24 Cdo 2881/2022 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2881/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2023 Spisová značka:24 Cdo 2881/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2881.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rodičovská odpovědnost (o. z.) Dotčené předpisy:§ 871 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2881/2022-323 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 9, se sídlem Úřadu městské části v Praze 9, Sokolovská č. 14/324, dcery matky M. V. H., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Muchova č. 223/9, a otce V. V. H., narozeného dne XY, neznámého pobytu, zastoupeného opatrovnicí I. S., advokátkou se sídlem v XY, o zbavení otce rodičovské odpovědnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 41 P 147/2016, o dovolání matky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2022, č. j. 19 Co 202/2022-298, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 30. 3. 2022, č. j. 41 P 147/2016-276, zbavil otce rodičovské odpovědnosti a práva dát souhlas s osvojením nezletilé, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzhledem k neznámému pobytu otce mu byl soudem ustanoven opatrovník. Soud vyšel ze zjištění, že otec neprojevuje o nezletilou zájem, setkal se s ní naposledy v roce 2016, tj. v jejích cca 3 letech věku. Od té doby otec, který je státním příslušníkem Ukrajiny, není v kontaktu ani s matkou nezletilé, a to i přesto, že udržuje kontakt se svým bratrem, který rovněž žije v České republice. Otec se už od útlého věku nezletilé nepodílel na její výchově ani rozhodování o jejích záležitostech. Otec v minulosti zpochybňoval své otcovství nezletilé, dlouhodobě neplatí běžné ani dlužné výživné. Matka na otce podala trestní oznámení pro zanedbávání povinné výživy a exekuční návrh. Soud konstatoval, že na věci ničeho nemění ani aktuální situace na Ukrajině, kde by se měl otec údajně nacházet, neboť otec svá práva a povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti neplnil a neplní dlouhodobě, a to dávno před samotným válečným konfliktem na Ukrajině. Matka rodičovskou odpovědnost plní řádně, není proto v zájmu nezletilé a jejího vývoje, aby otec měl vůči ní nadále rodičovskou odpovědnost. K odvolání otce zastoupeného opatrovníkem Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 6. 2022, č. j. 19 Co 202/2022-298, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že návrh na zbavení otce rodičovské odpovědnosti zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud předně uvedl, že soud prvního stupně správně, byť mlčky dovodil svoji pravomoc v souladu s čl. 33 odst. 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech č. 123/2002 Sb. Rozhodným právem je podle čl. 33 odst. 1 primárně právo ukrajinské s ohledem na občanství nezletilé, české právo lze však použít, je-li to v nejlepším zájmu nezletilé, a jelikož nezletilá žije od narození na území České republiky, je namístě aplikace českého práva. Odvolací soud uvedl, že pro rozhodování o zbavení rodičovské odpovědnosti jsou určující zájmy dítěte, a že podle ustálené judikatury lze přistoupit ke zbavení rodičovské odpovědnosti, jen jestliže se jedná o jediný účinný prostředek ochrany dítěte při značném stupni zanedbávání rodičovských povinností, pokud potřeba zbavení rodičovské odpovědnosti převáží nad právem dítěte na rodinný život, zachování rodinných svazků a osobní kontakt s rodičem. Jakkoli otec rodičovskou odpovědnost nevykonává a nejeví o to zájem, nelze jen z toho dovozovat, že je zbavení rodičovské odpovědnosti jediným účinným prostředkem ochrany nezletilé v jejím nejlepším zájmu. Rezignace na výkon rodičovské odpovědnosti, byť dlouhodobá, je z tohoto pohledu nedostačující, to je zřejmé i z faktických účinků případného zbavení rodičovské odpovědnosti otce. Její zbavení by se v poměrech nezletilé reálně neprojevilo, neboť otec již nyní rodičovskou odpovědnost nevykonává. Z tohoto nežádoucího stavu však nelze vyvozovat, že by nejlepší zájem nezletilé vyžadoval zbavit otce rodičovské odpovědnosti. Nejde o situaci, kdy k nápravě nežádoucího stavu není dostupný jiný prostředek. Matka zmiňovala komplikace jen při vyřizování cestovního pasu nezletilé a jejího vycestování na Ukrajinu. Tato dílčí záležitost může být řešena méně zatěžujícím způsobem, a to např. nahrazením souhlasu otce. Neplnění vyživovací povinnosti se do úvah o zanedbávání rodičovské odpovědnosti nepromítá, neboť vyživovací povinnost není součástí rodičovské odpovědnosti. Pokud z nejednání otce neplyne jiný relevantní konkrétní zásah do práv a povinností nezletilé, který by byl v rozporu s jejím nejlepším zájmem, nejsou tu důvody pro zbavení rodičovské odpovědnosti. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala matka dovolání. Uvádí, že otec dlouhodobě neplní rodičovskou odpovědnost, nezletilou viděl naposledy před šesti lety, a neplní vyživovací povinnost. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že zbavení otce rodičovské odpovědnosti by se nijak nepromítlo do reálných poměrů nezletilé, neboť při zachování rodičovské odpovědnosti by musela neustále opakovaně získávat od soudu nahrazení souhlasu otce k právním jednáním, ke kterým je potřeba souhlasu obou rodičů. Matka akcentuje potřebu souhlasu k vydání cestovního pasu, vycestováním na Ukrajinu na návštěvy příbuzných a zdravotní péčí o nezletilou. Nezbavení otce rodičovské odpovědnosti také brání úvahám o možné adopci nezletilé současným partnerem matky. Dovolatelka má za to, že je rozsudek odvolacího soudu v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2873/2005, 30 Cdo 1721/2009, a 30 Cdo 3310/2011. Zbavení otce rodičovské odpovědnosti považuje v daném případě za jediný účinný ochranný prostředek dítěte. Nejvyšší soud České republiky soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V projednávané věci záviselo rozhodnutí odvolacího soud na vyřešení právní otázky, zda může být zbavení rodičovské odpovědnosti rodiče zanedbávajícího výkon rodičovské odpovědnosti jediným účinným prostředkem ochrany dítěte i v situaci, kdy druhý rodič vykonává rodičovskou odpovědnost řádně. Protože se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Podle ustanovení § 866 o. z. pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy dítěte. Podle ustanovení § 870 o. z. nevykonává-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost řádně a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou odpovědnost omezí, nebo omezí její výkon, a zároveň stanoví rozsah tohoto omezení. Podle ustanovení § 871 odst. 1 o. z. zneužívá-li rodič svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon, anebo svoji rodičovskou odpovědnost nebo její výkon závažným způsobem zanedbává, soud jej jeho rodičovské odpovědnosti zbaví. Rodičovská odpovědnost je ze své podstaty ochranný institut, neboť dítě po dlouhou dobu není schopno samo obstarávat své záležitosti a realizovat své zájmy. Rodičovskou odpovědnost vykonávají rodič