24 Cdo 2841/2020 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2841/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 1. 2021 Spisová značka:24 Cdo 2841/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.2841.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smír Odporovatelnost Vklad do katastru nemovitostí Vlastnictví Převod nemovitostí Dotčené předpisy:§ 589 odst. 1 o. z. § 11 odst. 1 předpisu č. 256/2013Sb. § 1105 o. z. § 99 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2841/2020-128 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobce L. Š., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, proti žalovanému Zemědělskému družstvu „Agrofarma“ v likvidaci, se sídlem v Praze 4 – Cholupicích, Podchýšská 11, identifikační číslo osoby: 003 14 579, zastoupenému JUDr. Alešem Staňkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 43, o odpůrčí žalobě, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 157/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. března 2020, č. j. 27 Co 31/2020-98, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Aleše Staňka, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 1, Národní 43. Odůvodnění: Okresní soud Praha-západ (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. prosince 2019, č. j. 3 C 157/2019-58, zamítl (výroky I. a II.) žaloby, kterými se žalobce domáhal jednak určení, že: „smír uzavřený mezi Zemědělským družstvem Zvole v likvidaci, se sídlem Psáry – Štědřík, okres Praha – západ, PSČ 252 44, IČO: 00107557, a žalovaným před Krajským soudem v Praze dne 14. 11. 2018 pod č. j. 29 Co 713/2013-753, je vůči žalobci relativně neúčinný“, a dále „určení, že usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2018 pod č. j. 29 Co 713/2013-753, je vůči žalobci neúčinné.“ Navazujícími výroky III. a IV. pak soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně po provedeném řízení vzal za „prokázáno, že v době uzavření soudního smíru měl žalobce proti Zemědělskému družstvu Zvole v likvidaci vymahatelnou pohledávku. Bylo prokázáno, že Zemědělské družstvo Zvole v likvidaci v době, kdy žalobce nabyl tuto pohledávku, již zaniklo. Pohledávka byla tedy v té době nedobytná a nebyla nijak zajištěna. Žalobce nabyl pohledávku přesahující částku 13 mil. Kč za sjednanou úplatu ve výši 50 000 Kč…Je pravdou, že usnesením o schválení smíru Krajským soudem v Praze se stal vlastníkem všech předmětných nemovitostí žalovaný, pohledávka žalobce za Zemědělským družstvem Zvole v likvidaci tedy nemohla být uspokojena. Nicméně otázkou je, zda Zemědělské družstvo Zvole v likvidaci učinilo v řízení úkon – návrh na schválení soudního smíru s úmyslem zkrátit věřitele – žalobce a zároveň, zda druhé straně – žalovanému musel být takový úmysl Zemědělského družstva Zvole v likvidaci znám nebo byl-li takový úmysl žalovanému znám. Tyto skutečnosti dle názoru soudu prokázány nebyly…Dalším důvodem, proč byla žaloba zamítnuta, je skutečnost, že usnesení o schválení smíru bylo vydáno Krajským soudem v Praze, smír byl schválen podle ust. § 99 o. s. ř., podle něhož soud schválí smír, když neshledá rozpor s právními předpisy. Krajský soud v Praze…žádný rozpor s právními předpisy neshledal. Pokud by tedy zdejší soud vyhověl návrhu a určil, že smír schválený Krajským soudem v Praze je vůči žalobci relativně neúčinný, jednalo by se o zpochybnění soudního rozhodnutí a náznak, že toto soudní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem. Takového však z rozhodnutí Krajského soudu v Praze nevyplývá.“ K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. března 2020, č. j. 27 Co 31/2020-98, rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci (byť na základě jiného právního posouzení, než učinil soud prvního stupně; k tomu viz níže) - potvrdil, změnil jej pouze v nákladovém výroku III. způsobem, jak se podává z výroku II., a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud stran skutkových zjištění přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobce se stal „věřitelem pohledávky jako postupník po společnosti CML s. r. o., která měla tuto pohledávku zjištěnou v průběhu konkursu úpadce ZD Zvole v likvidaci. Pohledávka zůstala v konkursu neuspokojena ve výši 13 554 769,88 Kč. Konkurs na majetek úpadce ZD Zvole v likvidaci byl zrušen po splnění rozvrhového usnesení a následně byl i tento subjekt (dočasně) vymazán z obchodního rejstříku. Žalobce pohledávku získal po konkursu ‚jako nedobytnou‘ a nezajištěnou za úplatu ve výši 50 000 Kč.“ Dále odvolací soud v odůvodnění svého písemného vyhotovení rozsudku (dále již „odůvodnění rozsudku“) zdůraznil, že: „pokud jde o průběh konkursu na majetek ZD Zvole, kde byla uvedená pohledávka přihlášena předchůdcem žalobce a kde došlo též k soupisu všech předmětných nemovitostí do majetkové podstaty úpadce, bylo správně zjištěno, že se žalovaný (tehdy v pozici žalobce) úspěšně domáhal proti správci konkursní podstaty úpadce (ZD Zvole) vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 53 CmI 103/2003 vyplývá, že krajský soud jako soud prvního stupně rozhodl o vyloučení všech předmětných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce ZD Zvole…Ve vztahu ke všem předmětným nemovitostem byl uvedený rozsudek potvrzen Vrchním soudem v Praze, a to rozsudkem ze dne 5. 2. 2009, č. j. 15 Cmo 143/2008-460…K dovolání správce konkursní podstaty rozhodoval Nejvyšší soud, který svým rozsudkem ze dne 26. 10. 2010, č. j. 29 Cdo 2463/2009-487, dovolání zamítl. V odůvodnění jasně považoval za rozhodující, že žalobce prokázal ‚nejen to, že majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jemu.‘…Následně pak byla odmítnuta ústavní stížnost správce konkursní podstaty proti uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to usnesením Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2012, sp. zn. I. ÚS 1128/09.“ Odvolací soud s odkazem na judikaturu dovolacího soudu v odůvodnění rozsudku mj. vyložil, že „pravomocné rozhodnutí v incidenčním konkursním sporu má účinky závaznosti a nezměnitelnosti (materiální právní moci) jen v rámci daného konkursu. Po jeho ukončení již nikoli…To však neznamená, že uvedená rozhodnutí nemají žádný význam. Minimálně jde při shodných skutkových zjištěních o existenci a obsahu tehdejších úkonů a aktů…o relevantní prejudikaturu…Z těchto rozhodnutí proto odvolací soud vycházel…V tomto směru…Nejvyšší soud již tehdy posuzoval v intencích judikatury Ústavního soudu kolizi jednotlivých práv a ideu spravedlnosti pro danou konkrétní situaci nástupnických družstev. Pokud tehdy při řešení upřednostnil (a Ústavní soud to aproboval), že v kolizi práva žalovaného (tehdy žalobce) a konkursních věřitelů úpadce je třeba dát přednost ochraně práv žalovaného (tehdy žalobce), tedy vzniku jeho vlastnického práva, musí to platit tím spíše pro obdobnou kolizi žalovaného a současného žalobce (nástupce jednoho z původních věřitelů úpadce), který vymáhá pohledávku zakoupenou již jako ‚nedobytnou‘ a nezajištěnou po skončení konkursu, za nepatrný zlomek její nominální hodnoty. To vše ve zjevné snaze zvrátit historické události a vytěžit (pouze pro sebe) z formálních nedostatků historických listin to, co se nepodařilo vytěžit ani správci konkursní podstaty v rámci konkursního řízení a později ani ZD Zvole (žalovanému) v trvajícím řízení o určení vlastnictví, který závěry uvedených konkursních rozhodnutí…při uzavření napadeného smíru také respektoval.“ K předmětu žalob odvolací soud uvedl, že: „v první řadě nelze účinně odporovat usnesení o schválení soudního smíru, jak žalobce výslovně navrhoval. Usnesení totiž není ‚právním jednáním‘ v rovině soukromého práva, natož právním jednáním ‚dlužníka‘, ale vrchnostenským aktem (rozhodnutím) soudu (jde o tzv. acta iure imperii), a to i u schválení soudního smíru. Ke změně nebo zrušení soudního rozhodnutí existují pouze řádné nebo mimořádné opravné prostředky…Jinou otázkou je relativní neúčinnost samotného smíru, který byl soudním rozhodnutím schválen, jak žalobce také navrhoval. Zde jde nepochybně o jednání dlužníka a nikoli soudu a vyvstává otázka, zda procesní úkon učiněný v soudním řízení může představovat odporovatelné právní jednání.“ V návaznosti na výše uvedené odvolací soud mj. zaujal právní názor (ny