24 Cdo 84/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 84/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 3. 2024 Spisová značka:24 Cdo 84/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.84.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 84/2024-173 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci nezletilých AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym), zastoupených kolizním opatrovníkem městem Stod, se sídlem Městského úřadu ve Stodě, náměstí ČSA č. 294, dětí matky K. M., zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., MBA, advokátem se sídlem v Plzni, Veleslavínova č. 363/33, a otce M. B., zastoupeného Mgr. Lenkou Kijovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Komenského nám. č. 1342/7, o úpravu péče a výživného a o nahrazení souhlasu otce, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 Nc 1060/2023 o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna 2023, č. j. 11 Co 151/2023-100, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 19. 7. 2023, č. j. 13 Nc 2265/2023-85, zamítl námitku místní nepříslušnosti vznesenou otcem. Soud vyšel ze zjištění, že se rodiče rozešli a matka se z posledního společného bydliště v XY spolu s dětmi vrátila do svého původního bydliště v XY. Rodiče podali společnou žádost o přijetí nezletilých k předškolnímu vzdělávání v XY, přijata byla jen nezletilá. S ohledem na vzdálenost od XY je vyloučené, že by otec nepředpokládal, že se děti společně s matkou přestěhují do XY. Bydliště dětí proto bylo konkludentní dohodou stanoveno v XY, který se nachází v obvodu Okresního soudu v Domažlicích, návrh byl proto podán u místně příslušného soudu. K odvolání otce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29. 8. 2023, č. j. 11 Co 151/2023-100, změnil usnesení soudu I. stupně tak, že se vyslovuje místní nepříslušnost Okresního soudu v Domažlicích a věc se postupuje Okresnímu soudu v Třebíči. Otec v odvolání namítal, že dohodu podepsal s tím, že děti budou střídavě rovněž v mateřské škole v XY, má zájem o střídavou péči. Odvolací soud dospěl k závěru, že matka se s dětmi ze společného bydliště odstěhovala bez souhlasu otce, když nebyla prokázána ani konkludentní dohoda o změně bydliště dětí. K trvalému pobytu v XY matka přihlásila děti bez informování otce. Obě děti mají současně zajištěnou docházku do mateřské školy v XY. Matka přitom ještě po podání návrhu ve věci sdělila OSPOD, že je ve fázi stěhování, s dětmi pobývá částečně na obou místech a děti mají na obou místech také osobní věci. Nelze vyloučit, že místně příslušné mohou být oba soudy, neboť jestliže rodiče mohou mít dvě rovnocenná bydliště, mohou je mít i jejich děti. Protože matka nebyla donucena odstěhovat se pro chování otce a v době podání návrhu ještě ani stále nežila v XY, když střídavě pobývala i v XY, je Okresní soud v Třebíči tím, který může mít při prvním rozhodování o poměrech dětí nejvíce relevantních informací. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala matka dovolání. Nesouhlasí s tím, že nebylo prokázáno, že otec nesouhlasil se změnou bydliště nezletilých. Tvrdí, že střed jejích zájmů a zájmů dětí je v XY, mají zde faktické bydliště. Podle ní není rozhodnutí v souladu s nejlepším zájmem dětí. Uvádí, že v době podání dovolání už soud I. stupně (nesprávně uvádí, že pravomocně) svěřil děti do její péče, čímž podle ní de facto určil bydliště nezletilých. V případě nového návrhu ve věci by tak nerozhodoval soud, v jehož obvodu bude většina institucí a svědků. Namítá též vadu řízení, neboť soud podle ní rozhodl dříve, než se zabýval jejím vyjádřením k odvolání otce, když je v odůvodnění uvedeno, že vyjádření nepodala, přestože již vyjádření bylo podáno. Otec ve vyjádření k dovolání matky uvádí, že rozhodnutí o svěření do péče nenabylo právní moci, jak uváděla matka, neboť bylo napadeno odvoláním. Dále tvrdí, že rodiče praktikují střídavou péči a že děti navštěvují obě mateřské školy. Zdůrazňuje, že nedal ani konkludentní souhlas se změnou bydliště dětí a navrhuje dovolání zamítnout. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nejvyšší soud České republiky soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 3 o. s. ř., nejprve zabýval přípustností dovolání. V projednávané věci se jedná o otázku vyplývající z aplikace procesního práva, takže skutečnost, že se tak děje v řízení, kde proti meritornímu rozsudku dovolání přípustné není (srov. § 30 odst. 1 z. ř. s.), je nerozhodná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 39, roč. 2014). Namítá-li dovolatelka, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že otec nesouhlasil se změnou bydliště nezletilých, zpochybňuje tím skutkové zjištění odvolacího soudu, čímž uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod, neboť podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Touto námitkou proto nemůže být založena přípustnost dovolání. Ohledně namítaného nejlepšího zájmu dětí je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolací soudu, z níž vyplývá, že v procesní rovině je nejlepší zájem dítěte realizován již procesními pravidly, která (mají-li být souladná s článkem 12 Úmluvy o právech dítěte) tento základní princip respektují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1852/2017, uveřejněný pod č. 3/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jak Nejvyšší soud vyložil např. v usnesení ze dne 6. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 122/2015, místní příslušnost soudu se řídí zásadou perpetuationis fori vyjádřenou v § 11 odst. 1 o. s. ř., totiž že místní příslušnost obecného soudu dítěte určená podle okolností, které tu byly v době prvního rozhodnutí soudu, trvá po celou dobu řízení. Změna okolností daná změnou bydliště dítěte, může být pouze důvodem k přenesení příslušnosti na jiný soud, je-li to v zájmu dítěte, podle § 177 odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (nyní § 5 z. ř. s.). Účelem této úpravy je zajištění důsledné ochrany nezletilého dítěte, neboť o dítěti by měl vždy rozhodovat ten soud, který si může v rámci svého obvodu zjistit o dítěti co nejvíce informací, zejména za součinnosti s orgánem sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovníkem dítěte. Rozhodným hlediskem pro přenesení příslušnosti na jiný soud je zájem dítěte, uvažovaný především ve vztahu ke konkrétnímu řízení (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1336 s.). Pravidlo pro určení místní příslušnosti ve věcech péče o nezletilé tak má zajistit, aby o poměrech dítěte rozhodoval ten soud, který má nejlepší předpoklady pro jejich zjištění, čímž se současně naplňuje i zájem na rychlosti a hospodárnosti řízení. Stejné východisko se pak uplatňuje i pro přenesení příslušnosti, tedy aby nadále o poměrech dítěte rozhodoval soud, který k tomu má nejlepší podmínky, rozuměno zejména z hlediska blízkosti. Tím se současně realizuje i zájem dítěte, aby jeho poměry byly v řízení ovládaném vyšetřovací zásadou upraveny soudem, u něhož se předpokládá, že tak učiní s plnou znalostí věci, bezprostředně, hospodárně a v rozumné době. Zájem dítěte jednak dochází v naplnění požadavku, aby o jeho poměrech rozhodoval soud, který k tomu má nejlepší podmínky a jednak slouží jako korektiv, který i když by jinak byly dány místní souvislosti, ponechávající soudu prostor pro uvážení, který soud věc projedná a rozhodne. Přenesení příslušnosti tak bude bránit např. pouhá snaha jednoho z rodičů o „legalizaci“ pobytu dítěte v jiném místě (často značně v