24 Cdo 2633/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2633/2024 citace  Právní věta:V řízení o žalobě nepominutelného dědice o poskytnutí povinného dílu, vedeném proti žalovanému zůstavitelovu dědici, má břemeno tvrzení a na ně navazující břemeno důkazní o důvodnosti vydědění nepominutelného dědice žalovaný zůstavitelův dědic, a to nejen ohledně důvodu uvedeného v prohlášení zůstavitele o vydědění, ale i ohledně důvodů vydědění způsobilých mít za následek vydědění nepominutelného dědice (§ 1646 a 1647 o. z.), které zůstavitel v prohlášení o vydědění neuvedl. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2024 Spisová značka:24 Cdo 2633/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.2633.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nepominutelný dědic (o. z.) Vydědění Poučovací povinnost soudu Břemeno důkazní Břemeno tvrzení Dotčené předpisy:§ 1646 o. z. § 1647 o. z. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. § 118a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 1. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:54 / 2025 Anotace:Zůstavitel pořídil do notářského zápisu svoji závěť a prohlášení o vydědění, čímž ustanovil dědičkou svého majetku žalovanou a zároveň vydědil žalobce podle § 1646 odst. 1 písm. b) o. z. s odůvodněním, že o něj neprojevuje opravdový zájem. V průběhu řízení o pozůstalosti žalobce uznal zůstavitelovu závěť, popřel však důvody svého vydědění. Okresní soud potvrdil, že majetek zůstavitele nabyla žalovaná jako jediný dědic ze závěti. Žalobce se tedy žalobou domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 508 020,38 Kč s 15% úrokem z prodlení, což je částka představující výši povinného dílu. Uvedl, že důvody uvedené v prohlášení zůstavitele o vydědění neodpovídají skutečnosti. Dle tvrzení žalobce to byl zůstavitel, který již při narození žalobce vyjádřil pochybnost, že je žalobcovým otcem, a že zůstavitel již od narození žalobce neměl zájem se s ním stýkat a navázat s ním citový vztah. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nedostatek citových pout mezi zůstavitelem a žalobcem byl způsoben zejména nedostatečnou snahou otce o rozvoj vztahu se synem, a že otec nežádal syna o pomoc v nemoci a ani ho o své nemoci neinformoval. Požadavek žalobce na poskytnutí povinného dílu je podle názoru soudu prvního stupně důvodný, a proto žalobě vyhověl. K odvolání žalované odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odkázal přitom na skutková zjištění soudu prvního stupně, a odmítl názor žalované, že se měl soud prvního stupně zabývat otázkou, zda nejsou dány zákonné důvody vydědění žalobce uvedené v § 1646 odst. 1 písm. c), d), § 1647 o. z. Odvolací soud uvedl, že žalovaná v průběhu řízení netvrdila a netvrdí, že by takové důvody byly dány, tedy nebyl žádný důvod, aby se jimi soud prvního stupně zabýval nebo aby žalobce poučoval podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Zároveň se soud prvního stupně dostatečně zabýval tím, zda byly naplněny důvody vydědění dle § 1646 odst. 1 písm. a), b) o. z. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání a Nejvyšší soud se zabýval otázkou, zda v řízení o návrhu (žalobě) nepominutelného dědice o poskytnutí povinného dílu vedeném proti zůstavitelovu dědici má povinnost tvrdit a břemeno tvrzení o tom, jestli na nepominutelného dědice (ne)dopadá některý z důvodů vydědění uvedený v ustanoveních § 1646 a 1647 o. z., vyděděný nepominutelný dědic nebo zůstavitelův dědic, a otázkou, zda je soud povinen se v takovém řízení zabývat – bez ohledu na obsah tvrzení a důkazní návrhy učiněných nepominutelným dědicem nebo zůstavitelovým dědicem – tím, jestli na nepominutelného dědice (ne)dopadá některý z důvodů vydědění uvedený v ustanoveních § 1646 a 1647 o. z., i bez návrhu. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2633/2024-99 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce T. H., zastoupeného Mgr. Danou Holou, advokátkou se sídlem v Lounech, Osvoboditelů č. 420, proti žalované A. M., zastoupené JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem v Mostě, Moskevská č. 12, o 508.020,38 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 39 C 105/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. dubna 2024, č. j. 84 Co 1/2024-83, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Zůstavitel K. B., narozený dne XY a zemřelý dne XY (otec žalobce a bratr žalované), pořídil dne 1. 7. 2015 do notářského zápisu (sepsaného JUDr. Jaroslavou Malou, notářkou v Mostě, pod zn. NZ 155/2015) svoji závěť a prohlášení o vydědění. Touto listinou ustanovil dědičkou svého majetku žalovanou (a za náhradní dědice povolal její děti D. B. a F. M.) a vydědil žalobce podle ustanovení § 1646 odst. 1 písm. b) o. z. s odůvodněním, že o něj „neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl“, že „když byl malý, jeho matka“ zůstaviteli „bránila, aby se s ním stýkal“, a že „on sám se nikdy nesnažil“ se zůstavitelem „navázat kontakt“. 2. Poté, co v průběhu řízení o pozůstalosti žalobce uznal zůstavitelovu závěť a popřel důvody svého vydědění, Okresní soud v Mostě usnesením ze dne 22. 9. 2022, č. j. 44 D 317/2022-63, potvrdil, že majetek zůstavitele nabyla žalovaná „jako jediný dědic ze závěti“. 3. Žalobce se žalobou ze dne 29. 3. 2023 domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 508 020,38 Kč s 15% úrokem z prodlení za dobu od 23. 9. 2022 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že důvody uvedené v prohlášení zůstavitele o vydědění ze dne 1. 7. 2015 neodpovídají skutečnosti, protože to byl zůstavitel, který již při narození žalobce vyjádřil pochybnost, že je žalobcovým otcem, že zůstavitel již od narození žalobce neměl zájem se s ním stýkat a navázat s ním citový vztah, a protože to byl zůstavitel, který „zapříčinil, že vztah mezi ním a žalobcem nebyl blízký“. Vzhledem k tomu, že čistá hodnota pozůstalosti činí 2 032 081,52 Kč, žalobce požaduje úhradu svého povinného dílu ve výši 508 020,38 Kč. 4. Žalovaná namítala, že zůstavitel vydědil žalobce „zcela poprávu“. Zdůraznila, že zůstavitel se „intenzivně snažil po dobu dětství a dospělosti žalobce navázat s ním kontakt a obnovit příbuzenské vztahy“, avšak tomu bránila žalobcova matka, a že posléze sám žalobce neměl zájem se se zůstavitelem stýkat a udržovat s ním kontakt. Zůstavitel „trpěl po dlouhá léta těžkými onemocněními, kterým následně podlehl“, avšak žalobce „nebyl zůstaviteli nápomocen v jeho těžkém životním období“. 5. Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, č. j. 39 C 105/2023-51, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 89 774,- Kč k rukám advokátky Mgr. Dany Holé. Dospěl k závěru, že nedostatek citových pout mezi zůstavitelem a žalobcem byl způsoben zejména „nedostatečnou snahou otce o rozvoj vztahu se synem“, a že proto „syn neměl k otci žádný vztah ani v době dospívání a dosažení zletilosti“. Otec nežádal syna o pomoc v nemoci a ani ho o své nemoci neinformoval a „sám byl soběstačný s výjimkou období hospitalizace a po hospitalizaci“. Požadavek žalobce na poskytnutí povinného dílu ve výši 508 020,38 Kč je proto důvodný. 6. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 4. 2024, č. j. 84 Co 1/2024-83, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 14 183,62 Kč k rukám advokátky Mgr. Dany Holé. Odvolací soud odkázal na skutková zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil, a odmítl názor žalované, která mu vytýkala, že se „nezabýval otázkou, zda nejsou dány zákonné důvody vydědění žalobce, uvedené v ustanoveních § 1646 odst. 1 písm. c), d), § 1647 o. z.“, a to s odůvodněním, že žalovaná „v průběhu řízení netvrdila a netvrdí, že by takové důvody byly dány“, takže „nebyl žádný důvod“, aby se jimi soud prvního stupně zabýval nebo aby žalobce poučoval podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Odvolací soud dále dovodil, že důvodem vydědění podle ustanovení § 1646 odst. 1 písm. a) o. z. se soud prvního stupně „zabýval zcela dostatečně“ a že správně dovodil, že tento důvod vydědění není dán. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně rovněž v tom, že narušení vztahů zůstavitele a žalobce vyplynulo ze „situace, kterou nelze klást k tíži žalobce“, když to byl především „zůstavitel, kdo aktivně neusiloval o zachování vztahů se žalobcem“; není proto dán ani důvod vydědění podle ustanovení § 1646 odst. 1 písm. b) o. z. Protože nebyly splněny podmínky pro vydědění žalobce, náleží mu povinný díl ve výši