24 Cdo 25/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 25/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 1. 2025 Spisová značka:24 Cdo 25/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.25.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omezení svéprávnosti (o. z.) [ Svéprávnost (o. z.) ] Opatrovník procesně právní [ Opatrovník ] Svéprávnost (o. z.) Dotčené předpisy:§ 35 odst. 2 z.ř.s. § 37 odst. 1 z.ř.s. § 38 odst. 1 písm. c) předpisu č. 372/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 25/2025-93 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci posuzované E. H., o návrhu navrhovatelky (vnučky posuzované) K. D., zastoupené JUDr. Vítem Nevařilem, LL.M. advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1015/55, o omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 39 Nc 1610/2023, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. 7. 2024, č. j. 70 Co 131/2024-63, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 7. 2024, č. j. 70 Co 131/2024-63, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2024, č. j. 39 Nc 1610/2023-38, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Navrhovatelka se návrhem ze dne 20. 11. 2023 domáhala, aby po proběhnuvším řízení soud zvážil, zda není namístě omezení svéprávnosti její babičky E. H. (dále též „posuzovaná“), a jmenování opatrovníka. Uvedla, že s babičkou a jejím manželem měla od dětství hezký vztah, byla s nimi v těsném kontaktu, o posuzovanou se dlouhodobě staral její otec (syn posuzované) P. H., který také zajistil pro posuzovanou vhodné sociální zařízení. V posledních letech byla posuzovaná opakovaně hospitalizována v nemocničním zařízení a při pravidelných návštěvách navrhovatelka začala vnímat (jak zdůraznila – ze svého subjektivního, laického pohledu) u své babičky známky počínající senility. O posuzovanou se již nemohl postarat ani syn (otec navrhovatelky), který 17. 6. 2023 zemřel, tak ani manžel posuzované P. H., který zemřel nedlouho poté dne 15. 11. 2023. Navrhovatelka uvedla, že posuzovaná je prakticky hluchá, není schopna řešit komplexnější a složitější otázky, pokud odpovídá na položené otázky, tak spíše jednoslovně. Podle navrhovatelky posuzovaná není schopna jednat s úřady a porozumět či i jen sepsat složitější text. V průběhu řízení navrhovatelka doložila fotokopie listin, podle nichž posuzovaná v posledním období činila právní jednání o svém hodnotnějším nemovitém majetku. 2. Soud prvního stupně v průběhu řízení s odkazem na znění § 35 odst. 2 věta druhá zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) navrhovatelku vyzval k předložení lékařské zprávy o duševním stavu posuzované. Vzhledem k tomu, že navrhovatelka soudu logicky vysvětlila nemožnost získat lékařskou zprávu o duševním stavu posuzované, soud prvního stupně sám činil kroky ke zjištění, jaký je duševní stav posuzované a zda jsou dány důvody pro vedení řízení o její svéprávnosti a opatrovnictví; uvedený soud tak provedl lustraci řízení vedených u něj ohledně posuzované, přičemž zjistil, že tato byla celkem 3x bez svého souhlasu převzata do zdravotního ústavu, kdy její stav vyžadoval poskytnutí neodkladné péče a neumožňoval, aby umístěná osoba vyslovila s hospitalizací souhlas. Takto zjistil, že ani jedno z tzv. detenčních řízení se netýkalo duševního stavu posuzované. Okresní soud oslovil Odborný léčebný ústav P. a rovněž Domov seniorů P. Ch., jehož klientkou je posuzovaná již od 12. 8. 2021. Z lékařské zprávy MUDr. Marie Terrichové, praktické lékařky pro dospělé, vypracované dne 19. 3. 2024, soud prvního stupně rovněž zjistil, že posuzovaná je psychicky dobře kompenzovaná, je schopna chápat obsah jednání, trpí pouze lehkou kognitivní poruchou. Limitace domluvy je způsobena pouze silnou nedoslýchavostí. Ze sdělení Domova seniorů P. ze dne 7. 3. 2024 soud prvního stupně zjistil, že za posuzovanou E. H. dochází pravidelně 1x až 2x týdně její dcera I. Ž. Pobude u maminky asi hodinu či hodinu a půl, přinese jí občerstvení, velice hezky se o ni stará. Komunikuje ohledně maminky s personálem oddělení, předala sestrám své telefonní číslo s prosbou, kdyby se mamince kdykoliv (i v noci) cokoli stalo, aby jí volali. Dále za posuzovanou dochází její vnučka s přítelem. Péče rodiny je výborná. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že „výše uvedená zjištění (…) neprokázala, že by posuzovaná trpěla duševní poruchou“, která by byla důvodem pro další vedení řízení, a proto usnesením ze dne 2. 4. 2024, č. j. 39 Nc 1610/2023-38, řízení o návrhu navrhovatelky na úpravu svéprávnosti a o opatrovnictví posuzované E. H. zastavil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 3. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) na základě navrhovatelkou podaného odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud v zásadě vycházel ze „skutkových zjištění“ soudu prvního stupně, která považoval za správná a úplná. 4. Zdůraznil závažnost řízení o omezení svéprávnosti, kdy již samotné zahájení a vedení řízení se stává pro dotčenou osobu velmi nepříjemnou okolností, a tudíž i zneužitelným nástrojem k šikanóznímu jednání ze strany třetích osob. Zákonodárce proto v ustanovení § 35 odst. 2 z. ř. s. podání takového návrhu podmínil splněním několika náležitostí. Podá-li návrh na zahájení řízení jiný navrhovatel než zdravotní ústav či státní orgán, může soud požadovat, aby ve stanovené lhůtě navrhovatel předložil lékařskou zprávu o duševním stavu posuzovaného, což u soukromých osob může být, vzhledem k povinnosti zachovávat údaje ve zdravotní dokumentaci důvěrnými, velmi obtížně splnitelné. Nesplnění této povinnosti ve stanovené lhůtě může dokonce vyústit v zastavení řízení (§ 35 odst. 2 z. ř. s.). Řízení je však ovládáno zásadou vyšetřovací, proto soud prvního stupně provedl z vlastní iniciativy dostatečná šetření, včetně vyžádání lékařské zprávy o duševním stavu posuzované. Striktní přístup ze strany soudu by – jak dále uvedl odvolací soud – byl totiž ospravedlnitelný pouze v případech, kdy je zřejmé, že se jedná právě o návrh šikanózní a zcela nedůvodný, což ovšem nelze říci o nyní projednávaném návrhu. Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně postupoval v dané věci v souladu se zásadou oficiality a vyšetřovací tak, aby byl naplněn účel a smysl daného řízení. Zastavení řízení se opírá o správný přístup soudu prvního stupně k podání navrhovatelky, který po důkladně provedeném vlastním šetření řízení podle § 35 odst. 2 z. ř. s. zastavil. Nadto odvolací soud zdůraznil, že omezení svéprávnosti je podle právní úpravy v občanském zákoníku nejzazším řešením, lze k němu přistoupit pouze tam, kde by posuzované osobě hrozila závažná újma v důsledku její duševní poruchy. Ani existence duševní poruchy totiž není automaticky důvodem pro omezení svéprávnosti, neboť právní úprava vyžaduje, aby k omezení svéprávnosti člověka bylo přistoupeno pouze v jeho zájmu, a to jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačují-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření. Ani podle odvolacího soudu u posuzované tyto předpoklady pro zásah do její svéprávnosti splněny nejsou, a to při zdůraznění omezení svéprávnosti coby nejzazšího řešení. Rovněž ze skutečností, které jsou uvedeny či osvědčeny v návrhu, ani ze skutečností, které okresní soud zjistil z úřední činnosti, neplyne, že řízení o svéprávnosti by bylo na místě zahájit z moci úřední a jsou tak dány důvody pro zastavení řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Usnesení odvolacího soudu navrhovatelka (dále též „dovolatelka“) napadla v rozsahu výroku I dovoláním. V dovolání bylo namítáno, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), když hodnotil v praxi Nejvyššího soudu dosud neřešené otázky a zčásti se též odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu (§ 237a § 241a odst. 2 a 3 o. s. ř.). Dovolatelka předkládá otázku 1), zda v případě formálně bezvadného návrhu, který soud nevyhodnotí jako šikanózní či zjevně nedůvodný, je plně vázán vyšetřovací zásadou a je povinen zjistit všechny skutečnosti důležité pro rozhodnutí, jakož se i řádně vypořádat s tvrzeními navrhovatele a jeho důkazními návrhy. K jejímu odůvodnění odkazuje na princip předpokládaného výslechu posuzovaného, znalce a ošetřujícího l