24 Cdo 2388/2019 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2388/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 10. 2019 Spisová značka:24 Cdo 2388/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.2388.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Předkupní právo Dotčené předpisy:§ 3062 o. z. § 140 obč. zák. § 40a obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2388/2019-457 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Romana Fialy, v právní věci žalobkyně J. K., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Liborem Kapalínem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 18, proti žalovaným 1) R. P., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Radkem Rozmánkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Švédská 6, a 2) Zemědělskému družstvu Slavonín, se sídlem ve Slavoníně 428, identifikační číslo osoby 14 61 52 74, zastoupenému JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Dukelská 4, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 10/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 13. října 2015, č. j. 12 Co 333/2015-376, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 13. října 2015, č. j. 12 Co 333/2015-376, se ve výroku I. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací uvedenému odvolacímu soudu k dalšímu řízení. II. Zrušuje se rovněž usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. prosince 2016, č. j. 25 C 10/2015-421. Odůvodnění: Okresní soud v Olomouci (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. června 2015, č. j. 25 C 10/2015-337, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaný 1) je vlastníkem ideální ½ pozemku p. č. XY v katastrálním území XY, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení se soud prvního stupně zabýval otázkou, zda ze strany žalovaného 1) došlo (prodejem předmětného spoluvlastnického podílu na pozemku na základě kupní smlouvy ze dne 18. srpna 2014 žalovanému 2/) k porušení předkupního práva žalobkyně či nikoliv. Po provedeném řízení uvedený soud uzavřel (ve stručnosti shrnuto z obšírně koncipovaného odůvodnění rozsudku), že žalovaný 1) (řádně a včas) učinil žalobkyni nabídku předkupního práva a že uzavřením kupní smlouvy ze dne 18. srpna 2014 (mezi prodávajícím žalovaným 1/ a kupujícím žalovaným 2/) nebylo porušeno předmětné předkupní právo žalobkyně. Soud prvního stupně přitom v dané věci postupoval podle § 3062 o. z., § 140 obč. zák., § 2144 odst. 1 až 3 o. z., § 2145 o. z. a § 570 o. z., což odůvodnil mj. tím, že (poznámka: v textu tučně zvýraznil Nejvyšší soud České republiky): „Nový občanský zákoník neobsahuje úpravu předkupního práva u spoluvlastnických vztahů založeného ze zákona...Tento zákon zná předkupní právo k rodinnému závodu (§ 704) a předkupní právo k zemědělskému závodu (§ 1124 a 1125). Tento zákon obsahuje úpravu předkupního práva smluvního, kteréžto lze sjednat i jako věcné právo. Je však otázkou, zda oprávnění vzešlá z porušení předkupního práva (založeného z. č. 40/1964 Sb.) mají být posuzována dle zrušeného z. č. 40/1964 Sb., nebo je namístě je posuzovat podle nové právní úpravy předkupního práva, a to v případech, kdy k porušení předkupního práva došlo v průběhu roku 2014, tedy per analogiam dle § 10 odst. 1 o. z. postupovat dle citovaných ust. § 2144 a § 2145 o. z., či nikoliv. Za tohoto stavu, kdy soudy jsou primárně povolány k poskytování ochrany právům a právem chráněným zájmů účastníků řízení a jsou povolány k tomu, aby projednaly věc, rozhodly spor, který před soud účastníci řízení přednášejí, zabýval se soud poměrně podrobně skutkovými okolnostmi projednávané věci tak, aby rekonstruoval právní jednání zúčastněných osob a na základě toho pak takto zjištěná právní jednání účastníků řízení právně posoudil a rozhodl podle právních norem, které i potencionálně, vzhledem k nejednotnosti výkladu mohou na danou situaci dopadat.“ K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. října 2015, č. j. 12 Co 333/2015-376, rozsudek soudu prvního stupně (jako věcně správné rozhodnutí) podle § 219 o. s. ř. potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se i s právním posouzením věci, byť - jak je zřejmé z jeho odůvodnění - jej z hlediska použití právně kvalifikační úvahy (následujícím způsobem) modifikoval (v textu nyní tučně zvýraznil Nejvyšší soud České republiky): „Okresní soud se ...velice podrobně, přesvědčivě a dílčím způsobem vypořádal s veškerou právní argumentací, jak žalobkyně, tak (ze) strany žalované jednotlivě a ve vztahu k naznačovaným variantám řešení a právních konstrukcí. Z těchto odvolací soud zdůrazňuje především správný ten závěr, že v řízení zahájeném po 1. 1. 2015 se žalobkyně domáhala již prekludovaného práva, které přiznat nelze, neboť k prekluzi je soud povinen přihlédnout vždy i bez toho, (je-li) namítána. Nepochybné totiž je, že pokud smyslem a účelem podané žaloby je domoci se nápravy z tvrzeného porušení předkupního práva spoluvlastníků podle § 140 zákona č. 40/1964 Sb., které zcela nepochybně a nesporně žalobkyni ve vztahu k nemovitosti specifikované ve výroku I. napadeného rozsudku svědčilo. Zcela nerozhodná z toho pohledu je argumentace žalobkyně ohledně důvodu, proč z jeho porušení žalovala až v roce 2015, když v průběhu doby od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2014 měla možnost realizovat své zákonné předkupní právo podle hypotézy § 140 zákona č. 40/1964 Sb....Z hlediska dikce tohoto zákonného ustanovení proto obstojí argumentace o právní konstrukci obsažená ve vyjádření žalovaného 1) k podanému odvolání, neboť pokud § 3062 občanského zákoníku odkazuje pouze na kritéria § 140 zákona č. 40/64 Sb., potom lze se zřetelem na § 3028 odst. 1 občanského zákoníku stěží akceptovat varianty vyplývající z § 603 odst. 3 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., když výslovně v § 3062 občanského zákoníku pamatovány nejsou, jinak řečeno, nejsou vyloučeny z účinků § 3080 občanského zákoníku, když tímto zákonným ustanovením byl zrušen zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Za situace, kdy občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 zákonné předkupní právo spoluvlastníků neupravuje a v § 574 a následujících (ustanoveních) občanského zákoníku, stejně jako v žádném jiném jeho ustanovení, není spoluvlastníkovi uloženo oprávnění domáhat se neplatnosti právního jednání z důvodu porušení zákonného předkupního práva spoluvlastníka, tak nemůže konstrukce, na níž žalobu postavila a obhajuje i v podaném odvolání, obstát.“ Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na posouzení následujících otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) nebyly vyřešeny: „1) Aplikuje se právní úprava předkupního práva obsažená v ustanovení § 140 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚obč. zák‘), ve spojení s ustanovením § 3062 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník...včetně práv vyplývajících z porušení předkupního práva (zejména ustanovení § 40a obč. zák., které na ustanovení § 140 obč. zák. výslovně odkazuje)?“ Dovolatelka je přesvědčena, že na daný případ se aplikuje v plném rozsahu úprava předkupního práva obsažená v § 140 obč. zák. ve spojení s § 3062 o. z., a to včetně práv vyplývajících z porušení předkupního práva, a v tomto směru polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem. „2) Mohlo dojít k 1. 1. 2015 k prekluzi předkupního práva, když k dovolání se neplatnosti kupní smlouvy došlo ještě v roce 2014?“ Podle dovolatelky je nepochybné, že k porušení předkupního práva došlo v roce 2014, tedy v době, kdy podle § 3062 o. z. platilo zákonné předkupní právo podle § 140 obč. zák. Dovolatelka se přitom této neplatnosti dovolala ještě za platnosti zákonného předkupního práva podle posledně označeného paragrafu; není přitom rozhodné, kdy byla podána předmětná určovací žaloba k soudu, jelikož předkupní právo nemohlo k datu 1. ledna 2015 prekludovat. „3) Lze považovat nabídku předkupního práva za doručenou, když se s ní žalobkyně objektivně nemohla seznámit?“ V této části dovolání dovolatelka skutkově polemizuje se skutkovými zjištěními, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud, předkládá svou skutkovou verzi, na jejímž zá