25 Cdo 1302/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1302/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2024 Spisová značka:25 Cdo 1302/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.1302.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vady Dotčené předpisy:§ 2167 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 12. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.02.2025II.ÚS 570/25 Jiří Přibáň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost31. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1302/2024-118 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: V. K., zastoupený Mgr. Janem Varhaníkem, LL.M., advokátem se sídlem Škrábkových 896/1, Praha 9, Letňany, proti žalované: AURES Holdings a.s., IČO 01759299, se sídlem Dopraváků 874/15, Čimice, Praha 8, zastoupená Mgr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem Dopraváků 723/1, Čimice, Praha 8, o zaplacení 58 821 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 93/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2024, č. j. 69 Co 336/2023-94, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 1. 8. 2023, č. j. 27 C 93/2023-65, uložil žalované, aby žalobci zaplatila 58 821 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce jako kupující s žalovanou jako prodávající uzavřel kupní smlouvu na použité vozidlo za kupní cenu 58 821 Kč. Na vozidle se vyskytla porucha v podobě zadření vodní pumpy, což způsobilo přehřátí motoru a prasknutí rozvodového řemene. Opravu žalobcem oslovený autoservis vyčíslil na 40 000 Kč. Žalobce se obrátil na žalovanou, ta však odmítla uplatnění práv z vad a tvrdila, že se o vadu nejedná. Žalobce proto od kupní smlouvy odstoupil a požadoval vrácení zaplacené kupní ceny. Soud prvního stupně posoudil věc podle § 2165 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že v době uzavření kupní smlouvy vozidlo vykazovalo vadu vodní pumpy (čerpadla), která následně způsobila havárii rozvodného mechanismu motoru a učinila vozidlo neschopným dalšího provozu na pozemních komunikacích. Protože se jednalo o vadu podstatnou a žalovaná odmítla vadu odstranit, vzniklo žalobci právo od kupní smlouvy odstoupit a požadovat vrácení zaplacené kupní ceny. Podle soudu prvního stupně se přitom nejednalo o opotřebení věci (vozidla) způsobené obvyklým užíváním ve smyslu § 2167 odst. 2 o. z., neboť vozidlo pro tuto vadu nebylo způsobilé provozu (v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020). Z kupní smlouvy přitom neplynulo, že by vozidlo mělo být technicky nezpůsobilé k provozu. Žalovaná sice v příloze ke kupní smlouvě žalobce upozornila na nutnost výměny rozvodů včetně vodní pumpy, avšak neupozornila ho na konkrétní vadu, a tedy ani na vadný pohon vodní pumpy. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 1. 2024, č. j. 69 Co 336/2023- 94, změnil výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu zcela zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně s odkazem na § 2084, § 2095 a 2096 o. z. a s odkazem na definici vady a běžného opotřebení plynoucí z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 33 Cdo 1300/2006) uzavřel, že se o vadu nejednalo, neboť porucha vodní pumpy představovala opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů a běžnému způsobu užívání a údržbě vozidla. V příloze kupní smlouvy žalovaná doporučila žalobci provést bez zbytečného odkladu po koupi základní servis zahrnující (mimo jiné) i výměnu rozvodů včetně vodní pumpy. Vozidlo bylo v době uzavření kupní smlouvy provozuschopné a vykazovalo pouze běžné opotřebení, a nikoli vady. Žalovaná žalobce výslovně upozornila na nutnost výměny rozvodů včetně vodní pumpy, avšak žalobce servis neprovedl a najel s vozidlem ještě 1789 km, než se poškodil motor v důsledku zadření vodní pumpy. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu podal žalobce dovolání, které pokládá za přípustné proto, že rozhodnutí je založeno na řešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a na řešení otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu doposud vyřešena. Za neřešenou považuje otázku, a) zda upozornění žalobce na nutnost výměny rozvodů včetně vodní pumpy bylo či nebylo neúčinné podle § 1815 o. z. Dovolatel je přesvědčen, že příloha kupní smlouvy nevyhovovala požadavkům kladeným na ni ustanoveními o ochraně spotřebitele, neboť její formulace nebyla jasná a srozumitelná, vyvolávala u průměrného spotřebitele dojem nepodstatnosti závad, nevyplývala z ní ani možnost poškození, která by zcela znemožnila provoz vozidla na pozemních komunikacích, či finanční náročnost odstranění poruch. Navíc by taková informace měla být spotřebiteli komunikována v dostatečném předstihu před uzavřením kupní smlouvy, což nebyla. Právní závěr odvolacího soudu by fakticky vedl k tomu, že by se žalovaná upozorněním mohla zcela zprostit své odpovědnosti za vadné plnění. Dále se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když b) považoval vadu vodního čerpadla pouze za běžné opotřebení. Jestliže vozidlo ztratilo svou funkčnost a pro další provoz vyžadovalo opravu téměř v hodnotě samotného vozidla, nemohlo jít o běžné opotřebení, ale o vadu, za kterou odpovídá prodávající. Žalovaná prodala žalobci vozidlo, které v době uzavření kupní smlouvy nebylo schopné provozu na komunikacích, a nebylo tedy způsobilé sloužit svému účelu. Opačný závěr odvolacího soudu je přinejmenším v rozporu s přílohou ke kupní smlouvě, která doporučovala výměnu rozvodů včetně vodní pumpy. Žalobce proto navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě vyhoví, a uložil žalované náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné (§ 237 o. s. ř.). 5. Nejvyšší soud v rozsudcích ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, a ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 767/2022, vyložil, že podle nynější právní úpravy občanského zákoníku má prodávající povinnost odevzdat kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení; nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy, jinak pro účel obvyklý. Pro stanovení množství, jakosti a provedení je tak v první řadě rozhodující ujednání stran. Teprve v případě, že požadavky na konkrétní vlastnosti předmětu koupě nejsou výslovně ujednány nebo určeny odkazem na technickou normu, standard, předlohu či podobně, budou pro plnění prodávajícího určující kvalita a provedení vhodné pro účel patrný ze smlouvy, případně pro účel obvyklý. 6. Dále Nejvyšší soud ve shora citovaném rozsudku ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 3235/2020, dovodil, že odpovědnost za vady koupené věci se vztahuje jak na nové, tak i na použité věci, a není rozhodující, zda prodávající o takové vadě věděl. I prodávaná použitá či starší věc musí mít obvyklé vlastnosti odpovídající jejímu stáří a běžnému opotřebení, nemůže ovšem mít takové vady, které brání jejímu užití v souladu s kupní smlouvou, nebo k účelu stanovenému kupní smlouvou nebo k účelu, k němuž se taková věc obvykle užívá. Jinak řečeno, v případě prodeje použité (starší) věci prodávající odpovídá pouze za vady, které měla věc v momentě jejího převzetí, a to ještě jen za takové, které neodpovídají míře jejího používání nebo obvyklého opotřebení. Z uvedeného plyne, že je-li předmětem prodeje starší motorové vozidlo, nelze jeho běžné opotřebení, jímž se rozumí opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů a běžnému způsobu užívání i údržby vozidla, považovat za jeho vadu. Za projev běžného opotřebení u staršího vozidla nelze považovat vadu, pro kterou je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu, leda z ujednání nebo z účelu patrného ze smlouvy výslovně vyplývá, že předmětem koupě je vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu. 7. Odvolací soud v nyní projednávané věci respektoval shora uvedenou judikaturu. Dovolateli lze dát za pravdu, že z žádného ujednání kupní smlouvy ani z jejího účelu nevyplývá, že by