24 Cdo 2157/2022 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2157/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:24 Cdo 2157/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.2157.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Osvojení Diskriminace Dotčené předpisy:§ 800 odst. 1 zák. o rod. ve znění do 31.12.2024 čl. 3 odst. 1 úmluvy 104/1991 Sb.m.s. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:30. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2157/2022-141 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci navrhovatele R. K., zastoupeného Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem v Praze, Slavíčkova č. 372/2, za účasti nezletilého AAAAA (pseudonym), zastoupeného opatrovníkem městem Kolín, se sídlem Městského úřadu v Kolíně, Karlovo náměstí č. 78, syna otce P. K., zastoupeného Mgr. Petrem Kallou, advokátem se sídlem v Praze, Slavíčkova č. 372/2, a matky T. B., která učinila prohlášení o souhlasu s osvojením nezletilého před podáním návrhu, o návrhu R. K. (registrovaného partnera otce) na osvojení nezletilého, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 0 Nc 7020/2019, o dovolání navrhovatele a otce nezletilého proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. března 2022, č. j. 32 Co 56/2022-112, takto: I. Dovolání navrhovatele a otce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Návrhem podaným u Okresního soudu v Kolíně se navrhovatel R. K., jakožto registrovaný partner otce nezletilého, se souhlasem otce nezletilého domáhal osvojení nezletilého. Nezletilý se narodil dne XY, kdy na základě dohody rodičů nezletilého byl nezletilý svěřen do péče otce. Matka udělila souhlas s osvojením před podáním návrhu (tudíž podle § 432 odst. 1 písm. c) zákona č. 292/2013 Sb. není účastníkem řízení). Navrhovatel s otcem vstoupili dne 25. 5. 2019 do registrovaného partnerství. Mají společný záměr, aby se navrhovatel stal osvojitelem nezletilého, vzhledem k tomu, že zastávají názor, že je to v nejlepším zájmu nezletilého, aby vedle otce i navrhovatel disponoval rodičovskou odpovědností k nezletilému. Přestože jsou si navrhovatel i otec vědomi právní úpravy osvojení v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „o. z.“), dle jejich názoru by případným neumožněním osvojení nezletilého navrhovatelem došlo k porušení zákazu diskriminace stanoveného v čl. 3 odst. 1 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD, jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen: „Listina“) a v čl. 14 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a bylo by tedy v rozporu s mezinárodní smlouvou dle čl. 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen: „Ústava“). 2. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21.12.2021, č.j. 0 Nc 7020/2019-81, zamítl návrhy na rozhodnutí, že nezletilý je od právní moci rozsudku osvojencem navrhovatele, a že z matriky se vypouští zápis o matce nezletilého, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zamítavý rozsudek odůvodnil soud prvního stupně tak, že Obvodní soud pro Prahu 5 (u kterého bylo vedeno řízení o návrhu J. R. na osvojení syna jeho registrovaným partnerem) se u Ústavního soudu domáhal zrušení ustanovení § 3020 o. z. v části první, třetí a čtvrté v rozsahu, ve kterém vylučuje aplikaci ustanovení o manželství na všechny otázky upravené ve druhé části o. z., pro jeho rozpor s ústavním pořádkem. Usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 28/19, byl návrh odmítnut se závěrem, že zákonná úprava není protiústavní. Soud prvního stupně uzavřel, že „je zákonem vázán, rozhodnutí Ústavního soudu respektuje a osvojení nezletilého navrhovatelem (registrovaným partnerem) zákon nyní neumožňuje“, navrhovatel tedy není k podání návrhu aktivně věcně legitimován, a jeho návrh jako osoby neoprávněné podat návrh, zamítl. Současně poukázal na předchozí rozhodnutí týkající se problematiky osvojení registrovaným partnerem – nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/20, sp. zn. Pl. ÚS 10/15, a sp. zn. Pl. ÚS 7/15., a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1173/2021. 3. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 3. 2022, č. j. 32 Co 56/2022-112, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolatelé namítali, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném posouzení věci, též namítali protiústavnost právních předpisů upravujících osvojení, z nichž soud prvního stupně vycházel, když Ústavní soud dosud nedospěl k závěru, že by byla v souladu s ústavním pořádkem, toliko usnesením ze dne 15. 6. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 28/19, návrh odmítl z procesních důvodů. Z důvodů laxnosti přístupu zákonodárce k předmětným otázkám se obracejí na ochranu a zastání u moci soudní. Vyzdvihli též vůli zúčastněných stran, kdy matka nezletilého vyslovila s osvojením souhlas, nicméně odvolatelé si nepřejí a není v zájmu nezletilého, aby v důsledku osvojení došlo k zániku rodičovství otce. Odvolatelé argumentovali zaměnitelností termínů „manželství“, a „registrované partnerství“ v kontextu o. z., a také otázkami výchovy dětí osobami s homosexuální orientací. Odvolací soud vyhodnotil, že soud prvního stupně zjistil správně a dostatečně skutkový stav věci, který nedoznal změn ani v řízení před odvolacím soudem, a posoudil věc zcela správně i po právní stránce, neboť současná právní úprava neumožňuje osvojení registrovaným partnerem rodiče. Shodně se soudem prvního stupně poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 15.6.2021 sp. zn. Pl. ÚS 28/19, jímž byl odmítnut návrh na zrušení ustanovení § 3020 o. z., které se na řešení věci (osvojení stejnopohlavním párem) nepoužije s tím, že již v tomto usnesení je odkazováno na nález Ústavního soudu ze dne 19.11.2015, sp. zn. Pl. ÚS 10/15, který se – ačkoliv věc posuzoval podle tehdy platného zákona o rodině – vyjádřil i k § 833 o.z. a k manželství jako k jednomu z předpokladů osvojení (body 34 až 36 odůvodnění). Odvolací soud též nemohl vyhovět požadavku odvolatelů na výklad ustanovení §§ 794 až 854 o. z. a pojmů „manžel“ a „registrovaný partner“ jako pojmů totožného obsahu a v důsledku toho navzájem zaměnitelných, a to ani za použití výkladových pravidel obsažených v § 2 o. z., protože mu to neumožňuje jak právní úprava, tak nyní již de facto standardní judikatura týkající se předmětné problematiky. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že hmotné právo prvnímu navrhovateli neumožňuje osvojení nezletilého jako syna otce, který je jeho registrovaným partnerem, a pro tento nedostatek aktivní věcné legitimace (tzn. stavu plynoucího z hmotného práva) nelze návrhu na osvojení vyhovět. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali navrhovatel a otec nezletilého (dále jen „dovolatelé“) dovolání. Dovolatelé nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního i druhého stupně, že současná právní úprava neumožňuje osvojení registrovaným partnerem rodiče. Poukazují na to, že Ústavní soud dosud neposuzoval soulad předmětných právních předpisů s ústavním pořádkem, toliko usnesením ze dne 15.6.2021 sp. zn. Pl. ÚS 28/18 návrh z procesních důvodů odmítl. Poukazují na laxnost až lhostejnost zákonodárce ohledně snahy umožnit osvojení i stejnopohlavním párům, ačkoliv byly učiněny již čtyři pokusy o novelizaci zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, stejně tak byl neúspěšný pokus o změnu občanského zákoníku, přičemž veřejnost se podle zprávy Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. nazvané „Postoje veřejnosti k právům homosexuálů – květen 2019“ staví kladně ze 60 %, nesouhlasí 31 % a 9 % dotázaných neví. Právě z důvodu lhostejnosti zákonodárce se navrhovatelé obrací na soudy, coby ochránce základních práv a svobod ve smyslu čl. 4 Ústavy. Dovolatelé předkládají dovolacímu soudu otázku, zda současná platná právní úprava umožňuje, aby nezletilý byl osvojen navrhovatelem, coby registrovaným partnerem otce, při současném zachování rodičovských práv otce, tedy aby v důsledku osvojení nezletilého navrhovatelem byl z matriky vypuštěn zápis o matce nezletilého, tento byl nahrazen zápisem osvojitele a současně, aby byl zachován zápis otce nezletilého v matrice. Pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že to současná právní úprava neumožňuje, namítají dovolatelé protiústavnost ustanovení právních předpisů upravujících osvojen