24 Cdo 3269/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3269/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 2. 2026 Spisová značka:24 Cdo 3269/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.3269.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Omezení svéprávnosti (o. z.) [ Svéprávnost (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 55 o. z. § 64 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3269/2025-667 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila, ve věci posuzovaného P. Ř., zastoupeného procesním opatrovníkem Mgr. Denisou Havlovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská č. 224/37, za účasti hmotněprávního opatrovníka statutárního města České Budějovice, se sídlem magistrátu v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 1/1, a Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Goethova č. 1949/2, o přezkum svéprávnosti a udělení souhlasu s právním jednáním, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 52 P 32/2005, o dovolání posuzovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.1.2025 č.j. 5 Co 1093/2024-555, takto: Rozsudek krajského soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I. ve znění „není způsobilý disponovat s finančními prostředky a nakládat s majetkem v hodnotě vyšší než 4.500,- Kč měsíčně“, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. června 2024 č.j. 52 P 32/2005-512 v části výroku I. ve znění: „není způsobilý disponovat s finančními prostředky a nakládat s majetkem v hodnotě vyšší než 4.500,- Kč měsíčně“ se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 11.6.2024 č.j. 52 P 32/2005 -512 změnil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 19.7.2022 č. j. 52 P 32/2005-347 ve výroku 1. tak, že posuzovaný „se omezuje ve svéprávnosti na dobu 3 let od právní moci tohoto rozsudku tak, že není způsobilý samostatně právně jednat v žádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostí každodenního života a není způsobilý disponovat s finančními prostředky a nakládat s majetkem v hodnotě vyšší než 4.500,- Kč měsíčně“ (výrok I.); současně soud prvního stupně jmenoval opatrovníkem posuzovaného statutární město České Budějovice „k zastupování ho ve všech právních jednáních, ke kterým není způsobilý (výrok II.), dále zamítl návrh opatrovníka „na udělení souhlasu s právním jednáním spočívajícím v uvolnění finanční hotovosti ve výši 19.965,- Kč z běžného účtu opatrovance“ (výrok III.) a závěrem rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky IV. a V.). Soud prvního stupně z provedených důkazů (zejména znaleckého posudku MUDr. Elišky Floriánové ze dne 18.11.2018, výpovědi posuzovaného a hmotněprávní opatrovnice) zjistil, že posuzovaný nadále trpí duševní poruchou trvalého rázu (schizoafektivní poruchou) a v anamnéze má zneužívání alkoholu, onemocnění posuzovaného není léčebně ovlivnitelné a prognóza je nepříznivá. Podle znalkyně posuzovaný není schopen právně jednat a jeho právním jednáním mu hrozí závažná újma, může nakládat samostatně s finančními prostředky toliko do výše 4.500,- Kč měsíčně, nemůže však spravovat své jmění nad tuto hodnotu, aniž by mu nehrozila závažná újma. Posuzovaný zná hodnotu peněz, umí rámcově posoudit svoji finanční situaci, nemá však podrobný přehled o svých závazcích. Posuzovaný byl ve svéprávnosti omezen postupně několika rozsudky, přičemž podle posledního z nich (z roku 2022) nebyl způsobilý disponovat s finančními prostředky a nakládat s majetkem v hodnotě vyšší než 15.000,- Kč měsíčně. Tato výše peněžního limitu vycházela z toho, že posuzovaný kromě invalidního důchodu měl i příjmy ze zaměstnání ve výši 13-14.000,- Kč měsíčně; v polovině roku 2023 však došlo k ukončení zaměstnání a jeho hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici D. Ačkoli příjem posuzovaného v současné době představuje pouze invalidní důchod ve výši 17.001,- Kč měsíčně, posuzovaný navzdory výraznému snížení příjmů usiluje o vyplácení dosavadní částky 15.000,- Kč měsíčně, za niž si nakupuje jídlo a „významnou část finančních prostředků využívá pro nákup alkoholických a energetických nápojů a též cigaret“. V současné době žije na chatě, která je ve vlastnictví jeho matky, jíž je vyplácena opatrovníkem částka 4.000,- Kč jako nájemné. Ke zlepšení zdravotního stavu posuzovaného nedochází, naopak spolupráce s ním se stává stále obtížnější, když odmítá vést spořádaný život, docházet do zaměstnání a respektovat nastavená omezení. Podle názoru soudu prvního stupně je za dané situace „zcela v zájmu posuzovaného, aby byl omezen ve svéprávnosti i nadále v co nejširším rozsahu (s výjimkou běžných záležitostí každodenního života) a aby nebyl způsobilý disponovat s finančními prostředky a nakládat s majetkem v hodnotě vyšší než 4.500,- Kč měsíčně. Jen takovým omezením je možno ochránit jeho zájmy a zamezit tomu, aby mu vznikla závažná újma v oblasti zdravotní, sociální a především ekonomické“. Opatrovníkem posuzovaného soud jmenoval statutární město České Budějovice, které je schopno zajistit ochranu zájmů posuzovaného lépe než matka opatrovance, u níž bylo přihlédnuto zejména k jejímu pokročilému věku, psychickým problémům (smíšené poruše osobnosti) a četným konfliktům s posuzovaným. 2. K odvolání posuzovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22.1.2025 č.j. 5 Co 1093/2024-555 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II., IV. a V. a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že „poměrně široké“ omezení svéprávnosti posuzovaného, které vyplývá z napadeného rozsudku, „zcela odpovídá zjištěnému zdravotnímu stavu posuzovaného a je primárně určeno k jeho ochraně, tak aby sám sobě právním jednáním nezpůsobil závažnou újmu“. Vzhledem k závěrům znalkyně, že onemocnění posuzovaného není léčitelné a prognóza je pouze nepříznivá, nelze dospět k závěru, že by v době od vypracování znaleckého posudku do současnosti došlo ke zlepšení jeho zdravotního stavu. K námitce posuzovaného, že stanovený peněžní limit 4.500,- Kč měsíčně je neadekvátní vzhledem k příjmu posuzovaného (cca 17 000 Kč měsíčně) a k jeho úsporám, které má z prodeje bytu, odvolací soud uvedl, že částka 4.500,-Kč, která je mu opatrovníkem vyplácena, „je v podstatě jeho kapesným, se kterým může zcela libovolně disponovat a které podle svého vyjádření utratí za požitky ve formě cigaret, energetických drinků apod.“. Podle mínění odvolacího soudu „není v zájmu posuzovaného, aby takovým způsobem utratil prakticky veškerý svůj měsíční příjem (jak v odvolání navrhuje), neboť je též třeba mít na paměti, že povinností opatrovníka je hradit za opatrovance jeho nutné náklady na bydlení a případně další náklady související s jeho živobytím“. Kdyby byla opatrovanci vyplácena částka 15.000,- Kč měsíčně, jak navrhuje, musely by jeho nutné výdaje být hrazeny z jeho úspor, které by se neustále snižovaly. Tyto úspory – jak odvolací soud dále zdůraznil – by však především měly posloužit k zajištění stabilního bydlení posuzovaného, jak ostatně v řízení sám uváděl. Jeho tvrzení o tom, že není potřeba, aby si úspory šetřil, když nechce, „svědčí o tom, že nemá dostatečný náhled na hospodaření se svým majetkem a jeho omezeni ve svéprávnosti je tak namístě“. Posuzovanému navíc zůstává vždy zachována možnost, aby v případě mimořádného výdaje požádal opatrovníka o uvolnění finančních prostředků právě z jeho úspor na tento mimořádný výdaj, a opatrovník je pak povinen takovou žádost řádně posoudit. Podle názoru odvolacího soudu je rovněž správné jmenování tzv. veřejného opatrovníka, neboť nelze přehlédnout dlouhodobé „značně konfliktní“ vztahy mezi posuzovaným a jeho matkou, pokročilý věk matky, její nepříznivý psychický stav a v neposlední řadě její vyjádření, že zájem o výkon opatrovnictví svého syna nemá. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal posuzovaný dovolání. Úvodem uvedl, že „si je vědom skutečnosti, že jeho zdravotní stav není ideální a je třeba mu svéprávnost omezit, avšak co se týče stanovení částky, se kterou může nakládat, má za to, že je naprosto neadekvátní“. Vytkl odvolacímu soudu, že v tomto směru (ve shodě se soudem prvního stupně) vycházel ze znaleckého posudku MUDr. Elišky Floriánové z roku 2018, aniž by reflektoval ekonomickou realitu a znalkyní stanovenou částku, se kterou může posuzovaný disponovat, jakkoli „valo