24 Cdo 2069/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2069/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 10. 2025 Spisová značka:24 Cdo 2069/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.2069.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Opatrovník hmotně právní [ Opatrovník ] Dotčené předpisy:§ 463 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2069/2025-672 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci opatrované S. B., omezené ve svéprávnosti, zastoupené opatrovnicí pro řízení JUDr. Irenou Mandíkovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Čs. armády č. 29, za účasti L. D., zastoupeného Mgr. Petrou Fialkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě č. 699/1, P. M., o změnu osoby opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 0 P 181/84, 10 P a Nc 102/2024, o dovolání L. D. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2025, č. j. 24 Co 311/2024-552, takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. ledna 2025, č. j. 24 Co 311/2024-552, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. července 2024, č. j. 0 P 181/84-466, 10 P a Nc 102/2024, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Příbrami naposledy rozhodoval ve věci prodloužení doby omezení svéprávnosti posuzované a opatrovnictví rozsudkem ze dne 19. 10. 2022, č. j. 0 P 181/84-304, 18 P a Nc 81/2022, 18 P a Nc 82/2022, kterým jednak změnil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 6. 9. 2017, č. j. 0 P 181/84-143, ve výroku I. tak, že doba omezení svéprávnosti S. B. se prodlužuje na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku, přičemž rozsah omezení svéprávnosti zůstává nezměněn, tedy posuzovaná není schopna činit ve výroku vymezená právní jednání (výrok I.), jednak rozhodl, že opatrovnicí posuzované zůstává E. D. (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. K návrhu Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 2. 1. 2023, č. j. 0 P 181/84-321, 18 P a Nc 139/2022, změnil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. 10. 2022 ve výroku II. tak, že odvolal E. D. z výkonu funkce opatrovnice a nově opatrovníkem S. B. jmenoval L. D., vymezil rozsah jeho práv a povinností jako opatrovníka S. B. a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně přistoupil ke změně v osobě opatrovníka z důvodu, že dosavadní opatrovnice E. D. navrhla své odvolání ze zdravotních důvodů, k výkonu funkce navrhla svého syna L. D., který s výkonem funkce souhlasil, a soud neshledal ničeho, co by jeho jmenování do této funkce bránilo. 3. Okresní soud v Příbrami poté usnesením ze dne 17. 6. 2024, č. j. 0 P 181/84-424, zahájil řízení o odvolání a změně opatrovníka opatrované (výrok I.), přibral jako účastníka řízení o odvolání a změně opatrovníka posuzované P. M. (výrok II.) a jmenoval opatrované opatrovnici JUDr. Irenu Mandíkovou, advokátku, pro řízení o odvolání a změně opatrovníka (výrok III.). 4. Následně Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 15. 7. 2024, č. j. 0 P 181/84-466, 10 P a Nc 102/2024, změnil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 2. 1. 2023, č. j. 0 P 181/84-321, tak, že odvolal L. D. z výkonu funkce opatrovníka a nově opatrovníkem opatrované jmenoval P. M. (výrok II.), vymezil rozsah jejích práv a povinností jako opatrovníka (výrok II. a výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a že se České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok V.). Soud prvního stupně na základě zjištění, že L. D. a P. M. jsou blízkými osobami opatrované (synovec a neteř) a oba o opatrovanou jeví zájem, navštěvují ji v zařízení, ve kterém je umístěna, že však mezi nimi jsou rozpory ohledně způsobu nakládání s movitými věcmi umístěnými v nemovité věci, jejíž podílovou spoluvlastnicí o velikosti 1/6 je opatrovaná, která dříve v předmětném domě bydlela, a že mezi jmenovanými, jakož i širší rodinou opatrované vznikají spory o způsobu péče o opatrovanou, zajišťování jejích potřeb a podobně, následně dovodil, že „nebylo prokázáno, že by opatrovník L. D. při výkonu opatrovnické funkce porušoval povinnosti opatrovníka“, že však „vznikly pochybnosti“, zda je opatrovnictví vykonáváno zcela v zájmu opatrované, když z předmětné nemovité věci, jejíž je opatrovaná spoluvlastnicí, byly činěny opatrovníkem změny a není zřejmé, zda některé její věci nebyly odstraněny, a také jestliže opatrovník reagoval na svolání opatrovnické rady odmítavě bez podrobnějšího zdůvodnění, přičemž opatrovník „při výkonu své funkce promítá do situace svůj odmítavý postoj k ostatním příbuzným“, kteří se přiklání k názoru P. M. Jmenování P. M. opatrovníkem opatrované soud prvního stupně pak odůvodnil zejména tím, že opatrovaná „spíše inklinuje ke své neteři“, která je schopná s ní lépe rozmlouvat, zařízení, ve kterém je opatrovaná umístěna, je blíže bydlišti M., která ji bere na návštěvy k sobě domů a má možnost ji častěji navštěvovat, a že zároveň jmenování P. M. opatrovníkem opatrované „fakticky znamená omezení konfliktů v rodině v souvislosti s péčí o ni a ochrana jejích zájmů při nakládání s nemovitou věcí, jakož i s movitými věcmi“, tedy že přispěje k řešení rozporů, které ohledně opatrovnictví byly vyvolány. 5. K odvolání L. D. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 1. 2025, č. j. 24 Co 311/2024-552, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud předně upřesnil, že v předmětném řízení, tj. jde-li o jmenování či odvolání opatrovníka, se rozhoduje usnesením. Po doplnění dokazování odkázal na správné zjištění skutkového stavu soudem prvního stupně, k čemuž doplnil, že L. D. opatrovanou pravidelně navštěvuje a aktivně se zajímá o její potřeby a ve vztahu k nemovitosti, jejímž spoluvlastníkem je spolu s opatrovanou, hodlá investovat finanční prostředky k alespoň udržovací rekonstrukci, která je nezbytná, a že P. M. se snaží iniciovat kroky k zajištění lepší péče a podpory pro opatrovanou a usiluje o to, aby veškeré aspekty života a péče o opatrovanou byly zajištěny s maximální odpovědností. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou odvolatele, že důvody pro odvolání opatrovníka jsou taxativně dány ustanovením § 463 odst. 2 o. z., naproti tomu uzavřel, že za splnění podmínek předmětného ustanovení musí soud odvolat opatrovníka vždy, ale že z celkové právní úpravy opatrovnictví, jeho smyslu a významu plyne, že „mohou být i jiné důležité důvody, pro které lze opatrovníka odvolat (a jmenovat jiného)“, s tím, že „hlavním kritériem takové změny je vždy zájem opatrovance“ a další kritéria jsou vyjádřena například v ustanovení § 62, § 457 či § 466 o. z., že tyto důvody mohou spočívat i ve změně podstatných skutkových okolností, které zde byly v době dřívějšího rozhodnutí o opatrovnictví, a tedy že možnost odvolání opatrovníka je kromě důvodů uvedených v § 463 odst. 2 o. z. „vždy nutno poměřovat všemi kritérii jmenování konkrétní osoby do funkce opatrovníka“. Stran odvolacím soudem vymezených hledisek pro odvolání a jmenování opatrovníka odvolací soud odmítl námitky L. D. k otázce vhodnější osoby opatrovníka, které odvolatel opíral o závěry přijaté v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2434/24. Shodně se soudem prvního stupně však odvolací soud uzavřel, že u opatrovníka L. D. z hlediska formálních plnění povinností opatrovníka „nelze spatřovat žádné zásadní porušení povinností opatrovníka“, že i z hlediska plnění povinností ve vztahu k opatrované a k zajištění jejích potřeb nelze dovodit, že by své povinnosti nějak závažně neplnil či zanedbával, ale že i v případě kritiky konkrétních postupů opatrovníka je jeho úkolem, aby ji „nepromítal do konkrétních kroků k opatrované“, čímž založil stav, který mohl být v rozporu se zájmy opatrované, a tedy „takový postoj a postup opatrovníka může být hodnocen i jako určité porušení jeho povinností směřujících k zajištění nejlepšího zájmu opatrovanky“, že tato skutečnost by sama o sobě nemusela být důvodem pro odvolání z funkce opatrovníka, ale k danému stavu „přistoupily ještě další zjištěné skutečnosti“, které ve svém souhrnu vedly soud k jmenování nového opatrovníka, a to že se opatrovník stává spoluvlastníkem nemovitostí společně s opatrovanou, přičemž pro opatrovanou jde o významné nemovitosti a opatrovník se dostává do „stálého nejméně potencionálního rozporu svých zájmů se zájmy opatrované“, které jsou dány již z podstaty spoluvlastnictví, a v těchto věcech by ji nemohl zastupovat, s tím, že „zcela zásadní významnou okolností“ - oproti stavu v