24 Cdo 1359/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1359/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 1. 2022 Spisová značka:24 Cdo 1359/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.1359.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědické řízení Vypořádání SJM Dědická dohoda Dohoda dědiců Dotčené předpisy:§ 162 odst. 1 předpisu č. 292/2013 Sb. § 10 odst. 1 předpisu č. 292/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1359/2021-128 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po zůstavitelce M. V., narozené XY, posledně bytem XY, zemřelé dne 1. března 2020, za účasti 1) pozůstalého manžela V. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného obecnou zmocněnkyní R. K., bytem XY, 2) pozůstalého syna S. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného obecnou zmocněnkyní R. K., bytem XY, a 3) pozůstalé dcery M. K., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kryštofem Koschinem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova č. 75/48, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 13 D 408/2020, o dovolání 3) pozůstalé dcery M. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2021, č. j. 29 Co 28/2021-91, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2021, č. j. 29 Co 28/2021-91, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 9 pověřenou soudní komisařkou JUDr. Miluší Peterkovou usnesením ze dne 9. 12. 2020, č. j. 13 D 408/2020-60, stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitelky a jejího manžela částkou 1 323 293,21 Kč a schválil dohodu o vypořádání společného jmění zůstavitelky a jejího manžela sestávajícího z věcí popsaných ve výroku usnesení. Své rozhodnutí založil na tom, že rozsah společného jmění manželů a jeho obvyklá cena byla učiněna podle shodného prohlášení účastníků (učiněného do protokolu dne 22. 9. 2020). Po soupisu společného jmění manželů bylo účastníky prohlášeno, že zjištění jsou z hlediska rozsahu i ocenění nesporná a úplná. Následně byla účastníky ohledně vypořádání společného majetku do protokolu uzavřena a podepsána dohoda podle ustanovení § 162 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), když nic nenasvědčovalo tomu, že by byla uzavřena neplatně (účastník 1/ jako obecný zmocněnec zastupoval účastníka 2/). K rozsahu společného majetku ani k jeho vypořádání nebylo dne 22. 9. 2020 vydáno žádné usnesení. Poté soud obdržel podání účastníků 1) a 2), v nichž projevují nesouhlas s bodem 7 protokolu o jednání (ohledně jimi nyní sporované pohledávky, jež měla podle dohody připadnout z poloviny pozůstalému manželovi a z poloviny do pozůstalostního jmění) a „návrhem“ dohody, avšak nevyplývá z nich, že by od uzavřené dohody o vypořádání společného jmění manželů odstoupili, ani důvod, pro který by tak učinit mohli. Účastník 1) mylně předpokládá, že došlo jen k návrhu vypořádání, ve skutečnosti však došlo k uzavření smlouvy. Jelikož od uzavřené smlouvy nebylo platně odstoupeno, soud schválil dohodu o vypořádání společného jmění zůstavitelky a jejího manžela ve znění, jak byla do protokolu učiněna. Podání se týkalo promlčení předmětné pohledávky, vypořádání dědických dluhů a majetku dosud do aktiv pozůstalosti nezařazeného. Promlčení pohledávky nelze řešit v tomto řízení; jde-li o vypořádání dědických dluhů, tak za dluhy odpovídají dědici ze zákona, na to nemá vliv, jestli se věřitel přihlásil či nepřihlásil; k tvrzené pohledávce za pozůstalou dcerou nemůže být podle ustanovení § 162 z. ř. s. přihlíženo, protože dcera ji popírá, takového aktiva se lze proto domáhat ve sporném řízení podle § 189 z. ř. s. K odvolání účastníků 1) a 2) Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 3. 2021, č. j. 29 Co 28/2021-91, změnil usnesení soudu I. stupně tak, že určil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitelky a jejího manžela ve výši 123 293,20 Kč, a rovněž změnil napadené usnesení tak, že dohodu uzavřenou účastníky dne 22. 9. 2020 neschválil. Vyložil, že dojde-li ke sporu o skutečnostech, z nichž má plynout existence majetku ve společném jmění ke dni smrti zůstavitele, ke spornému majetku se nepřihlíží. Účastnice 3) uváděla závazek účastníka 2) zaplatit zůstavitelce a jejímu manželovi (účastníkovi 1/) 1 200 000 Kč z titulu poskytnutých půjček účastníkovi 2) nebo úhrady jeho závazků. Při jednání před soudem I. stupně dne 22. 9. 2020 účastník 1), který zároveň jako obecný zmocněnec zastupoval účastníka 2), potvrdil tvrzení účastnice 3), že účastníkovi 2) byla manželi postupně v rozmezí 10 – 15 let před smrtí zůstavitelky půjčena částka 1 200 000 Kč a dosud vrácena nebyla. V dalším průběhu řízení účastníci 1) a 2) však svá tvrzení změnili. Tak učinit mohli, a to i v odvolacím řízení. Podle účastníka 1) se jednalo o rodinnou záležitost, finanční výpomoc nepovažovali za žádnou pohledávku, účastník 2) uvedl, že finanční výpomoc rodičům splatil do roku 2016. Za těchto tvrzení je předmětná pohledávka sporným majetkem, ke kterému v pozůstalostním řízení nelze přihlížet. Proto byla obvyklá cena majetku snížena o cenu předmětné pohledávky. Tvrzené pasivum společného jmění (dluh ze spotřebitelského úvěru) správně nebylo soudem prvního stupně zohledňováno, neboť procesní úprava nepředpokládá vypořádání pasiv společného jmění, taková dohoda by se netýkala práv věřitelů, společné dluhy manželů se projeví až v pasivech pozůstalosti. Proti tomuto usnesení podala účastnice 3) dovolání. Má za to, že napadené rozhodnutí záleží na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena, dílčím způsobem se podle jejího názoru též odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu. Předkládá otázku, zda je-li uzavřena dohoda pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, je tím soud vázán, byť by následně jeden z účastníků začal některé aktivum sporovat, resp. zda je povinností soudu tuto dohodu schválit, není-li v rozporu se zákonem, eventuálně zda jsou odvolacím důvodem proti schválení dohody pouze skutečnosti odůvodňující, že došlo k zániku závazku podle občanského zákoníku. Namítá, že nenastaly důvody pro odstoupení od smlouvy podle občanského zákoníku ani jiný důvod zániku závazku. Dále namítá, že po uzavření předmětné dohody začala účastníky 1) a 2) zastupovat stejná obecná zmocněnkyně, přičemž mezi těmito účastníky může být dán střet zájmů, a že plnou moc účastníka 2) pro obecnou zmocněnkyni založil do spisu účastník 1), jako obecný zmocněnec účastníka 1), a zda je tedy zmocnění „řádně vykázáno“, neboť delegace zmocnění by byla nepřípustná. Rovněž namítá, že se s touto námitkou odvolací soud nevypořádal. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V projednávané věci záviselo rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení právní otázky, zda je-li do protokolu uzavřena a podepsána dohoda pozůstalého manžela s dědici o vypořádání majetku patřícího do společného jmění manželů, může soud dohodu neschválit proto, že jeden z účastníků činí následně některé aktivum, které bylo předmětem dohody, sporným. Protože tato právní otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, shledal Nejvyšší soud České republiky dovolání přípustným ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Podle ustanovení § 162 z. ř. s. zaniklo-li manželství zůstavitele jeho smrtí, soud usnesením stanoví