25 Cdo 1016/2004 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1016/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 2. 2005 Spisová značka:25 Cdo 1016/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.1016.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 420a předpisu č. 40/1964Sb. § 136 předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1016/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce L. Č. r., s. p., proti žalované S. F. a. s., zastoupené advokátem, o 167.271,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 12 C 17/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. října 2003, č. j. 11 Co 404/2003-168, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 8. 1. 2003, č. j. 12 C 17/98-144, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 167.271,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalovaná (resp. její právní předchůdci) v době od 1. 1. 1991 do 31. 1. 1992 v souvislosti se svou podnikatelskou činností exhalovala látky toxicky působící na lesní porosty a lesní půdu a v důsledku působení těchto emisí vznikla škoda na lesních porostech na území ČR. Soud dovodil objektivní odpovědnost žalované za poškození lesního fondu podle ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích, ve vazbě na ustanovení § 420a odst. 1, 3 obč. zák. Příčinnou souvislost mezi emisí škodlivin žalovanou a škodami u jednotlivých lesních závodů žalobce, měl za doloženou na základě stanovení podílu emisních vlivů jednotlivých zdrojů emisí u žalované. Výstupy ze standardního Gaussova matematického modelu zpracovaného RNDr. Pavlem Hadašem stanovily podíl jednotlivých emisních zdrojů na exhalačních škodách na území L. s. s. M. v roce 1991. Příčinná souvislost byla určena pro nejběžnější látku znečišťující ovzduší v daném období, tj. oxid siřičitý; podíl žalované na exhalačních škodách na lesních závodech v roce 1991 byl podle výpisu RNDr. H. ve výši 167.271,- Kč a s tímto závěrem se ve znaleckém posudku ztotožnil též Dr. Ing. J. V., soudem ustanovený znalec pro základní obor zemědělství, odvětví výroba rostlinná se specializací na odhadování škod způsobených průmyslovými exhalacemi na zemědělské výrobě, pro základní obor čistota ovzduší a pro základní obor ochrana přírody, ustanovený soudem v tomto řízení. Podle soudu byl tak dostatečně prokázán vznik škody i její výše, zatímco žalovaná se naopak odpovědnosti za škodu nezprostila, když neprokázala, že by škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí, nemající původ v provozu, anebo vlastním jednáním poškozeného - žalobce. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 10. 2003, č. j. 11 Co 404/2003-168, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že soud prvního stupně správně dospěl k závěru o odpovědnosti za škodu na straně žalované, která vypouštěla škodlivé emise do ovzduší (ostatně ani ona sama nezpochybnila, že v určité míře tak činila). Důvody pro zproštění odpovědnosti tvrzeny nebyly a ani z obsahu spisu nevyplývají. Výši podílu žalované na celkové škodě soud prvního stupně správně zjistil z výpočtu RNDr. H., ustanovený znalec Dr. Ing. V. s metodou výpočtu podílů jednotlivých škůdců souhlasil, výpočet považoval za správný a činnost žalobce vedoucí k odstranění škod za odpovídající. Ze skutečností zjištěných před soudem prvního stupně pak nelze dospět ani k závěru, že by nárok žalobce byl ve smyslu ustanovení § 100 a § 106 obč. zák. promlčen. Konečně podle odvolacího soudu s ohledem na charakter vzniku škody bylo na místě postupovat podle ustanovení § 438 odst. 2 obč. zák., tedy zavázat každého škůdce podle jeho poměru na celkovém znečištění, a proto soud prvního stupně postupoval i v tomto směru správně. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a které odůvodňuje podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítá, že soud prvního stupně ani odvolací soud neposuzovaly věc podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, neboť nezohlednily skutečnost, že žalobce neprokázal výši škody, která by měla být představována rozdílem mezi hodnotou lesního porostu na začátku období, za něž je požadována náhrada škody, a hodnotou lesního porostu na konci tohoto období, tedy jako skutečně zjištěná újma na jeho majetku. Žalobce oproti tomu použil matematický model vycházející z množství exhalací podle druhu a množství paliva nakoupeného žalovanou a výši škody vypočetl podle rozptylové studie, která určila celkovou údajnou škodu v ČR, jenž žalobce poměrně - podle výše náhrad z exhalací - rozpočítal na jednotlivé exhalující organizace. Žalovaná vytýká soudům obou stupňů, že rozhodovaly pouze na základě tvrzení žalobce, nikoli doložených a provedených důkazů o výši škody, která měla být způsobena žalovanou; o škodě a její výši přitom nemůže být soudem rozhodováno na základě rozptylové studie a matematického modelu výpočtu výše škody, které nejsou součástí právního řádu ČR; jiným způsobem přitom žalobce výši způsobené škody neprokázal. Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen spolu s rozsudkem soudu prvního stupně, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce namítl, že výhrady dovolatelky proti správnosti údajů, s nimiž pracuje rozptylová studie a znalecký posudek, nesměřují proti správnosti právního posouzení věci, ale jedná se o námitku týkající se zjišťování skutkového stavu věci. Žalobce se ztotožnil s rozsudkem odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž by mu předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má. Dovolatelka nezpochybňuje základ uplatněného nároku, totiž závěr odvolacího soudu, že žalobce je správcem lesních pozemků státu a že lesní porosty na nich jsou trvale poškozovány škodlivinami vypouštěnými do ovzduší, přičemž žalovanou vyprodukované exhalace v předmětném období jsou ve vztahu příčinné souvislosti ke škodě vzniklé na těchto porostech. Spornou otázkou zůstává pouze to, v jakém rozsahu se provoz zařízení žalované a jeho škodlivý vliv na okolí podílí na v