24 Cdo 2090/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2090/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 8. 2024 Spisová značka:24 Cdo 2090/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.2090.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozůstalost (o. z.) Správce pozůstalosti (o. z.) Správa cizího majetku (o. z.) Dotčené předpisy:§ 156 z.ř.s. § 157 odst. 1 písm. a) z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 9. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.10.2024IV.ÚS 2890/24 Zdeněk Kühn odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost22. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2090/2024-1461 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci projednání pozůstalosti po J. L., zemřelého XY, za účasti 1) pozůstalé manželky I. L., zastoupené JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem, se sídlem v Kladně, Hajnova 40/0, 2) pozůstalé dcery K. J., zastoupené JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem, se sídlem v Kladně, Hajnova 40/0, 3) pozůstalé dcery R. Š., zastoupené Mgr. Janem Burešem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na příkopě 859/22, 4) pozůstalého syna J. L., 5) pozůstalé dcery L. Š., zastoupené Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem, se sídlem v Kladně, Huťská 1383, 6) pozůstalého syna M. L., zastoupenému Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem, se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108 a 7) dříve ustanoveného správce pozůstalosti Alma insolvence v.o.s., identifikační číslo osoby 07098367, se sídlem v Praze 5, Zbraslavské náměstí 458, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 31 D 319/2023, o dovolání pozůstalého syna J. L., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2024, č. j. 24 Co 304/2023-1073, takto: I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2024, č. j. 24 Co 304/2023-1073, se mění takto: Usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 8. 2023, č. j.31 D 319/2023-850, se potvrzuje. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V projednávané věci bylo usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 18. 4. 2023, č. j. 31 D 319/2023-3 zahájeno z moci úřední pozůstalostní řízení po J. L., zemřelém XY, a téhož dne byl usnesením uvedeného soudu pověřen provedením úkonů soudní komisař Mgr. Daniel Borský, notář v Kladně. 2. Okresní soud v Kladně prostřednictvím pověřeného soudního komisaře (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 8. 2023, č. j. 31 D 319/2023-850, jmenoval správcem celé pozůstalosti po zůstaviteli, do které mj. náleží obchodní závod zůstavitele, který podnikal jako osoba samostatně výdělečně činná pod jménem J. L. – G. F. I., společnost Alma insolvence v.o.s., IČO 070 98 367, se sídlem Praha 5 – Smíchov, Braunova 2529/1 (dále jen „správce pozůstalosti“), s tím, že tato společnost je povinna při výkonu funkce jednat s péčí řádného hospodáře, je oprávněna činit veškeré úkony, spojené s prostou správou majetku, představujícího pozůstalost, zejména úkony, spojené se správou majetku, náležejícího do obchodního závodu zůstavitele, které jsou v uvedeném usnesení blíže specifikovány. Účastníkům pozůstalostního řízení i třetím osobám (rovněž v usnesení vyjmenovaným) uložil zejména povinnost součinnosti se správcem pozůstalosti, když současně vymezil i bližší podmínky její (prosté) správy. K důvodům svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že výsledky dosavadních úkonů soudního komisaře v projednávané pozůstalostní věci přinesly ta zjištění, že zůstavitel zemřel ženatý s I. L., zanechal pět dětí a současně bylo předloženo několik pořízení pro případ smrti, jimiž určil své závětní dědice odlišně od dědiců ze zákonné dědické posloupnosti. V řízení vznikl spor mezi více v úvahu přicházejících dědici zůstavitele o dědické právo, existuje zde tak důvodný předpoklad, že dané pozůstalostní řízení bude trvat delší dobu. Zůstavitel podle výsledků dosud provedených úkonů soudního komisaře zanechal velmi rozsáhlý hodnotný majetek (v řádech stovek miliónů Kč), soukromě podnikal pod jménem J. L. – G. F. I., předmětem tohoto jeho podnikání byl nákup a prodej nemovitostí, jejich správa a pronájem. Zůstavitel pak sám nepovolal vykonavatele závěti ani správce pozůstalosti. Jak bylo zjištěno, mezi závětními a zákonnými dědici zůstavitele existují rozpory, znemožňující společnou správu pozůstalosti jako takovou, ale i obchodního závodu zůstavitele. Za této situace bylo podle soudu prvního stupně vhodné, aby byl jmenován správce pozůstalosti, jehož úkolem bude, s péčí řádného hospodáře, se postarat o zůstavitelem zanechaný majetek, včetně obchodního závodu zůstavitele, a to až do doby, než bude pravomocně skončeno řízení o pozůstalosti, tak, aby byl tento majetek, zanechaný zůstavitelem, tzv. zachován pro dědice, popř. věřitele. Správcem pozůstalosti byla (za jejího výslovného souhlasu) jmenována společnost Alma insolvence v.o.s., protože tato společnost má dostatečné zkušenosti, znalosti i personální zajištění pro správu pozůstalosti zůstavitele. 3. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) na základě odvolání podaného pozůstalou manželkou I. L. a pozůstalou dcerou K. J. v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že pozůstalá manželka, I. L., je oprávněna ke správě celé pozůstalosti po zůstaviteli J. L. 4. Odvolací soud v zásadě vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za správná a úplná, před svým rozhodnutím pak oslovil jak pozůstalou manželku, tak i další v úvahu přicházející dědice, aby zjistil jejich stanoviska ke způsobilosti a erudici pozůstalé manželky spravovat onu pozůstalost. 5. K odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud posléze vyložil, že mezi dědici existuje spor o dědické právo (o platnost jednotlivých za řízení předložených pořízení pro případ smrti), pročež byly soudem prvního stupně nynější odvolatelky odkázány k podání žaloby na určení, že jsou závětními dědičkami z blíže označené listiny. Dovodil, že vzájemné vztahy pozůstalé manželky a dcery K. s ostatními potomky zůstavitele zjevně neumožňují společnou správu, přitom do pozůstalosti patří mj. obchodní závod zůstavitele a celá řada nemovitého majetku. Po citaci hmotněprávních ustanovení § 1677 odst. 1, § 1678 odst. 1 a § 1405 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) odkázal i na procesní úpravu, konkrétně § 156 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle něhož vznikne-li pochybnost o tom, zda má pozůstalost spravovat správce pozůstalosti povolaný zůstavitelem nebo vykonavatel závěti nebo dědic nebo některý z více dědiců, anebo všichni dědicové, soud i bez návrhu usnesením rozhodne, kdo z nich je oprávněn ke správě pozůstalosti, když současně odkázal i na znění § 157 téhož předpisu, podle něhož platí, že nepovolal-li zůstavitel správce pozůstalosti, může soud i bez návrhu usnesením jmenovat správce pozůstalosti, jestliže a) vykonavatel závěti nebyl jmenován nebo odmítl spravovat pozůstalost nebo je zřejmě nezpůsobilý spravovat pozůstalost a jestliže dědici nejsou schopni řádně spravovat pozůstalost, b) je třeba vyhotovit seznam majetku, patřícího do pozůstalosti, c) je k tomu jiný vážný důvod. 6. Těžiště svého přezkumu odvolací soud spatřoval v řešení otázky, zda jeden z více v úvahu přicházejících dědiců zůstavitele, ať již na základě dědické posloupnosti či závěti, konkrétně manželka zůstavitele, či jeden ze synů zůstavitele [mezi nimiž existuje skutkový spor v otázce dědického práva po zůstaviteli, jakož i nesoulad v otázkách, souvisejících aktuálně s realizací správy pozůstalosti do doby skončení pozůstalostního řízení zůstavitele, jež zahrnuje rozsáhlý a hodnotný majetek zůstavitele], má být povolán k řádné správě pozůstalosti rozhodnutím soudu podle § 156 z. ř. s., či, zda má být rozhodnuto o jmenování správce pozůstalosti dle § 157 z. ř. s. 7. V dané věci náleží ze zákona správa celé pozůstalosti všem v úvahu přicházejícím dědicům zůstavitele, kteří ale pro své neshody nejsou schopni takto společně správu pozůstalosti vykonávat, ani se dohodnout na tom, která z více osob v úvahu přicházejících, jako dědic zůstavitele, je oprávněn spravovat celou pozůstalost, popř. která z nich má jakou část pozůstalosti spravovat. Je tak za této situace dán důvod k rozhodování pozůstalostního soudu dle § 156 z. ř. s., přičemž judikatura vyšších soudů (odvolací soud zde odkázal na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 24 Cdo 111/ 2023) se přiklání k závěru, že ustanovení § 156 z. ř. s. opravňuje pozůstalostní soud k tomu, aby v konkrétním případě rozhodl, dochází-li mezi více dědici k neshodám ohledně správy pozůstalosti, že správu pozůstalosti má vykonávat pouze jeden z více dědi