24 Cdo 1583/2020 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1583/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2022 Spisová značka:24 Cdo 1583/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.1583.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Závěť Závěť holografní [ Závěť ] Dotčené předpisy:§ 574 o. z. § 578 o. z. § 1494 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:20. 9. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1583/2020-289 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci pozůstalosti po L. S., narozené dne XY, zemřelé dne 2. března 2016, naposledy bytem v XY, za účasti 1) I. M., narozené dne XY, bytem v XY, 2) TELEPACE s.r.o., se sídlem v Ostravě, Kostelní nám. č. 2, IČO 26849755, zastoupené JUDr. Romanem Krakovkou, advokátem se sídlem v Ostravě, Pivovarská č. 1504/8, 3) RADIO PROGLAS, s.r.o., se sídlem v Brně, Barvičova č. 666/85, IČO 49435001, zastoupené JUDr. Eliškou Chobolovou, advokátkou se sídlem v Brně, Cihlářská č. 19, 4) K. B. R., narozené dne XY, bytem v XY, a 5) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží č. 42, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 D 107/2016, o dovolání 2) TELEPACE s.r.o. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. srpna 2019, č. j. 29 Co 317/2019-218, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2019, č. j. 29 Co 317/2019-218, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 3. 2019, č. j. 32 D 107/2016-197, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 20. 12. 2016, č. j. 32 D 107/2016-85, rozhodl, že pořízení pro případ smrti ze dne „29. 1. 1915“, ve kterém zůstavitelka odkázala byt, pozemek, a vybavení bytu účastníkovi 1), a pořízení pro případ smrti ze dne „23. 1.“, ve kterém odkázala tento majetek účastníkům 1), 2), 3) a 4), jsou neplatná. Po zůstavitelce zde nejsou žádní dědici ze zákonné posloupnosti, zůstavitelka však zanechala několik pořízení pro případ smrti. V závěti ze dne 29. 1. 2009 (zanechané ve dvou vyhotoveních) odkázala svůj byt svému bratrovi V. S. (který zůstavitelku předemřel, a jehož pozůstalost nabyla nynější zůstavitelka), a dále dvě již výše uvedené závěti ze dne „29. 1. 1915“, a ze dne „23. 1.“. Podle ustanovení § 1494 odst. 1 o. z. není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Vzhledem k tomu, že se tak v tomto případě stalo, bylo rozhodnuto, jak je ve výroku uvedeno. Městský soud v Praze k odvolání účastníků usnesením ze dne 3. 8. 2018, č. j. 29 Co 302/2018-154, usnesení soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění v pořadí prvního rozhodnutí odvolacího soudu městský soud vyložil, že soud I. stupně vyrozuměl o dědickém právu pouze účastníky 1) a 5), a po nalezení čtyř holografních závětí v bytě zůstavitelky o dědickém právu neinformoval účastníky 2), 3) 4) a 6), „ačkoli jejich totožnost účastníků pro účely doručení při využití racionální úvahy odhalil“. Nevyrozumění účastníci se o svém možném dědickém právu dozvěděli až z napadeného usnesení, jímž se soud zjevně hodlal předem vyjádřit k eventuálnímu budoucímu sporu o dědické právo. Takový procesní postup však zákon nepřipouští, jak vyplývá z ustanovení §§ 164 a 168 – 170 z. ř. s. Nejprve musí být účastníci poučeni o možnosti odmítnout dědictví, teprve po neodmítnutí dědictví může nastat spor o dědické právo, protože dědická práva podle všech dědických titulů (podle závěti ze dne „29. 1. 1915“, závěti ze dne „23. 1.“ a podle § 1634 o. z.) vedle sebe obstát nemohou, neboť pokrývají (zčásti či zcela) totožný majetek zůstavitelky. Spor o dědické právo se řeší buď způsobem podle § 169 z. ř. s., nebo § 170 z. ř. s. v závislosti na tom, zda vyřešení sporu závisí na posouzení skutečností, které jsou mezi účastníky nesporné, nebo zda je k vyřešení nezbytné prokázat mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, zákon přitom nepředpokládá dokazování sporných skutečností zakládajících dědické právo v samotném pozůstalostním řízení. Pokud žádný z účastníků nezpochybňuje pravost žádné ze závětí, není pochyb o rozhodných skutečnostech, a není tudíž o nich mezi účastníky spor. Zjišťování dalších skutkových okolností, o nichž je či může být spor mezi účastníky (okolnosti a doba sepisu závětí datovaných dne „23. 1“ a „29. 1. 1915“) není potřebné, neboť nejsou pro podstatné pro posouzení platnosti dvou rozhodných závětí. Soud proto podle § 169 z. ř. s. rozhodne, s kterými účastníky bude v řízení dále jednáno, a kterým účastníkům se účast v řízení ukončuje. Podle ustanovení § 1494 odst. 1 o. z. není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. Ačkoli si lze představit i platnou nedatovanou závěť (v případě jediné závěti), zákon však jasně stanoví, že je-li více závětí, které vedle sebe nemohou obstát, nebudou platné ty z nich, u kterých není zřejmý den, měsíc a rok jejich pořízení. Přestože zákon změkčuje striktní požadavek předchozí právní úpravy na dataci závěti, na druhou stranu však zákon nepředpokládá, že datum pořízení závěti bude předmětem dokazování. Pořídil-li zůstavitel více závětí, které vedle sebe nemohou obstát, je třeba k platnosti jednotlivé závěti, aby byl den jejího sepisu očividný a nepochybný. Tak tomu však v případě závětí datovaných dnem „29. 1. 1915“ a „23. 1.“ není. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 3. 2019, č. j. 32 D 107/2016-197, bylo následně rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno pouze se státem - Českou republikou jako jediným účastníkem řízení, a že se ukončuje účast v řízení účastníků 1), 2), 3), a 4). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že zde nejsou žádní v úvahu připadající dědici podle zákonné posloupnosti. Bylo zjištěno, že zůstavitelka zanechala vlastnoručně sepsanou závěť ze dne 18. 6. 2009 (dále též „závěť č. 1“, v níž dědicem svého bytu ustanovila svého bratra V. S., vlastnoručně podepsanou závěť označenou dnem 29. 1. 1915 (dále též „závěť č. 2“), v níž dědicem svého bytu, pozemku a vybavení bytu ustanovila NOE se sídlem v Ostravě, Kostelní nám. č. 2, a vlastnoručně sepsanou závěť označenou dnem 23. 1. (dále též „závěť č. 3“), v níž dědici svého bytu, pozemku a vybavení bytu ustanovila NOE, PROGLAS, K. B. a I. M.. Protože závětí č. 1 povolaný bratr „zůstavitelku předemřel, soud nepostupoval podle závěti č. 1, a to v souladu s ust. § 1634 o. z.“. Podle učiněných zjištění TELEPACE s.r.o. od roku 2006 vlastní licenci k provozování televizního vysílání stanice NOE, přičemž zůstavitelka byla od roku 2006 do roku 2014 členkou klubu přátel televize. Závěťmi povolaní dědici po vyrozumění o dědickém právu dědictví neodmítli a nesporovali pravost žádné ze závětí. Protože dědická práva podle všech dědických titulů nemůžou vedle sebe obstát, neboť pokrývají (zčásti) totožný majetek, nastal spor o dědické právo mezi Českou republikou, jejíž dědické právo se opírá o ustanovení 1634 o. z., a ostatními účastníky 1), 2), 3) a 4), závisející pouze na posouzení nesporných skutečností. Podle ustanovení § 1494 odst. 1 o. z., není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná. V případě, že zůstavitel pořídil více závětí, které vedle sebe nemohou obstát, je podle soudu k platnosti jednotlivé závěti třeba, aby byl den jejího podpisu očividný a nepochybný. Protože závěť č. 2 a závěť č. 3 si odporují – pokrývají (z části) totožný majetek zůstavitelky a ani u jedné z nich není zřejmé, který den, měsíc a rok byla pořízena, jsou obě neplatné. Soud proto podle § 169 z. ř. s. rozhodl, že nadále bude jednáno jen s účastníkem 5) Česká republika, a účast ostatních v řízení byla ukončena. K odvolání účastnice 1) Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 8. 2019, č. j. 29 Co 317/2019-218, potvrdil usnesení soudu I. stupně. Účastnice 1) ve svém odvolání uváděla, že jako poslední byla pořízena závěť datována dnem 23. 1., a to v roce 2016. Podle jejího názoru není podmínkou platnosti závěti uvedení přesného data pořízení a nejasný údaj lze doplnit na základě zjištění, které je možné učinit dokazováním v dědickém řízení, a namítala, že nebylo vyhověno jejímu návrhu na výslech svědka (syna kamarádky zů