24 Cdo 1183/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1183/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2024 Spisová značka:24 Cdo 1183/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1183.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozůstalost (o. z.) Aktiva Dotčené předpisy:§ 172 odst. 2 bod věta druhá z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 7. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.09.2024 13.09.2024I.ÚS 2533/24 II.ÚS 2551/24 Tomáš Langášek Pavel Šámal odmítnuto pro nepřípustnost odmítnuto pro nepřípustnost25. 9. 2024 24. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1183/2024-4502 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po A. K., zemřelém dne XY, za účasti 1) J. K., zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Měsíčná č. 256/2, 2) A. K., zastoupené JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., Ph.D. advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská č. 281/44, a 3) J. D. K., zastoupené JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem v Liberci, Vítězná č. 770/7, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 35 D 515/2020, o dovolání J. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. října 2023, č. j. 29 Co 84/2023-4278, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 1. března 2023, č. j. 35 D 515/2020-3854, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Liberci k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Řízení o pozůstalosti po A. K., zemřelém dne XY (dále jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 31. 3. 2020, č. j. 35 D 515/2020-3. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli byl pověřen Mgr. Filip Vorel, notář v Liberci (§ 101 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních). Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 5. 2020, č. j. 35 D 515/2020-129, byl Mgr. Filip Vorel z provedení úkonů soudního komisaře v tomto řízení vyloučen a k provedení úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli byla pověřena JUDr. Jana Seemanová, notářka v Liberci (ve smyslu ustanovení § 100 a 101 zákona o zvláštních řízeních soudních). 2. Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 1. 3. 2023, č. j. 35 D 515/2020-3854, určil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 4 139 083 415 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 5 827 644 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 4 133 255 771 Kč (výrok I.), dále potvrdil, že pozůstalost vymezenou v odstavcích A) – F) „nabývají pozůstalá manželka J. K., pozůstalá dcera A. K. a pozůstalá dcera J. D. K., dle svých zákonných dědických podílů, tedy každá po jedné třetině“, tedy že „potvrzuje nabytí dědictví dědičkám ze zákona v I. děd. třídě dle jejich zákonných podílů, tedy každé jednou třetinou“ (výrok II.), nepřiznal pozůstalé manželce J. K. právo na vypořádání dle § 1693 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (výrok III.), a dále rozhodl, že účastnice řízení J. K., A. K. a J. D. K. jsou povinny uhradit soudnímu komisaři odměnu a hotové výdaje včetně náhrady daně z přidané hodnoty v celkové výši 93 091,35 Kč dle vzájemného poměru majetku nabytého při rozdělení pozůstalosti, tedy každá částku 31 030,45 Kč do čtrnácti dnů od právní moci usnesení (výrok IV.), a že „žádná z účastnic řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že „zůstavitel zemřel bez zanechání pořízení pro případ smrti“, „byl ženatý“, „jako dědičky ze zákona v I. dědické třídě přicházely v úvahu pozůstalá manželka J. K. a pozůstalé dcery A. K. a J. D. K.“, že „manželství zůstavitele a J. K. bylo uzavřeno dne 24. 4. 1982“, a „rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 4. 1994, který nabyl právní moci dne 2. 6. 1994, č. j. 20 C 442/94, bylo zrušeno bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále též jen "BSM") zůstavitele a J. K.“, přičemž „nedošlo do tří let ode dne právní moci rozsudku po zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů k vypořádání dohodou, ani nebyl u Okresního soudu v Liberci ve lhůtě tří let ode dne právní moci rozsudku o zrušení jejich bezpodílového spoluvlastnictví podán návrh na jeho vypořádání“, a proto platí dle ustanovení § 149 odst. 4 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31. 7. 1998, „domněnka vypořádání BSM“, a poté, co usnesením ze dne 23. 3. 2022, č. j. 35 D 515/2020-250, rozhodl o nahrazení soupisu pozůstalosti seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti, jenž byl všemi dědičkami potvrzen, soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželka zůstavitele v průběhu řízení uplatňovala své vlastnické právo k pozůstalosti „v zásadě k jedné polovině pozůstalosti, s výjimkou majetku uvedeného ve výroku II. odst. D“, a to „z důvodu, že po zrušení jejich BSM nedošlo k žádnému vypořádání, z důvodu, že podnikali společně, z důvodu, že obchodní závod je rodinným závodem provozovaným jí a zůstavitelem, že zisky z podnikání investovali do dalších podnikatelských aktivit, že došlo k vydržení poz. manželkou ve vztahu k podílu na majetku zůstavitele, z důvodu, že majetek zůstavitele byl nabyt z prostředků, které tvořily jejich podílové spoluvlastnictví“, přičemž ohledně domu č.p. XY v části obce XY, jenž byl zapsán v katastru nemovitostí jako součást pozemku parcely XY v k. ú. XY, manželka uplatnila spoluvlastnický podíl o velikosti ¼, ale protože se „ohledně uvedené stavby dědičky neshodly na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti“, soud prvního stupně k tomuto spornému majetku (k ¼ popsané stavby), „při projednání pozůstalosti nepřihlédl“, a dále dovodil, že vozidla uvedená ve výroku II. odst. E a zbraně uvedené ve výroku II. odst. B zůstavitel „nabyl poté, kdy došlo k pravomocnému zrušení BSM zůstavitele a manželky“, a proto se „nestaly součástí jejich BSM“, že „do aktiv pozůstalosti patří veškeré podíly zůstavitele ve společnostech s ručením omezeným“ (pozn. uvedeny ve výroku II. odst. C), neboť „zůstavitel se stal společníkem uvedených společností poté, kdy došlo k pravomocnému zrušení BSM zůstavitele a manželky“, a „uvedené podíly se tak nestaly součástí jejich BSM“, dále že „do aktiv pozůstalosti patří také nemovitosti uvedené ve výroku II. odst. A“, jež zůstavitel „nabyl poté, kdy došlo k pravomocnému zrušení BSM zůstavitele a jeho manželky“, a to s výjimkou pozemků – parcely XY v k. ú. XY, který získal ½ v době před uzavřením manželství a ½ za trvání manželství, avšak darovací smlouvou ze dne 1. 12. 1988, a „součástí BSM nebyly věci získané darem“, a parcely XY v k. ú. XY, který zůstavitel zakoupil za trvání manželství s manželkou, a proto po zrušení BSM manželů a po uplynutí tří let od právní moci rozsudku o zrušení jejich BSM se každý stal vlastníkem ½ tohoto pozemku, a proto „do aktiv byla zahrnuta pouze jeho ½“, jakož že „do aktiv pozůstalosti patří obchodní závod uvedený ve výroku II. odst. F“ (pozn. obchodní závod zůstavitele, provozovaný pod IČO XY, obchodní firmou: A. K. J.), neboť z hlediska právního závěru, zda podnik zůstavitele byl součástí BSM, uzavřel, že byl-li „na počátku podnikání podnikatelem pouze zůstavitel a podnik sloužil výkonu jen jeho povolání“ (manželka v době zahájení podnikání setrvávala ve svém původním zaměstnání), „podnik zůstavitele netvořil součást jejich BSM a náležel výlučně zůstaviteli“, a to „bez ohledu“ na to, že „manželka se stala později podnikatelkou, či že se na podnikání podílela“ jí popsaným způsobem, přičemž „ani v důsledku následného získání oprávnění k podnikání manželkou se podnik nestal součástí jejich BSM“, že i v případě námitky manželky, že se jednalo o závod rodinný, „nezakládá členům rodiny zúčastněným na provozu závodu vlastnická práva k závodu“, když nadto tímto usnesením v rámci řízení o pozůstalosti „nedochází k rozdělení pozůstalosti soudem, ale k potvrzení nabytí dědictví dědicům dle dědických podílů ze zákona“, a proto „manželce přednostní právo na obchodní závod zůstavitele nesvědčí“, a že z hlediska majetku uvedeného ve výroku II. ani „nedošlo k vydržení majetku zůstavitele manželkou“, a že důvodem pro spoluvlastnický podíl manželky k ½ pozůstalosti „nemůže být ani to, že zisky z podnikání investovali do dalších podnikatelských aktivit, nebo že majetek byl pořízen z prostředků, které tvořily jejich podílové spoluvlastnictví“, a to došlo-li ke zrušení BSM rozsudkem soudu a „po tomto zrušení BSM nabýval zůstavitel dále již majetek v zásadě do svého výlučného vlastnictví, nikoliv jako společný majetek s manželkou“. Soud prvního stupně dále dovodil, že důvodem pro spoluvlas