24 Cdo 3024/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3024/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2026 Spisová značka:24 Cdo 3024/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.3024.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Opatrovník hmotně právní [ Opatrovník ] Obec Konflikt zájmů Dotčené předpisy:§ 62 o. z. § 465 odst. 1 o. z. § 471 odst. 2 o. z. § 471 odst. 3 o. z. § 466 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1040/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3024/2025-840 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci opatrovance R. K., za účasti hmotněprávního opatrovníka města Ú., se sídlem městského úřadu v XY, zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem v Děčíně III – Starém Městě, U Starého mostu č. 111/4, obce B., se sídlem obecního úřadu v XY, obce K., se sídlem obecního úřadu v XY, a města L., se sídlem městského úřadu v XY, o změnu opatrovníka osoby omezené ve svéprávnosti, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 19 P 210/2009, o dovolání města Ú. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. srpna 2025 č.j. 36 Co 211/2025-811, takto : I. Dovolání města Ú. se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 20.11.2023 č.j. 19 P 210/2009-621, který nabyl právní moci dne 5.1.2024, byla prodloužena doba omezení svéprávnosti opatrovance na pět let v nezměněném rozsahu (tj. že kromě právního jednání v běžných záležitostech každodenního života není schopen právně jednat) s tím, že opatrovanec navíc není schopen jednat na úřadech a orgánech místní samosprávy v souvislosti s vydáním občanského průkazu a cestovního pasu. Opatrovníkem opatrovance zůstala I. P., která byla do této funkce jmenována usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 8.6.2022 č.j. 19 P 210/2009-543. 2. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 28.1.2025 č.j. 19 P 210/2009-725 byla I. P. ze zdravotních důvodů z funkce opatrovníka opatrovance odvolána (výrok I.), do funkce opatrovníka opatrovance byla jmenována obec K. (výrok II.) a byl rámcově vymezen rozsah jejích práv a povinností (výrok III. a IV.); současně byla I. P. v souvislosti s ukončením výkonu funkce opatrovníka uložena povinnost předložit konečné vyúčtování správy jmění opatrovance (výrok V.) a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků (výrok VI.). Soud prvního stupně za situace, kdy neexistuje jiná osoba, která by se o opatrovance mohla a chtěla postarat, byl nucen přistoupit ke jmenování veřejného opatrovníka. Jelikož bylo zjištěno, že opatrovanec má faktické bydliště v obci B., měla by být v souladu s ustanovením § 471 odst. 3 o.z. jmenována veřejným opatrovníkem obec B. Soud prvního stupně však přihlédl k tomu, že v minulosti obec B. již byla veřejným opatrovníkem, avšak z důvodu ztráty důvěry mezi opatrovancem a starostkou obce, která funkci veřejného opatrovníka vykonávala, a také z osobních důvodů na straně starostky, kterou „postihla rodinná tragédie v souvislosti s výkonem opatrovnické funkce opatrovance“, byla tato obec z funkce odvolána (a opatrovníkem bylo jmenováno město Č. l.). Protože „tyto důvody stále přetrvávají“, soud prvního stupně jmenoval veřejným opatrovníkem opatrovance obec K., „která je územně nejbližší obci B.“. 3. K odvolání obce K. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 17.3.2025 č.j. 36 Co 68/2025-745 usnesení soudu prvního stupně zrušil ve výrocích II., III. a IV. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že sice správně přistoupil ke jmenování veřejného opatrovníka a také správně dovodil, že jím nemůže být za daných skutkových okolností obec B., vytknul mu však, že tohoto opatrovníka zvolil nevhodně. Obec K. sice je v nejbližší dojezdové vzdálenosti k místu pobytu opatrovance, avšak je méně personálně i materiálně pro výkon opatrovnictví vybaveno a hrozí ztráta důvěry mezi opatrovancem a opatrovníkem. V úvahu podle jeho názoru přichází město Ú., které všichni účastníci do funkce veřejného opatrovníka navrhli. Soudu prvního stupně proto uložil, aby v naznačeném směru zjednal nápravu. Závěrem odvolací soud poukázal na to, že v mezidobí veřejným opatrovníkem opatrovance bude ze zákona (§ 468 o.z.) obec B., avšak jen po dobu, než bude opatrovanci jmenován nový opatrovník. 4. Okresní soud v České Lípě poté usnesením ze dne 12.6.2025 č.j. 19 P 210/2009-794 jmenoval do funkce opatrovníka opatrovance město Ú. (výrok I.), rámcově vymezil rozsah jeho práv a povinností (výrok II. a III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). Za situace, kdy v poměrech posuzovaného nedošlo k žádné podstatné změně, soud prvního stupně jsa vázán právním názorem odvolacího soudu jmenoval veřejným opatrovníkem opatrovance město Ú., které je nadáno výkonem funkce veřejného opatrovníka v rámci přenesené působnosti, má sociální odbor (odbor sociálních věcí) k výkonu veřejného opatrovnictví a je územně blízko obci B., kde opatrovanec stále bydlí. Sociálním odborem, který vykonává funkci veřejného opatrovníka, sice disponuje i město L., nicméně je od bydliště opatrovance vzdálenější než město Ú. Skutečnost, že opatrovanec dojíždí třikrát týdně do zaměstnání do města L. a ve stejném městě také dochází ke svému praktickému lékaři a psychiatrovi je zcela irelevantní, neboť rozhodujícím kritériem pro výběr veřejného opatrovníka – jak soud prvního stupně zdůraznil – je bydliště opatrovance. 5. K odvolání města Ú. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 25. 8. 2025 č.j. 36 Co 211/2025-811 usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. o jmenování opatrovníka a ve výroku III. potvrdil, ve výroku II usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že „opatrovník město Ú. je oprávněn a povinen opatrovance zastupovat a jednat za něj v záležitostech, ve kterých je jeho svéprávnost omezena rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 16.12.2015 č.j. 19 P 210/2009-324 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 20.11.2023 č. j. 19 P 210/2009-621 s výjimkou uzavírání manželství, jakož i pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění“; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházel ze stávajícího skutkového stavu, kdy opatrovanec od dětství fakticky bydlí v rodinném domě v obci B., kde má také rodinné vazby, je spoluvlastníkem rodinného domu s velikostí podílu ½ a má v úmyslu zde bydlet i nadále. Zároveň však opětovně poukázal na skutečnost, že „opatrovnictví obce B. muselo být v minulosti ukončeno kvůli ztrátě důvěry mezi opatrovancem a starostkou obce, která funkci veřejného opatrovnika opatrovance vykonávala, a to kvůli vážným osobním důvodům na straně této starostky, kterou postihla rodinná tragédie v souvislosti s výkonem opatrovnické funkce, její manžel spáchal sebevraždu“. Uvedené osobní důvody – jak odvolací soud dále zdůraznil – „stále přetrvávají a jsou výjimečnými okolnostmi dané věci, která brání tomu, aby obec B. funkci veřejného opatrovníka vykonávala; je třeba vycházet z toho, že obec B. má stále stejnou starostku, a proto po obci B. z důvodu událostí popsaných výše nelze spravedlivě požadovat, aby opatrovnickou funkci vykonávala“. Opětovně proto ve shodě se soudem prvního stupně setrval na závěru, že funkci veřejného opatrovníka pro opatrovance nemůže vykonávat obec B. Rozhodl tak přesto, že „si je vědom“ toho, že dikce § 471 odst. 3 o. z. nedává soudu žádnou možnost aplikačního uvážení z jiného pohledu, než je aktuální bydliště opatrovance. Jiné okolnosti, např. zájem opatrovance, aby veřejným opatrovníkem se stala ta či ona obec, jsou zcela právně irelevantní. Výkon funkce veřejného opatrovníka spadá do tzv. přenesené působnosti obce, stát obcím poskytuje finanční prostředky na výkon této agendy a podle judikatury je povinností státu poskytnout obci, která je rozhodnutím soudu ustanovena veřejným opatrovníkem, takové finanční zajištění, aby měla dostatečné materiální a personální kapacity opatrovnickou funkci řádně vykonávat. Podle názoru odvolacího soudu však „nelze pominout“, že od roku 2014 se v souvislosti s rekodifikací občanského zákoníku připravuje zákon o veřejném opatrovnictví, ve kterém měly být vyjasněny některé otázky vyvstávající při výkonu funkce veřejného opatrovníka, a soudu by měla být dána možnost zhodnotit, zda příslušná obec