24 Cdo 2592/2020 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2592/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2020 Spisová značka:24 Cdo 2592/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.2592.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva darovací Konkludentní právní úkon Dokazování Vlastnictví Dotčené předpisy:čl. 36 odst. 1 předpisu č. 2/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2592/2020-1273 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Mgr. Marka del Favera, Ph.D., v právní věci žalobkyně S. K., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 1927/5, proti žalovaným 1) J. Z., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Irenou Jonákovou, advokátkou se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 14, 2) J. Z., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému rovněž advokátkou Mgr. Irenou Jonákovou, se sídlem shora, 3) D. K., narozenému dne XY, bytem XY, a 4) J. K., narozenému dne XY, bytem shodně s žalovaným 3), o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 136/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. února 2020, č. j. 24 Co 172/2017-1161, t a k t o: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. února 2020, č. j. 24 Co 172/2017-1161, se zrušuje a věc se vrací tomuto odvolacímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Úvodem Nejvyšší soud předesílá, že v této právní věci již rozhodoval, když rozsudkem ze dne 8. října 2019, sp. zn. 30 Cdo 744/2018, zrušil (předchozí) rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále již „odvolací soud“) ze dne 25. října 2017, č. j. 24 Co 172/2017-975 [kterým byl rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 20. června 2013, č. j. 8 C 136/2009-803, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 23. července 2013, č. j. 8 C 136/2009-811 (jímž byly zamítnuty žaloby o určení, že označený zůstavitel byl kde dni své smrti podílovým spoluvlastníkem v rozsahu id. ¾ specifikovaného nemovitého majetku, a o určení, že tentýž zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem předmětné peněžité částky nacházející se v držení žalované 1/, in eventum ke dni své smrti měl vůči žalované 1/ pohledávku v uvedené výši), potvrzen a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení] a věc vrátil tomuto odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud přistoupil (v rozsahu, v jakém bylo rozhodnuto o určení vlastnického práva k nemovitostem a v navazujícím výroku o náhradě nákladů řízení) ke kasaci rozsudku odvolacího soudu z důvodu, že jeho právní posouzení je nesprávné, dospěl-li k závěru, že námitka žalobkyně, že předmětná darovací smlouva nevznikla, byla uplatněna až poté, co nastala koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř., a k vrácení (v tomto rozsahu) věci tomuto odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle Nejvyššího soudu žalobkyně totiž (při odvolacím jednání konaném dne 11. června 2013) tímto výrokem neuvedla skutečnosti o věci samé, ani neoznačila důkazy k jejich prokázání, nýbrž vyjádřila svůj právní názor na provedené dokazování, které koncentraci řízení nepodléhá a účastník je může učinit kdykoliv za řízení. V dalším řízení odvolací soud rozsudkem ze dne 18. února 2020, č. j. 24 Co 172/2017-1161, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně zamítnutí žaloby o určení vlastnictví potvrdil a navazujícími výroky II. až IV. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. ledna 2013, sp. zn. 31 Cdo 1571/2010, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 39/2013, dospěl k závěrům, že: a) „z provedeného dokazování vyplývá, že darovací smlouva sice byla nejprve podepsána dne 22. 8. 2005 jen zůstavitelem v nemocnici v nepřítomnosti původní žalované 1/, která smlouvu podepsala později téhož dne u advokátky JUDr. Lebedové v jejím sídle, tj. na jiném místě (v jiném městě), rovněž v nepřítomnosti zůstavitele, následně ji ještě u jmenované advokátky několik dní ponechala a se svým otcem o ní již nikdy nehovořila. Nicméně stalo se tak za situace, kdy jmenovaná advokátka darovací smlouvu sepsala na základě předchozího, výslovného pokynu zůstavitele, který jí byl řečen nejen jím, ale i dále tlumočen původní žalovanou 1/ jako jeho dcerou. Jednalo se zde o pokyn jejího dlouhodobého, mimořádného klienta, kdy veškeré jeho majetkové záležitosti pro něj dlouhodobě realizovala právě na základě obdobných, předchozích pokynů původní žalované 1/ tím, že pro něj vyhotovila potřebné listiny, které pak on jen podepsal. Tak tomu bylo i v případě uzavření sporné darovací smlouvy dle této jejich předchozí, zavedené a bezproblémové praxe, tj. zůstavitel se nejprve dohodl s původní žalovanou 1/ na uzavření darovací smlouvy, následně dal sám i prostřednictvím ní pokyn jmenované advokátce k vyhotovení darovací smlouvy, kterou pak podepsal a předpokládal, že ji takto obratem podepíše i původní žalovaná 1/ a smlouva se bez dalšího zrealizuje, tj. vloží do katastru nemovitostí. Tomu konečně nasvědčuje i skutečnost, že zůstavitel současně se smlouvou podepsal i závěť a plnou moc jmenované advokátce pro své zastupování v řízení před katastrálním úřadem ohledně vkladu vlastnického práva dle darovací smlouvy. Zjevně tedy očekával, že původní žalovaná 1/ smlouvu ihned podepíše a zahájí se vkladové řízení ohledně ní. Byl tudíž zjevně srozuměn s tím, že tak, jako dle předchozí praxe mu již žádný akceptační projev původní žalované 1/ se smlouvou doručen nebude, a ta bude po jejím podpisu bez dalšího vložena do katastru nemovitostí. Z provedeného dokazování přitom nevyplývá, že by se zůstavitel při pozdějších jednáních se jmenovanou advokátkou či původní žalovanou 1/ dotazoval na osud jím podepsané darovací smlouvy v tom smyslu, zda s ní původní žalovaná 1/ souhlasí, zda ji podepsala, zda ji vložila do katastru nemovitostí, apod. Nadto se zde jednalo o uzavření jednoduché darovací smlouvy (nikoliv např. kupní) mezi otcem a dcerou jako nejbližšími pokrevními příbuznými, kteří spolu před tím dlouhodobě spolupracovali při správě zůstavitelova majetku a u nichž byla na uzavření této smlouvy dlouhodobě zjevná shoda. Z tohoto pohledu má krajský soud předně za to, že zůstavitel se ve smyslu § 43c odst. 2 obč. zák. o přijetí smlouvy původní žalovanou 1/ dozvěděl prostřednictvím jmenované advokátky, neboť spolu s darovací smlouvou podepsal jmenované advokátce i plnou moc ke svému zastupování v řízení o vklad smlouvy do katastru nemovitostí. Zůstavitel totiž dal jmenované advokátce zcela zjevně pokyn k tomu, aby jej nadále zastupovala v tom směru, aby smlouva nabyla nejen svých konečných věcněprávních účinků, ale i jim nutně předcházejícím obligačně právním účinkům, mezi něž je nutno zařadit i vyrozumění zůstavitele o vyjádření souhlasu původní žalované 1/ s darovací smlouvou, resp. jejím podpisu. Jinak řečeno, pokud byla jmenovaná advokátka zůstavitelem zmocněna k jeho zastupování v řízení o vkladu darovací smlouvy do katastru nemovitostí, byla tím spíše zmocněna i k tomu, aby za něj (pro něj) převzala od původní žalované 1/ její souhlas s podpisem smlouvy (čemuž byla osobně přítomna).“ b) „Bez ohledu a nezávisle na výše uvedeném má krajský soud dále za to, že vzhledem k výše podrobně uvedeným výsledkům dokazování ohledně okolností uzavírání darovací smlouvy si její strany konkludentní dohodou ve smyslu § 2 odst. 3 a § 35 odst. 1 část věty za středníkem a odst. 3 obč. zák. určily účinnost přijetí návrhu na její uzavření k jinému okamžiku, než k okamžiku, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde zpět navrhovateli smlouvy (zůstaviteli), a to ke dni podpisu smlouvy druhou stranou, tedy původní žalovanou 1/.“ c) „Přisvědčit opačnému názoru žalobkyně v tomto směru by dle názoru krajského soudu bylo v poměrech projednávané věci přepjatým a proto nepřípustným formalizmem, nadto z pohledu ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) o. z., podle nějž daný slib zavazuje, a smlouvy mají být plněny (jež se dle § 3030 o. z. použije i pro posouzení právních vztahů do 31. 12. 2013). V postupu zůstavitele ani původní žalované 1/ přitom není možno vysledovat, že by se jakkoliv, natož pak cíleně a úmyslně snažili uzavřením darovací smlouvy poškodit žalobkyni či jiné osoby nebo se pokusili jednat jinak nepoctivě (srov. § 3 odst. 2 obč. zák. a § 6, § 7 a § 8 o. z.).“ Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání. V dovolání uplatňuje dovola