24 Cdo 241/2026 — Nejvyšší soud

24 Cdo 241/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 2. 2026 Spisová značka:24 Cdo 241/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.241.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Popření otcovství Prominutí zmeškání lhůty Dokazování Dotčené předpisy:§ 20 odst. 1 z.ř.s. § 425 odst. 1 z.ř.s. § 792 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 241/2026-141 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci péče o nezletilou AAAAA (pseudonym), zastoupené opatrovníkem městem Litoměřice, se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí 15/7, dcery rodičů L. V., zastoupené JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6, Jednořadá 1051/53, a P. V., zastoupenému Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 3458/2A, o popření otcovství spojené s návrhem matky na prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 27 Nc 1552/2025, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 9. 2025, č. j. 96 Co 200/2025-101, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 9. 2025, č. j. 96 Co 200/2025-101, a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. 3. 2025, č. j. 27 Nc 1552/2025-72, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 24. 3. 2025, č. j. 27 Nc 1552/2025-72, prominul matce zmeškání lhůty k podání návrhu na popření otcovství k nezletilé AAAAA (pseudonym). K odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že P. V. (dále též jen „matrikový otec“), který společným prohlášením s matkou otcovství k nezletilé AAAAA (pseudonym) uznal, není biologickým otcem nezletilé, ta však má právo znát svůj původ. V zájmu nezletilé je soulad mezi biologickým rodičovstvím, rodičovstvím právním a rodičovstvím sociálním, které bude muset být v následujícím řízení prokazováno v tom ohledu, zda otec vůbec plní svou sociální funkci, tedy zda řádně vykonává péči o zdraví a vývoj nezletilé, a to s ohledem na jeho závadové chování. Na základě zjištěných skutečností pak bude třeba v další fázi řízení uvážit, který z uvedených aspektů rodičovství upřednostnit v zájmu nezletilé a současně bude třeba zohlednit požadavek soudržnosti rodiny či trvalost domova, které však v daném případě nejsou naplňovány. Je tedy otázkou, zda vůbec může dojít k zásahu do stabilních poměrů nezletilé a jak se eventuálním popřením otcovství změní životní situace nezletilé. 2. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) na základě matrikovým otcem podaného odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud v zásadě vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za správná a úplná a v zásadě přisvědčil i jeho právnímu posouzení, které dále doplnil s tím, že matrikový otec plnil i roli sociálního rodiče a dále domnělého biologického otce (jímž má být ve skutečnosti J. M., dále též jen „domnělý otec“), který však dosud o nezletilou AAAAA (pseudonym) zájem jako její rodič neprojevil. Odvolací soud se zabýval otázkou, zda by bylo případné popření otcovství v zájmu nezletilé, resp. Zda by případnou statusovou změnou v souvislosti s popřením otcovství nedošlo ke zhoršení postavení nezletilé. Považoval za stěžejní, že je známa totožnost domnělého biologického otce, jenž je nepřímo potvrzována testem DNA. Nejde tak o situaci, kdy by mělo být popřeno otcovství bez šance na to, že by se nezletilá dozvěděla totožnost svého biologického otce, který by se mohl stát jejím otcem i právním smyslu. Mezi P. V. a nezletilou se sice v mezidobí vytvořila sociální i citová vazba, avšak odvolací soud přihlédl rovněž k tomu, že nezletilá je stále ještě velmi útlého věku, ve kterém se dítě poměrně dobře dokáže adaptovat na nové skutečnosti v jeho životě, a tedy i na skutečnost, která se týká okruhu jejích nejbližších osob. Ani vytvořené sociální vazby k dosavadnímu matrikovému otci proto odvolací soud neshledal v daném případě jako překážku prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství. Pokud jde o samotné naplnění podmínky zájmu dítěte v pozitivním smyslu, odvolací soud ve smyslu jím podrobně citované judikatury zaujal názor, že je nepochybně v zájmu nezletilého dítěte, aby došlo ve vztahu k jeho osobě k takovému uspořádání jeho statusových otázek, aby mohlo být docíleno souladu mezi biologickým, právním a sociálním rodičovstvím. Zpřetrhání dosavadních sociálních vazeb však není na překážku, zvláště pak když ohledem na věk nezletilé převažuje zájem nezletilé znát svůj původ. Nadto ani případné popření otcovství by nemuselo nutně znamenat úplné zpřetrhání vazeb matrikového otce s nezletilou, když i otec, jehož otcovství bylo popřeno, se může za splnění zákonných podmínek domáhat styku s nezletilým dítětem (§ 927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Podmínku veřejného pořádku měl odvolací soud rovněž za splněnou, neboť i z hlediska veřejného pořádku se vyžaduje, aby právní stav odpovídal nejen biologické, ale též sociální realitě (potud odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3536/2020). II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Usnesení odvolacího soudu „matrikový“ otec (dále též jen „dovolatel“) napadl dovoláním. V dovolání bylo namítáno, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, přičemž se odchýlil od judikatury vyšších soudů, konkrétně poukázal na nález pléna Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2010, sp. zn. PL ÚS 15/09, dále na jeho usnesení ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. II. ÚS 179/15, na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1863/2014, či usnesení ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3536/2020. Připomenul rovněž rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 28. 11. 1984, č. stížnosti 8777/79, ve věci R proti Dánsku, rozhodnutím ze dne 19. 10. 1999, stížnost č. 34308/96, ve věci Y proti Rakousku či rozhodnutím ze dne 8. 1. 2007, č. stížnosti 39277/06, ve věci K proti České republice, jestliže nezohlednil ve vší komplexnosti zájem nezletilého dítěte, který v dané věci stojí nad všemi ostatními aspekty. Stěžejní pro posouzení věci je podle dovolatele skutečnost, že matrikový otec má k nezletilé hluboký citový vztah, který si vytvořil přes to, že od samého počátku stejně jako matka věděl, že není biologickým otcem nezletilé. Otec vždy se vší vážností a s láskou vykonával vůči nezletilé rodičovské povinnosti, a byť se vztah otce s matkou rozpadl, neustále činí vše pro to, aby se vzájemný vztah s nezletilou dcerou upevňoval a prohluboval, a to navzdory snahám matky rodičovské vazby matrikového otce k nezletilé přetrhat. Odvolací soud dle přesvědčení otce nadhodnotil význam skutečnosti, že biologický otec nezletilé je matce znám. Naopak, dle názoru otce tato okolnost svědčí spíše pro zamítnutí návrhu matky na prominutí zmeškání lhůty, neboť matka jméno biologického otce znala od prvopočátku a podáním návrhu zcela zjevně nesleduje nejlepší zájem dítěte, nýbrž si řeší svoji averzi vůči otci. Jakkoliv rozpad vztahu rodičů vždy děti (ať již zletilé či nezletilé) zasáhne, je povinností rodičů jednat takovým způsobem, aby takový zásah byl co možná nejméně bolestivý a devastující. Potencionální známost biologického otce je jedinou skutečností, která by mohla svědčit ve prospěch prominutí zmeškání lhůty. Všechny ostatní okolnosti svědčí dle mínění dovolatele proti takovému kroku. Domnělý biologický otec po celou dobu života nezletilé nikdy o nezletilou neprojevil nijaký zájem, naopak, z písemného vyjádření domnělého biologického otce vyplývá, že nikdy o nezletilou zájem nejevil a jevit ani nehodlá, a naopak plně respektuje rodičovské vazby mezi nezletilou a matrikovým otcem. 4. Otec má za to, že v dané věci je jednoznačně přeceňován biologický aspekt věci. Vychází-li otec z analogie ve vztahu k osvojení, i zde je nutno respektovat právo na biologickou identitu, toto však nemusí a v daném případě ani nemá být řešeno takovou formou, jakou zvolila matka. Jistě přijde den, kdy bude vhodné a správné nezletilé citlivou formou sdělit, že matrikový otec není biologickým otcem nezletilé, ale takové sdělení nesmí být aktem pomsty matky z nepovedeného vztahu s matrikovým otcem. Má-li být brán v prvé řadě v potaz zájem nezletilého dítěte, je naprosto nepřípustné, aby dítě zjistilo identitu biologického otce v rámci eskalovaných vztahů mezi matkou a matrikovým otcem. O skutečnosti, ž