24 Cdo 1653/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1653/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 8. 2024 Spisová značka:24 Cdo 1653/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1653.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Katastr nemovitostí Vklad do katastru nemovitostí Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 17 odst. 1 písm. g) předpisu č. 256/2013 Sb. § 17 odst. 1 písm. b) předpisu č. 256/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:26. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1653/2024-71 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně XAVEROV trade, a.s., se sídlem v Praze 4, Lopatecká č. 223/13, IČO 27242731, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 92 C 151/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2024, č. j. 5 Co 146/2023-53, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Dovolatelka nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 20. 10. 2022 domáhala povolení vkladu vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu v rozsahu ideálních 41/48 na pozemku parc. č. 4036/104 v kat. území Horní Počernice a v tomto rozsahu nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, ze dne 20. 9. 2022, č. j. V-23883/2022-101-36. V žalobě uvedla, že předmětný podíl je dosud v katastru nemovitostí vlastnicky připsán pro již neexistující Drůbežnictví, národní podnik, a že k návrhu na vklad připojila své prohlášení o přechodu vlastnického práva, což v minulosti postačovalo ke vkladu spoluvlastnického podílu žalobkyně v rozsahu ideálních 7/48 na stejném pozemku, a proto nesouhlasila se závěry napadeného rozhodnutí katastrálního úřadu, podle kterého nelze vklad práva nyní povolit, neboť pozemek nebyl výslovně uveden v privatizačním projektu právní předchůdkyně žalobkyně XAVEROV, a.s., IČO 16193326, a vlastnické právo k němu tak nemohlo podle katastrálního úřadu následně přejít na další právní předchůdkyni žalobkyně, od které své vlastnické právo ke spornému podílu odvozuje. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 4. 2023, č. j. 92 C 151/2022-34, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že považuje za správný závěr katastrálního úřadu, podle kterého navržený vklad vlastnického práva nenavazuje na dosavadní zápis v katastru nemovitostí, a že vkladovou listinou v tomto případě bylo jednostranné prohlášení žalobkyně ze dne 5. 4. 2022 učiněné podle § 67 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů, jež má dokládat, že je právní nástupkyní stávajícího zapsaného vlastníka, který zanikl v roce 1981, avšak podle právní úpravy platné v době jeho existence se vlastníkem předmětného pozemku stát nemohl, jelikož jím mohl být v tehdejší době pouze stát a národní podnik pouze státní majetek spravoval. Dále dovodil, že předpokladem vyhovění návrhu na vklad tak bylo překlenutí logické mezery mezi nynějším a navrhovaným stavem zápisu v katastru nemovitostí ve smyslu § 17 odst. 1 písm. g) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), tedy listinami, jež svým obsahem odůvodňují navrhovaný vklad podle § 17 odst. 1 písm. b) cit. zákona. Městský soud ve svém rozhodnutí dále konstatoval, že „žádné z rozhodnutí o vzniku či zániku podniků (právních předchůdců žalobkyně) z 80. let minulého století neobsahuje výčet převáděného nemovitého (ani jiného) majetku“, že „žalobkyně nepředložila listinu, jež by expresis verbis označovala sporný pozemek v kat. území Horní Počernice jako převáděný majetek“ a že „katastrální úřad a potažmo soud v řízení podle části páté o. s. ř. nemají kompetenci hodnotit a vykládat předložené důkazní prostředky, zda odůvodňují navrhovaný vklad – ten z nich musí přímo a nepochybně vyplývat.“ Nadto odkázal na „listiny předložené v řízení, zejména rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 1. 2014, č. j. 60 C 323/2007-271, z nějž vyplývá, že právo hospodaření mimo jiné též ke spornému podílu byl hospodářskou smlouvou již v roce 1983 převeden do správy Armabetonu, národního podniku, tedy subjektu od právních předchůdců žalobkyně odlišného“. Rovněž soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu uvedl, že „výslovné nezahrnutí pozemku se sporným podílem do privatizačního projektu znamenalo, že vlastnické právo k nemovitým věcem z majetku státu nepřešlo, a to zvláště v situaci, kdy privatizační projekt XAVEROV, a.s., IČO 16193326, obsahuje přesnou identifikaci a výčet parc. čísel jiných pozemků v kat. území Chrustenice“. Proto uzavřel, že „nedošlo-li k řádnému a jednoznačně doloženému převodu vlastnického práva ke spornému pozemku na právního předchůdce žalobkyně, došlo by nejpozději zde k přerušení návaznosti mezi dosud zapsaným stavem v katastru nemovitostí a navrhovaným vkladem vlastnického práva ve prospěch žalobkyně“, že „vkladová listina (prohlášení žalobkyně z dubna 2022) neodůvodňuje navrhovaný vklad, neboť nenavazuje na dosavadní zápis v katastru nemovitostí, a předloženými listinami nebyla vyplněna logická mezera mezi stávajícím vkladem a návrhem na vklad“ a že „tvrzení žalobkyně o narušení principu legitimního očekávání shodného posouzení obdobné situace katastrálním úřadem ve vztahu k zápisu vlastnického práva žalobkyně k podílu 7/48 na předmětném pozemku je nedůvodné“, jelikož tehdejší zápis katastrální úřad provedl záznamem podle § 7 a násl. zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a „změna právní úpravy a nově zjištěné skutečnosti představují z hlediska § 13 o. z. dostatečné důvody nynější změny v rozhodování katastrálního úřadu oproti roku 2008“. 3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 1. 2024, č. j. 5 Co 146/2023-53, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování a že jeho skutková zjištění považuje za úplná, se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že „správní orgán návrh na povolení vkladu vlastnického práva ke spornému pozemku zamítl správně“. Za nejvýznamnější považoval odvolací soud skutečnost, že tento pozemek není uveden v privatizačním projektu společnosti XAVEROV, a.s. K námitkám žalobkyně týkajícím se zohlednění, že v daném případě se jednalo o privatizaci účasti státu v obchodní společnosti založené v režimu obchodního zákoníku, a nikoliv o privatizaci podniku jako takového, odvolací soud uvedl, že „toto rozlišování postrádá zákonnou oporu, neboť podstatné náležitosti privatizačního projektu v režimu zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, jsou v případě privatizace majetkových účastí státu na podnikání jiných právnických osob shodné jako v případě privatizace podniku jako takového“, a tudíž jsou na daný případ aplikovatelné závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1818/2008. Proto odvolací soud uzavřel, že „zmíněná skutečnost (absence předmětného pozemku v privatizačním projektu společnosti XAVEROV, a.s.) sama o sobě znamená, že nebyla překonána mezera mezi zápisem v katastru nemovitostí a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny“, že „tvrzení žalobkyně, že ohledně dalšího spoluvlastnického podílu v rozsahu 7/48 na předmětném pozemku, jenž byl do katastru nemovitostí zapsán, je irelevantní, neboť správní orgán není vázán svými závěry, jež vedly k předchozímu rozhodnutí“ a že „na základě těchto skutečností nelze navrhovaný vklad povolit“. 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu závisí na otázkách hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive daná právní otázka dosud nebyla vyřešena. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud nesprávně aplikoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1818/2008, na projednávanou věc, když citované rozhodnutí „hodnotí pouze privatizaci státního podniku, nikoliv také privatizaci majetkové účasti státu na podnikání jiných právnických osob“. Dovolatelka považuje za nesprávné hodnocení soudů, že „vlastnické právo k pozemku (k nemovitým věc