25 Cdo 1130/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1130/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 7. 2024 Spisová značka:25 Cdo 1130/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.1130.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Odpovědnost za vady Dotčené předpisy:§ 440 odst. 1 předpisu č. 513/1991 Sb. § 420 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1130/2023-318 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Real 18 a. s., IČO 28199731, se sídlem Konviktská 298/10, Praha 1, zastoupená JUDr. Marií Oswaldovou, advokátkou se sídlem Řehenice 9, proti žalovaným: 1. Prague Marina a. s., IČO 26781581, se sídlem Jankovcova 1595/14, Praha 7, zastoupená Mgr. Ing Jiřím Langerem, advokátem se sídlem K Netlukám 1472/4, Praha 10, a 2. Metrostav a. s., IČO 00014915, se sídlem Koželužská 2450/4, Praha 8, zastoupená JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou se sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8, o zaplacení 1.388.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 35 Cm 1/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, č. j. 4 Cmo 30/2019-295, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 11. 2022, č. j. 4 Cmo 30/2019-295, se ve výrocích I, II a IV zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se po žalovaných domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout v příčinné souvislosti s havárií bytového domu v k. ú. XY, v jehož sekci C vlastnila bytovou jednotku. Dne 29. 4. 2012 se zdeformovaly kovové vzpěry podpírající sekci D uvedeného domu, čímž byla poškozena jeho nosná konstrukce. Obyvatelé částí budovy byli evakuováni a stavební úřad rozhodl, že budova není způsobilá k užívání. Vady nosné konstrukce byly opraveny ke dni 31. 12. 2012. Žalobkyně požadovala ušlý zisk ve výši 153.000 Kč za dobu od 1. 5. 2012 do 31. 1. 2013, kdy byly zcela dokončeny stavební práce, neboť po tuto dobu nemohla byt pronajímat s ohledem na ukončení nájemního vztahu dohodou ze dne 30. 4. 2012 uzavřenou na žádost nájemce, jenž se obával o svou bezpečnost. Za další škodu ve výši 1.235.000 Kč považovala žalobkyně pokles hodnoty bytové jednotky kvůli ztrátě důvěry třetích osob v kvalitu a bezpečnost budovy, v níž se jednotka nachází. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 10. 2018, č. j. 35 Cm 1/2016-163, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po 1. žalované domáhala zaplacení 1.388.000 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil 2. žalované povinnost zaplatit žalobkyni 153.000 Kč s příslušenstvím (výrok II), co do 1.235.000 Kč s příslušenstvím žalobu vůči 2. žalované zamítl (výrok III) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení 1. žalované (výrok IV) a 2. žalované (výrok V). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že 1. žalovaná za škodu dle § 373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, (dále jen „obch. zák.“) neodpovídá, neboť předmět koupě nebyl vadný, ani nebyl havárií nijak poškozen, avšak za škodu odpovídá 2. žalovaná jako zhotovitel podle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť porušila své povinnosti zhotovitele díla, které provedla podle vadného projektu. Žalobkyni však vznikla v příčinné souvislosti s havárií škoda pouze ve výši 153.000 Kč odpovídající ušlému nájemnému za dobu od května 2012 do ledna 2013. Na základě nájemní smlouvy žalobkyně bytovou jednotku pronajímala za 17.000 Kč měsíčně, avšak po ukončení tohoto nájemního vztahu se žalobkyni již nepodařilo najít vhodného nájemce. Škoda představující snížení ceny bytu však podle názoru soudu prvního stupně žalobkyni nevznikla, neboť byla ke dni rozhodnutí stále vlastníkem příslušného bytu. Škoda totiž žalobkyni mohla vzniknout pouze v případě, že by žalobkyně bytovou jednotku prodala za nižší cenu oproti jiným srovnatelným bytům v daném místě a čase a ke snížení ceny by došlo v příčinné souvislosti s danou havárií. 3. K odvolání žalobkyně a 2. žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 4 Cmo 30/2019-295, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a IV potvrdil (výrok I), ve výroku II jej změnil tak, že se žaloba o zaplacení 153.000 Kč s příslušenstvím ve vztahu k 2. žalované zamítá (výrok II), ve výrocích III a V jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III) a uložil žalobkyni povinnost nahradit 1. žalované náklady odvolacího řízení (výrok IV). Pokud jde o vztah žalobkyně a 1. žalované, odvolací soud zdůraznil, že je založen kupní smlouvou uzavřenou v režimu obchodního zákoníku, přičemž porušení smlouvy spatřuje žalobkyně v tom, že jí 1. žalovaná „prodala byt s vadami“, a současně tvrdí, že uplatňuje nárok na náhradu škody, tedy na náhradu majetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných. Žalobkyně však netvrdí, že jí bylo prodáno zboží s vadami, které 1. žalované oznámila a uplatnila u ní nárok z titulu odpovědnosti za vady (slevu z ceny). Odvolací soud odkázal na § 436 odst. 4 obch. zák., podle nějž má kupující vedle nároků z vad též nárok na náhradu škody, na § 440 odst. 1 obch. zák., který říká, že nároky z vad zboží se nedotýkají nároku na náhradu škody nebo na smluvní pokutu, a § 440 odst. 2 obch. zák., podle kterého uspokojení, kterého lze dosáhnout uplatněním některého z nároků z vad zboží, nelze dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu. Lze se tak domoci pouze tzv. následné škody, tedy nikoli škody na samotném předmětu koupě, ale pouze škody vzniklé v důsledku koupě vadné věci. Obchodní znehodnocení bytu se týká přímo předmětu koupě, svou povahou odpovídá slevě z ceny bytu, a nelze ho proto dosáhnout uplatněním nároku z jiného právního důvodu. Ušlý zisk, který úplně vypořádává nedostatek vlastnosti zboží, je svou povahou tzv. jinou nebo další škodou vzniklou jako následek vadného plnění, a žalobkyně jej není oprávněna požadovat, neboť jí vznikl nárok na slevu z kupní ceny. Sleva totiž úplně vypořádává nedostatek vlastnosti zboží, na které se vztahuje. Žalobkyni tak odvolací soud v naznačeném rozsahu nemohl vyhovět. V řízení navíc ani nebylo prokázáno, že by předmět koupě trpěl vadami. Vztah mezi žalobkyní a 2. žalovanou není vztahem smluvním a odvolací soud jej posoudil podle § 420 obč. zák. Vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1548/2020, uveřejněného pod číslem 19/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, (dále jen „Sb. rozh. obč.“), které bylo vydáno ve skutkově obdobné věci, v níž vystupovaly tytéž žalované a obdobných nároků se po nich domáhal vlastník jiné bytové jednotky, který je fyzickou osobou. Dovodil, že závěr soudu prvního stupně, že žalobkyni nevznikla škoda spočívající v obchodním znehodnocení předmětného bytu, je předčasný. Znaleckým posudkem by mělo být osvětleno, zda se v příčinné souvislosti s havárií snížila tržní hodnota bytu a zda je toto snížení trvalé. Jde-li o nárok žalobkyně vůči 2. žalované na ušlý zisk, dospěl odvolací soud k závěru, že není po právu. Sekce C, v níž se bytová jednotka žalobkyně nacházela, nebyla havárií nijak dotčena. Již 3. 5. 2012 statik konstatoval, že dům je stabilizovaný a lze jej řádně a bez nebezpečí užívat. Příčinou ztráty nájemného bylo rozhodnutí žalobkyně nájemní vztah ukončit, a škoda tak žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s tímto jejím rozhodnutím. Žalobkyně by v případě, že by prokázala, že příčinou škody v tomto směru byly okolnosti, které tvrdí, mohla být úspěšná pouze s požadavkem na ušlý zisk za období, jež následovalo po datu, které bylo sjednáno jako konec nájmu ukončeného dohodou. 4. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků I, II a IV napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která zároveň v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, případně má být posouzena jinak. Důvodnost dovolání má být dána nesprávným právním posouzením věci. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který v daném směru vycházel z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1548/2020, že uzavřením dohody s nájemcem došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaných a vznikem škody, neboť prvotní a jedinou příčinou vzniku škody byla havárie budovy. V okamžiku, kdy dovolatelka s nájemcem uvedenou dohodu uzavřela, totiž byl