24 Cdo 3087/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3087/2024; 24 Cdo 3385/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2024 Spisová značka:24 Cdo 3087/2024; 24 Cdo 3385/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.3087.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Řízení o přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče (detence) Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 38 odst. 1 písm. b) předpisu č. 372/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.03.2025III.ÚS 750/25 Milan Hulmák odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost7. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3087/2024-191 24 Cdo 3385/2024 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci umístěného S. R., zastoupeného Mgr. et Mgr. Ing. Michalem Šulcem, advokátem se sídlem v Brně, Česká č. 154/12, za účasti Psychiatrické nemocnice Brno, příspěvkové organizace, se sídlem v Brně, Húskova č. 2, o vyslovení přípustnosti převzetí a dalšího držení ve zdravotním ústavu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 23 L 155/2022, o dovoláních umístěného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2022 č.j. 44 Co 125/2002-35 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2024 č.j. 44 Co 120/2023-145, takto: I. Dovolání umístěného se odmítají. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): 1. Dovolání umístěného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.9.2022 č.j. 44 Co 125/2002-35 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31.1.2024 č.j. 44 Co 120/2023-145 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť obě napadená rozhodnutí odvolacího soudu (jejich závěr o splnění podmínky bezprostředního a závažného ohrožení samotného umístněného, případně jeho okolí) jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. 2. Podle ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), pacienta lze bez souhlasu hospitalizovat, jestliže ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a jeví známky duševní poruchy nebo touto poruchou trpí nebo je pod vlivem návykové látky, pokud hrozbu pro pacienta nebo jeho okolí nelze odvrátit jinak. 3. V projednávané věci se z obsahu spisu podává, že umístěný byl dne 19.5.2022 převzat do ústavní péče, neboť jevil známky duševní choroby, byl nespolupracující, negativistický, z chování byly zjevné auditivní halucinace s vlivem na chování, byla patrná masivní intrapsychická tenze a paranoidně persekuční bludná produkce, byla zjištěna léková non-compliance, jednalo se o opakovanou hospitalizaci na psychiatrické klinice. Podle výpovědi ošetřující lékařky MUDr. Doupovcové umístěný přijel osobním automobilem, který řídil, na služebnu policie se zmatenými informacemi o strachu z pronásledování, což policie prověřila a vyloučila, měl strach o život, telefonicky kontaktovaná matka umístěného potvrdila časté stavy, které vedou k jeho hospitalizaci na psychiatrii. Podle názoru lékařky bylo převzetí a další držení umístěného nutné, neboť hrozilo riziko ohrožujícího jednání vůči sobě, pacient byl bez náhledu na svůj nepříznivý psychický stav, v minulosti byl na jeho straně zaznamenán závažný suicidální (sebevražedný) pokus pod vlivem psychotických prožitků, v domácím prostředí hrozila léková non-compliance, jiná forma léčby aktuálně ke stabilizaci stavu umístěného, než hospitalizace nebyla možná, umístěný zpočátku odmítal i léky ve zdravotním ústavu, byly nutné injekce. Podle závěrů znaleckého posudku MUDr. Evy Čermákové ze dne 10.3.2023 umístěný v době převzetí pravděpodobně trpěl psychotickou dekompenzací s paranoidními bludy při základní diagnóze schizotypální porucha. V rámci výslechu před odvolacím soudem znalkyně podrobně vysvětlila, že v uvedeném stavu dekompenzace člověk nevnímá realitu adekvátně, v důsledku bludných stavů se cítí ohrožen, jeho reakce navenek jsou neadekvátní, neměl by v tu chvíli řídit auto, riziková je zde nepozornost, ve stavu, kdy si myslí, že je pronásledován, může bezprostředně ohrožovat okolí, příp. si sáhnout na život. Jde o vážný stav, proto v uvedeném okamžiku je nutná hospitalizace s medikací, aby se emoce pacienta oslabily, jeho chování v důsledku bludů se přibrzdilo, aby začal uvažovat racionálně. Podle charakteristiky chování umístěného se tento dekompenzoval do paranoidního bludu a v tuto chvíli bylo nutno přistoupit k hospitalizaci s příslušnou medikací, aby v tomto stavu nedošlo k agresivnímu projevu umístěného vůči okolí, příp. aby si umístěný sám nesáhl na život, dostaví-li se u něj pocit bezmoci. Jelikož umístěný nekomunikoval s ošetřujícím lékařem, musel lékař nutně zhodnotit i záznamy z předcházejících hospitalizací (první kontakt s psychiatrií v roce 2018, následně v roce 2019 po nabourání autem do svodidel s podezřením na sebevražedné chování), což podle názoru znalkyně bylo bezesporu důležitou indicií pro veškerá opatření v rámci hospitalizace. Bez hospitalizace umístěného (a podání příslušné medikace) by se jeho stav dekompenzace velmi pravděpodobně dále zhoršoval a prohluboval. Důvody detence přitom podle názoru znalkyně trvaly po celou dobu hospitalizace (do 1.6.2024), tj. až do doby, kdy umístěný konečně začal komunikovat s lékaři a vyjádřil se, že žádné sebevražedné sklony nemá a své chování jakýmsi způsobem objasnil; do té doby bylo chování umístěného zcela nepředvídatelné. 4. Je mimo pochybnost, že skutečnost, že pacient (umístěný) ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí, představuje jednu z podmínek pro hospitalizaci umístěného ve zdravotním ústavu bez jeho souhlasu. Názor dovolatele, že tato podmínka u něj splněna nebyla, neboť v době přijetí do zdravotního ústavu (i v době držení až do propuštění) aktivně nepřistoupil k sebedestruktivnímu či destruktivnímu jednání, dovolací soud nesdílí. 5. Ve vztahu k této zákonné podmínce Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24.9.2024 č.j. 24 Cdo 2368/2024 mj. uvedl, že je třeba pojem „ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí“ vykládat nejen podle jeho jazykového vyjádření, ale zejména (za pomocí teleologického výkladu) tak, aby bylo dosaženo účelu, jehož zákonodárce přijetím této částí právní normy sledoval. Platí totiž, že soudy se při výkladu právních předpisů nemohou omezovat na jejich doslovné znění, nýbrž jsou povinny je vykládat též podle jejich smyslu a účelu (podle jejich teleologie); vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínečně nutnost doslovného výkladu aplikovaného ustanovení, nýbrž zároveň vázanost smyslem a účelem zákona (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21.5.1996 sp. zn. Pl. ÚS-st. l/96, uveřejněné pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo nález Ústavního soudu ze dne 4.2.1997 sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod číslem 13/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). 6. Vycházeje z uvedeného Nejvyšší soud v citovaném rozsudku nerozporoval, že ohrožení (jehož sémantický základ tvoří slovo „hrozba“) musí být ošetřujícím lékařem při přijetí pacienta (umístěného) dostatečně identifikováno a následně musí být v návazném rozhodnutí soudu o tom, že k převzetí (popř. k dalšímu držení) pacienta došlo ze zákonných důvodů, podrobně popsáno; současně však nepovažoval za vyloučené – aby s ohledem na známé okolnosti – šlo o ohrožení vysoce pravděpodobné (založené na jeho tzv. potencialitě). Akcentoval přitom, že zákon o zdravotních službách vychází z principu prevence a bylo by proti jeho smyslu a účelu s detencí vyčkávat až do doby, než pacient bude (započne) skutečně v důsledku duševní poruchy či pod vlivem omamných prostředků vykonávat činnost, kterou bezprostředně zasáhne některou ze zákonem chráněných hodnot, zejména život, zdraví nebo lidskou důstojnost. Detenční řízení bezpochyby slouží k předcházení předpokládaným závažným následkům jednání osoby s duševní poruchou (nebo jejími známkami), popř. osoby pod vlivem návykové látky, a je třeba vždy podrobně a s respektem ke všem známým skutečnostem pečlivě porovnávat, jaké základní hodnoty jsou v příslušném řízení v sázce, zejména jde-li o život a zdraví samotného pacienta, popř. jiných osob na straně jedné a právo na osobní svobodu na straně druhé. S poukazem na judikaturu ESLP, která shledává imanentní povinností státu poskytnout obecnou ochranu společnosti také před potenciálním n