24 Cdo 76/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 76/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 4. 2025 Spisová značka:24 Cdo 76/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.76.2025.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dobrá víra Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1109 písm. b) obč. zák. § 1110 obč. zák. § 1109 písm. c) obč. zák. § 210 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 4. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 09.06.2025III.ÚS 1702/25 Veronika Křesťanová  18. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 76/2025-156 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně UNILEASING a. s., identifikační číslo osoby 25205552, se sídlem v Klatovech, Randova 214, zastoupené Mgr. Jakubem Steidlem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Kpt. Jaroše 94 proti žalované JANTESPO s. r. o., identifikační číslo osoby 09010416, se sídlem v Praze 7 - Holešovice, Osadní 1299/36, zastoupené JUDr. Irenou Sopkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Na Klaudiánce 781/19, o nahrazení souhlasu s vydáním věci ze soudní úschovy a o vzájemném návrhu směřujícímu k uložení povinnosti žalobkyni souhlasit s vydáním předmětu úschovy ve prospěch žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 297/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024, č. j. 13 Co 306/2024-96, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 082 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jakuba Steidla, advokáta se sídlem v Klatovech, Kpt. Jaroše 94. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 8 C 297/2023-51, uložil žalované povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy, „založené“ usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení obecné kriminality, č.j. KRPA-9381-367/TČ-2023-000072, ze dne 15. 9. 2023, tedy a) osobního motorového vozidla PORSCHE CAYENNE 3.0 250kW, reg. zn. XY, černé barvy, VIN XY, b) 1 ks osvědčení o registraci vozidla č. XY uvedeného vozidla, c) 1 ks klíče k uvedenému vozidlu, žalobkyni (výrok I); vzájemný návrh žalované, aby žalobkyni byla uložena povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy, „založené“ usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení obecné kriminality, č.j. KRPA-9381-367/TČ-2023-000072, ze dne 15. 9. 2023, tedy a) osobního motorového vozidla PORSCHE CAYENNE 3.0 250kW, reg. zn. XY, černé barvy, VIN XY, b) 1 ks osvědčení o registraci vozidla č. XY uvedeného vozidla, c) 1 ks klíče k uvedenému vozidlu, žalované, se zamítl (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení 17 565,60 Kč (výrok III). Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že předmětné vozidlo bylo zajištěno Policií České republiky v rámci prověřování ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu, kterého se měla dopustit společnost Via Vespania s. r. o., identifikační číslo osoby 24780961. Vzhledem k tomu, že vozidlo již nebylo zapotřebí k dalšímu řízení v rámci prověřování, a na vozidlo kromě žalobkyně uplatnila nárok rovněž žalovaná, bylo uloženo do úschovy podle § 80 odst. 1 trestního řádu, neboť zde vznikla pochybnost, kdo má k uvedenému vozidlu vlastnické právo, zda žalobkyně nebo žalovaná. Soud prvního stupně postupoval ve smyslu ustanovení § 289 až 302 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Jelikož žalovaná s vydáním předmětu úschovy (předmětného vozidla) nesouhlasila a v řízení bylo prokázáno, že vlastnické právo k vozidlu náleží žalobkyni, soud prvního stupně nahradil souhlas žalované s vydáním předmětu úschovy soudním rozhodnutím podle § 299 odst. 1 z. ř. s. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1837/2022, ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 32 Odo 1411/2005, s jejichž závěry se ztotožnil a konstatoval, že žalovaná se nemůže dovolávat své tvrzené dobré víry při nabytí vozidla za situace, kdy převodce Via Vespania s. r. o. nebyl uveden jako vlastník v osvědčení o registraci vozidla část I., tzv. malém technickém průkazu, a sama se spokojila pouze s prohlášením převodce (který však ohledně vlastnictví vozidla a možnosti vozidlo prodat neuvedl pravdu). Za daných okolností bylo jistě možné z hlediska žalované jako kupující zabývat se titulem pro převod vozidla podrobněji. Pokud tak neučinila, jednala lehkomyslně a nelze dospět k závěru, že jednala v dobré víře. Vozidlo po dobu skoro tří let užívala pouze s malým technickým průkazem, ze kterého „jednoznačně vyplývá“, že vlastníkem tohoto vozidla není společnost Via Vespania s. r. o., ale žalobkyně. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně. Poněvadž žalobkyně prokázala skutečnosti vylučující objektivně posuzovanou dobrou víru žalované (§ 7 o. z.), je závěr soudu prvního stupně, že zjištěné skutečnosti dobrou víru žalované při nabytí předmětného vozidla od neoprávněného objektivně vylučují, prost pochybení. Vzhledem k tomu, že držba žalované netrvala, nepřerušeně nejpozději do 1.3.2023, kdy předmětné vozidlo dobrovolně vydala Policii ČR, tři roky, nemohla žalovaná nabýt předmětné vozidlo ani vydržením. Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení souhlasu s vydáním výše označeného předmětu úschovy (motorového vozidla) ze soudní úschovy Obvodního soudu pro Prahu 6, kde je řízení vedeno pod sp. zn. 26 Sd 21/2023, a o uplatněném vzájemném návrhu žalované (v obráceném gardu). Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též jen „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadnuté rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při kterém se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované především rozhodnutími ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 877/2009, ze dne 5. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 394/2010, ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1037/2010, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 877/2009, ze dne 5. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 394/2010, ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1037/2010, ze kterých vyplývá, že objektivními okolnostmi se myslí okolnosti, z nichž lze dovodit dobrou víru držitele vozidla, že mu automobil patří. Nejvyšší soud vyslovil názor, že:,,dobrá víra oprávněného držitele se musí vztahovat k právnímu důvodu vzniku věcného práva, který však nemusí být platný a nemusí ani existovat.“ To samé judikoval Nejvyšší soud i v jiném svém rozhodnutí, kde uvedl, že: ,, oprávněná držba se nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod (titulus putativus). Jde tedy o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí.“ Dále poukázala mimo jiné i na důvodovou zprávu k § 1109 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdy: ,,nabyvatel nabývá vlastnické právo od osoby, která není oprávněna vlastnické právo převést, byť se tak děje způsobem, který jinak běžně k převodu věci do vlastnictví slouží.“ To má podle dovolatelky praktický dopad na práva třetích osob, které mají nějaká práva ke zcizenému vozidlu – ta totiž nepřecházejí na nového nabyvatele vozidla. Dále dovolatelka uvedla, že dobrá víra nabyvatele vozidla je presumována a je tedy na původním vlastníkovi, aby prokázal, že nabyvatel vozidla věděl o tom, že vozidlo zcizuje neoprávněný. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1178/96, ve vztahu k absenci nepoctivého úmyslu, kdy posouzení toho: „zda je držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, musí být zhodnoceno objektivně, nestačí proto zaměřit dokazování jen na zjišťování subjektivních představ držitele. Dobrá víra držitele se tedy musí vztahovat i k okolnostem, za nichž mohlo právo odpovídající věcnému břemenu vzniknout, tedy i k právnímu důvodu („titulu“), který by mohl mít za následek vznik práva.“ Dovolatelka je toho názoru, že žalobkyně neprokázala nic a soud jejím tvrzením uvěřil bez jakéhokoliv důkazu, jenom na základě tvrzení, že to ona byl