24 Cdo 3283/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3283/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 7. 2022 Spisová značka:24 Cdo 3283/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.3283.2021.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Vyvlastnění Přechodná (intertemporální) ustanovení Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. čl. II. bod 2 předpisu č. 405/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 10. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2961/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3283/2021-657 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) L. Š., narozené dne XY, bytem v XY, b) F. Š., narozeného dne XY, bytem v XY, c) S. Š., narozeného dne XY, bytem v XY, všech zastoupených Mgr. Štěpánem Rybářem, advokátem se sídlem v Praze, Klimentská č. 1246/1, za účasti 1) Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizace, se sídlem v Praze, Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, adresou pro doručování Mojmírovců č. 5, Ostrava, a 2) V. K., narozeného dne XY, bytem v XY, o náhradě za vyvlastnění a nahrazení správního rozhodnutí, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 193/2011, o dovolání žalobců a), b) a c) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. července 2021, č. j. 1 Co 12/2021-616, takto: I. Dovolání žalobců a), b) a c) se odmítá. II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč účastníkovi 1) Ředitelství silnic a dálnic ČR, státní příspěvkové organizaci, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Ve vztahu mezi žalobci a účastníkem 2) V. K. nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, č. j. 23 C 193 2011-576, stanovil náhradu za vyvlastnění odnětím vlastnického práva žalobkyně L. Š. k podílu ¼ k pozemkům - parc. č. XY-ostatní plocha a parc. č. XY ostatní plocha, dále k vedlejší stavbě – drobné dřevěné stavbě bez základů, sloužící jako sklad na pozemku parc. č. XY, a k venkovním úpravám, vše v k. ú. XY částkou 103 095 Kč a v tomto rozsahu nahradil rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku, odboru územního rozvoje a stavebního řádu, ze dne 27. 4. 2011, č. j. MMFM 52307/2011 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu pro Moravskoslezský kraj, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 9. 8. 2011 č. j. MSK 104058/2011 sp. zn. ÚPS/30921/2011/Chr. ve znění opravného usnesení ze dne 1. 9. 2011 č. j. MSK 153225/2011 (výrok I), dále stanovil náhradu za vyvlastnění odnětím vlastnického práva žalobců L. Š. a S. Š. k pozemkům parc. č. XY a parc. č. XY, studni umístěné na parc. č. XY, venkovním úpravám - plotu, ocelovým vratům na pozemku parc. č. XY a trvalým porostům, vše v k. ú. XY částkou 146 160 Kč a v tomto rozsahu nahradil rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku, odboru územního rozvoje a stavebního řádu ze dne 9. 5. 2011, č.j. MMFM 58022/2011 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu pro Moravskoslezský kraj, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury, ze dne 9. 8. 2011 č. j. MSK 103970/2011 sp. zn. ÚPS/26927/2011/Vil. (výrok II), stanovil náhradu za vyvlastnění odnětím vlastnického práva žalobců L. Š. a F. Š. k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba: XY, č. p. XY, rod. dům, v k. ú. XY částkou 2 414 420 Kč, tedy pro každého z nich částkou 1 207 210 Kč, a takto nahradil rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku, odboru územního rozvoje a stavebního řádu ze dne 1. 2. 2012 (vypraveného dne 2. 2. 2012), č. j. MMFM 13730/2012 ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu pro Moravskoslezský kraj, odboru územního plánování, stavebního řádu a kultury ze dne 22. 3. 2012 č. j. MSK 41816/2012 sp. zn. ÚPS/9920/2012/Jar. (výrok III), dále rozhodl, že žalobci, každý v rozsahu jedné třetiny, jsou povinni zaplatit České republice náklady řízení ve výši 9 223,60 Kč (výrok IV), že další účastník řízení Ředitelství silnic a dálnic ČR je povinen zaplatit České republice náklady řízení ve výši 9 223, 60 Kč (výrok V) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). Soud zjistil, že jde-li o pozemky a rodinný dům č. p. XY, o nichž následně rozhodoval výrokem III., že správními orgány (jejichž rozhodnutí soud svým výrokem nahradil) za ně byla ve vyvlastňovacím řízení stanovena náhrada v celkové výši 1 875 630 Kč. Předmětný dům č. p. XY má dvě nadzemní podlaží, obsahuje bytovou jednotku 4 + 1 a část nadzemního podlaží tvoří sociálně-administrativně zázemí přilehlé truhlářské dílny. Soud vyšel ze závěru, že znalecké posudky vypracované ve správních řízeních není možné pro určení náhrady za vyvlastnění použít s ohledem na jejich stáří, neboť ocenění předmětných nemovitých věcí bylo nutno provést ke dni 20. 7. 2017 (k právní moci rozhodnutí o vyvlastnění). Vycházet nebylo možné ani ze znaleckého posudku znalce Ing. Aleše Galatíka, neboť je založen na neurčitých fiktivních budoucích výnosech, které vlastníci realit plánovali ve svých nemovitostech provádět. Soud proto vyšel ze znaleckého posudku znalkyně Ing. Jany Machové, neboť ta se přesvědčivě vypořádala se všemi rozhodnými skutečnostmi. Skutečnost, že v nemovité věci byla provozována podnikatelská činnost, nemá podle znalkyně vliv na cenu obvyklou nemovitosti. Ocenění podniku je něco jiného než ocenění nemovitosti. Obvyklá cena pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je rodinný dům, činila ke dni 20. 7. 2017 celkem 2 414 420 Kč, a ke dni 22. 4. 2020 celkem 2 704 410 Kč. Protože rozhodnutí o vyvlastnění nabylo právní moci dnem 20. 7. 2017, soud rozhodl o výši náhrady v podobě obvyklé ceny podle ocenění znalkyně k tomuto datu. Přiznat náhradu ve výši stanovené k datu vypracování znaleckého posudku nemá oporu v použité právní úpravě. Protože řízení v této věci započalo v letech 2011 a 2012, věc bylo nutno posoudit podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále též jen „zákon o vyvlastnění“), ve znění účinném do 31. 1. 2013, a nebylo možno pro případné zvýšení náhrady za vyvlastnění aplikovat ustanovení § 28 zákona č. 184/2006 Sb., ve znění účinném od 1. 2. 2013. K odvolání žalobců Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, č. j. 1 Co 12/2021-616, potvrdil rozsudek soudu I. stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že znalecký posudek ustanovené znalkyně Ing. Machové je formálně i obsahově bezvadný. Právní předpisy nepřipouští navýšení zjištěné obvyklé ceny nemovitostí o hodnotu podniku do nich umístěného či o hodnotu podnikatelského potenciálu. Podle právní úpravy, a jak rovněž správně uvedla znalkyně, nemá žalobci namítaná skutečnost žádný vliv na ocenění předmětných nemovitostí. Znalkyně stanovila cenu vyvlastněných nemovitostí cenovým porovnáním s obdobnými, k datu ocenění volně prodejnými nemovitostmi, což je relevantní možnost zjištění obvyklé ceny nemovitostí pro účely stanovení náhrady za vyvlastnění. Odvolací soud připustil, že poskytnutá náhrada za vyvlastnění pravděpodobně nebude postačovat k pořízení srovnatelných nemovitostí, ale jak správně uvedl soud prvního stupně, navýšení náhrady za vyvlastnění nebylo možno v této věci aplikovat ani dle § 28 odst. 3 zákona o vyvlastnění, neboť toto ustanovení nabylo účinnosti až dne 1. 2. 2013 a s ohledem na přechodná ustanovení zákona 405/2012 Sb. Se řízení ve věcech vyvlastnění projednávaných v občanském soudním řízení, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a dosud nebyla pravomocně skončena, dokončí podle zákona č. 184/2006 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci a), b) a c) dovolání. K vymezení jeho přípustnosti předkládají otázky, 1) zda je pro stanovení výše náhrady nutné zohlednit část nemovitosti využívanou k podnikatelským účelům, nebo zda musí být celá nemovitost posouzena jako objekt bydlení, pokud je takto nesprávně evidována v katastru nemovitostí; 2) k jakému datu má být výše náhrady stanovena; 3) přiměřenost náhrady s ohledem na poměry trhu nemovitostí v době rozhodování soudu, či zda stačí stanovit náhradu podle předpisu platného v době vyvlastnění; 4) možnost přihlédnout k jiným důkazům než výpisu z katastru nemovitostí za účelem zjištění způsobu využívání vyvlastňovaného objektu. Otázky 1) a 4) považují dovolatelé za dosud neřešené. Namítají, že polovina domu sloužila jako podnikatelské prostory, když tato část domu byla používána jako