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. září 2024, č. j. 30 Co 184/2024-637, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku městského soudu ve výroku I., jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. ledna 2024, č. j. 26 C 100/2019-581, ve výroku II. o zamítnutí žaloby na určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti zůstavitelky ze dne 23. listopadu 2014 s dodatkem ze dne 23. března 2017, a ve výroku III. o zamítnutí žaloby na určení, že vydědění žalobkyně zůstavitelkou ze dne 11. dubna 2017 je neplatné, se odmítá. II. Rozsudek městského soudu (s výjimkou výroku I., jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. ledna 2024, č. j. 26 C 100/2019-581, ve výroku II. o zamítnutí žaloby na určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti zůstavitelky ze dne 23. listopadu 2014 s dodatkem ze dne 23. března 2017, a ve výroku III. o zamítnutí žaloby na určení, že vydědění žalobkyně zůstavitelkou ze dne 11. dubna 2017 je neplatné) a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 16. ledna 2024, č. j. 26 C 100/2019-581 (s výjimkou výroku II. o zamítnutí žaloby na určení, že žalovaná není dědičkou ze závěti zůstavitelky ze dne 23. listopadu 2014 s dodatkem ze dne 23. března 2017, a výroku III. o zamítnutí žaloby na určení, že vydědění žalobkyně zůstavitelkou ze dne 11. dubna 2017 je neplatné), se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. I. Odůvodnění: 1. V řízení o pozůstalosti po H. V., zemřelé dne 14. 6. 2018 (dále též jen „zůstavitelka“), Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 20. 3. 2019, č. j. 20 D 666/2018-181, odkázal M. V., aby nejpozději do dvou měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení uplatnila své dědické právo u Obvodního soudu pro Prahu 8 žalobou proti M. V. na určení, že M. V. je dědičkou po zůstavitelce a že M. V. není dědičkou ze závěti zůstavitelky ze dne 23. 11. 2014 s dodatkem ze dne 23. 3. 2017. Pozůstalostní soud uvedl, že zůstavitelka zanechala závěť ze dne 23. 11. 2014, jíž ustanovila dědicem svých nemovitostí a pozemků žalovanou, s tím, že si nepřeje, aby cokoliv z pozůstalosti dostala žalobkyně, dodatkem k závěti ze dne 23. 3. 2017 zůstavitelka zopakovala své přání, aby nic nenabyla žalobkyně, a prohlášením o vydědění ze dne 11. 4. 2017 zůstavitelka vydědila žalobkyni z důvodu, že o zůstavitelku a jejího manžela jako rodiče nejeví žádný zájem, v ničem jim nepomáhá, psychicky je týrá a nereaguje na kontakty a vše ignoruje. Vzhledem k tomu, že pozůstalý manžel L. V., zemřelý dne 15. 12. 2018, (dle protokolu o jednání ze dne 5. 11. 2018) v zastoupení žalovanou dědictví odmítl a že žalovaná uznala závěť ze dne 23. 11. 2014 s dodatkem ze dne 23. 3. 2017 a prohlášení o vydědění ze dne 11. 4. 2017 za pravé a platné a žalobkyně je za pravé a platné neuznala, neboť je podle ní zůstavitelka učinila v omylu a pod nátlakem, pozůstalostní soud dovodil, že je zde spor o dědické právo mezi žalobkyní, která byla podle prohlášení o vydědění vyděděna, a žalovanou, která byla ustanovena dědičkou ze závěti, a že pro vyřešení sporu je třeba prokázat sporné skutečnosti, tedy zda byla závěť včetně dodatku a prohlášení o vydědění sepsány platně, a proto odkázal k podání žaloby žalobkyni, jejíž dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako slabší. Obvodní soud pro Prahu 8 později usnesením ze dne 6. 3. 2025, č. j. 20 D 666/2018-379, odkázal M. V. také k tomu, aby nejpozději do 2 měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení uplatnila dědické právo pozůstalého manžela L. V., zemřelého 15. 12. 2018, žalobou proti pozůstalé dceři M. V. na určení, že pozůstalý manžel L. V. je dědicem po zůstavitelce, s odůvodněním, že je zde spor o dědické právo pozůstalého manžela L. V., pro jehož vyřešení je třeba prokázat sporné skutečnosti, tedy to, zda plná moc ze dne 29. 8. 2018 udělená pozůstalým manželem pozůstalé dceři M. V., na základě které M. V. za pozůstalého manžela L. V. dědictví odmítla, byla udělena platně. 2. Žalobkyně se s poukazem na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 3. 2019, č. j. 20 D 666/2018-181, žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 15. 5. 2019 domáhala určení, že I. „pozůstalá dcera M. V. je dědičkou po zůstavitelce H. V., zemřelé dne 14. 6. 2018“, že II. „pozůstalá dcera M. V. není dědičkou zůstavitelky H. V., zemřelé 14. 6. 2018, ze závěti ze dne 23. 11. 2014 s dodatkem ze dne 23. 3. 2017“, že III. „prohlášení o vydědění pozůstalé dcery M. V. zůstavitelkou H. V., zemřelou 14. 6. 2018, ze dne 11. 4. 2017 je neplatné“, a že IV. „plná moc udělená L. V., kterou udělil dne 29. 8. 2018 M. V. pro dědické řízení po zůstavitelce H. V., zemřelé 14. 6. 2018, je neplatná“. Žalobkyně předně uvedla, že podílové spoluvlastnictví obou sester k nemovitostem se stalo důvodem pro vznik neshod nejen mezi nimi, ale pod velmi silným a cíleným nátlakem žalované vedla v důsledku i k výraznému narušení vztahů mezi žalobkyní a zůstavitelkou, která na základě nepravdivých a účelových informací žalované začala měnit svůj přístup k žalobkyni, který dovedla až do stádia vydědění žalobkyně. Žalobkyně v pozůstalostním řízení neuznala listiny předložené žalovanou z důvodu, že tyto „nejsou projevem pravé a svobodné vůle zůstavitelky“ a „byly jednoznačně sepsány z podnětu a pod vlivem žalované“. Dle žalobkyně zdravotní stav zůstavitelky při sepsání dodatku závěti ze dne 23. 3. 2017 a následně prohlášení o vydědění ze dne 11. 4. 2017 „byl již velmi špatný, nebyla orientovaná, brala řadu léků a byla zcela pod vlivem žalované, a v žádném případě nebyl naplněn podstatný důvod vydědění“. V průběhu řízení žalobkyně dále zpochybnila pravost závěti s tím, že ji zůstavitelka nesepsala. Žalobkyně zpochybnila také plnou moc ze dne 29. 8. 2018, na základě které žalovaná v pozůstalostním řízení za svého otce L. V. odmítla dědický podíl po zůstavitelce. 1. 2. V rozsahu, jímž se žalobkyně domáhala určení neplatnosti plné moci, kterou měl dne 29. 8. 2018 udělit L. V. pro dědické řízení (pozn. pozůstalostní řízení) po zůstavitelce, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 26. 1. 2022, č. j. 26 C 100/2019-400 (které nabylo dle potvrzení ve spise právní moci dne 19. 2. 2022), řízení v této části zastavil. 3. Následně Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 16. 1. 2024, č. j. 26 C 100/2019-581, zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je jako pozůstalá dcera dědičkou po zůstavitelce (výrok I.), že žalovaná není dědičkou ze závěti zůstavitelky ze dne 23. 11. 2014 s dodatkem ze dne 23. 3. 2017 (výrok II.) a že vydědění žalobkyně zůstavitelkou ze dne 11. 4. 2017 je neplatné (výrok III.); dále rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 6 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.) a o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 16 618 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.). Soud prvního stupně předně uvedl, že soudní komisař usnesením, jímž odkázal žalobkyni k podání žaloby, „vymezil okruh sporných skutečností, které je nutno vyřešit před nalézacím soudem“, že však žalobkyně k dvěma žalobním petitům pro uplatnění dědického práva žalobkyně přidala ještě dva petity vlastní, a to na určení, že vydědění žalobkyně zůstavitelkou ze dne 11. 4. 2017 je neplatné a dále na určení neplatnosti plné moci od otce účastnice (ohledně kterého bylo řízení již zastaveno), ačkoliv „soudu nepřísluší se v tomto řízení zabývat otázkou (ne)platnosti vydědění žalobkyně, ale toliko sporovanou platností (a pravostí) listin sepsaných zůstavitelkou“, a přesto převážná většina tvrzení obou účastnic a k nim navržených důkazů se týkala právě sporovaných důvodů vydědění žalobkyně, které tak „jsou v zásadě bez významu pro rozhodnutí