25 Cdo 118/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 118/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 1. 2023 Spisová značka:25 Cdo 118/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:25.CDO.118.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana osobnosti Dotčené předpisy:§ 81 o. z. § 82 o. z. § 159 o. s. ř. § 159a o. s. ř. § 135 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 118/2022-380 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: K. S., narozený XY, bytem XY, zastoupený advokátem JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., se sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2, proti žalovanému: J. H., narozený XY, bytem XY, zastoupený advokátem JUDr. Jaroslavem Svejkovským, se sídlem Holečkova 419/21, 150 00 Praha 5, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 43/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. 58 Co 257/2021-341, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jaroslava Svejkovského. Odůvodnění: Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. 58 Co 257/2021-341, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 1. 2021, č. j. 42 C 43/2017-261, kterým tento soud zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby žalovaný odstranil z osobního profilu pod názvem XY, umístěného na sociální síti www.facebook.com příspěvek uveřejněný o žalobci dne 19. 1. 2017, a to včetně všech odkazů na něj, aby se zdržel jakéhokoli dalšího šíření nepravdivých informací o spolupráci žalobce s StB, a aby na své náklady zveřejnil omluvy žalobci, a to ve znění: „Omluva – Příspěvek zveřejněný na mém profilu dne 19.1.2017, který se týkal pana K. S. a jeho údajné spolupráce se Státní bezpečností, obsahoval nepravdivé a zkreslující údaje a tvrzení, které neoprávněně zasáhly do osobnostních práv pana K. S. Omlouvám se tímto panu K. S., že jsem o něm sdělil a zveřejnil nepravdivé informace, týkající se spolupráce pana K. S. s StB, že jsem o něm nepravdivě uvedl, že mne udával StB. Žádné z těchto tvrzení se nezakládá na pravdě. Za způsobené nepříjemnosti se tímto panu K. S. i všem, koho jsem tímto článkem uvedl v omyl, omlouvám. J. H.“, dále na zpravodajském portálu XY, sekci XY, ve znění: „Omluva – Dne 22. ledna 2017 byl na zpravodajském portálu XY zveřejněn rozhovor s názvem „XY“. Tento rozhovor obsahoval nepravdivé a dehonestující údaje a tvrzení, které neoprávněně zasáhly do osobnostních práv pana K. S. Omluvám se tímto panu K. S., že jsem o něm sdělil a zveřejnil nepravdivé informace, týkající se spolupráce pana K. S. s StB, že jsem jej označil za udavače, hrdinu, který nikdy hrdinou nebyl, že jsem jej nepřímo přirovnal ke kanálu a zmetkovi. Omlouvám se tímto panu K. S., že jsem o něm nepravdivě uvedl, že spolupráci s StB zatlouká. Žádné z těchto tvrzení není pravdivé. Za způsobené nepříjemnosti se tímto panu K. S. i všem, koho jsem tímto článkem uvedl v omyl, omlouvám. J. H.“, a na zpravodajském portálu XY ve znění: „Omluva – Dne 30. ledna 2017 byl na zpravodajském portálu XY zveřejněn rozhovor s názvem „XY“. Tento rozhovor obsahoval nepravdivé a dehonestující údaje a tvrzení, které neoprávněně zasáhly do osobnostních práv pana K. S. Omlouvám se tímto panu K. S., že jsem o něm sdělil a zveřejnil nepravdivé informace, týkající se spolupráce pana K. S. s StB, že jsem jej označil za udavače a lháře. Omlouvám se tímto panu K. S., že jsem o něm nepravdivě uvedl, že pomáhal StB, že spolupráci s StB překrucuje, fantazíruje a zakrývá své špatné svědomí. Žádné z těchto tvrzení není pravdivé. Za způsobené nepříjemnosti se tímto panu K. S. i všem, koho jsem tímto článkem uvedl v omyl, omlouvám. J. H.“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení, rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, jež doplnil dalšími důkazy. V řízení, v němž se žalobce domáhal zejména omluv za celkem 13 výroků žalovaného označených A) až M), vyšel ze zjištění, že sporné výroky žalovaný pronesl počátkem roku 2017 v reakci na návrh prezidenta republiky jmenovat žalobce členem Etické komise České republiky pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu (dále jen „Etická komise“). Výroky A) a B) zveřejnil sám žalovaný na sociální síti facebook, výroky C) až E) byly součástí rozhovoru se žalovaným, který byl publikován dne 22. 1. 2017 na internetové stránce XY, a výroky F) až M) uvedl žalovaný v rozhovoru, který byl zveřejněn na zpravodajském webu XY dne 30. 1. 2017. Dále soud vyšel ze zjištění, že žalobce pod krycím jménem „XY“ byl v letech 1976 až 1983 veden v různých kategoriích spolupráce s tehdejší státní bezpečností (dále jen „StB“), vázací akt byl podepsán v květnu 1979. Po roce 1984 se sám stal předmětem zájmu StB jako osoba nepřátelská režimu. V průběhu spolupráce s StB byl velmi aktivním spolupracovníkem, jeho kontakty s ní lze považovat za jedny z nejintenzívnějších (učiněno bylo kolem 155 schůzek, ze kterých bylo nalezeno 299 zpráv), byl zdrojem, nikoliv pisatelem zpráv. Poskytoval zprávy zaměřené jednak na pracovníky zastupitelských úřadů, jednak na tzv. volnou mládež (amatérské hudební skupiny), přičemž tyto informace, mezi něž patřily i informace o žalovaném, převažovaly a žalobce byl jejich důležitým zdrojem, neboť podávané zprávy byly organizačního, pracovního, ale i soukromého charakteru. Čtyři z těchto zpráv se týkaly žalovaného, přičemž podobné informace pro StB (o tom, zda dotyčný uvažuje o emigraci) byly jedny z nejčastějších, zvláště po roce 1977, kdy začala akce XY, a byly s to sledovaným osobám ublížit. Zprávy podávané žalobcem se týkaly i dalších osob, např. V. M., J. N., M. Ch., P. T. a jiných. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2000, sp. zn. 37 C 117/1999, bylo určeno, že žalobce byl neoprávněně evidován jako osoba uvedená v § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 451/1991 Sb. (lustrační zákon), avšak toto rozhodnutí bylo vydáno v důsledku neunesení důkazního břemene žalovaného (státu), neboť žalobcův podpis na vázacím aktu se dochoval pouze v mikrofišové kopii, a jeho pravost proto nebylo možno písmoznaleckým posudkem ověřit. Rozhodnutím Etické komise ze dne 25. 6. 2015, č. j. 18520/2014-EKO, nebylo žalobci vydáno osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu proto, že žalobce byl evidován v materiálech bezpečnostních složek, přičemž nebylo možno použít výjimku, podle níž lze osvědčení přiznat, jestliže účast na odboji a odporu proti komunismu svou intenzitou, rozsahem nebo délkou zjevně převyšovala jeho účast na budování a upevňování komunistické totalitní moci. Po právní stránce odvolací soud věc posoudil podle § 81 a § 82 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že skutkový základ sporných výroků byl prokázán. Odkazoval-li žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze, jímž bylo určeno, že žalobce byl neoprávněně evidován v lustračních seznamech, zohlednil odvolací soud, že oprávněnost této evidence byla hodnocena z hlediska souladu s tehdy platnými (interními) předpisy a ve vztahu k pouze některým vyjmenovaným kategoriím spolupracovníků a nezkoumalo se, zda evidovaná osoba s StB skutečně spolupracovala či nikoliv (v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1721/2008 či sp. zn. 30 Cdo 2621/2011). Význam tohoto rozsudku tedy spočíval pouze v tom, zda se jednalo o evidenci oprávněnou k zařazení do některé z výše zmíněných kategorií. Navíc byl vydán sedm let před odtajněním dochovaných archivních materiálů, k němuž došlo až zákonem č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů. Odvolací soud s odkazem na § 159a o. s. ř. uzavřel, že rozhodnutí soudu o neoprávněnosti evidence v lustračních seznamech ještě nemusí znamenat, že takováto osoba faktickou spolupráci nevyvíjela, a že otázka žalobcovy spolupráce s StB, jde-li o její fakticitu, se již nikdy nemohla stát předmětem veřejné debaty. Jde-li o žalovaným vyřčené hodnotové soudy, neshledal je soud nepřiměřenými (měly svůj základ v existujících objektivních okolnostech), a to ani pokud v nich byly použity výrazy jako „kanál“ či „zmetek“. Třebaže jakákoliv veřejně šířená stanoviska by zásadně neměla vybočit z mezí slušnosti, nevyznívá pasáž, v níž byly tyto výrazy použity, přehnaně vulgárně a nejednalo se o samoúčelné urážky žalobce, jejichž jediným cílem by bylo znevážení jeho os