25 Cdo 1341/2006 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1341/2006 citace  Právní věta: Správce konkursní podstaty je oprávněn vypovědět (§ 14 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném od 1. 5. 2000) i smlouvu o nájmu honitby, uzavřenou úpadcem. Nejde o nesprávný úřední postup, jestliže příslušný správní úřad ve věcech myslivosti nerozhodl o schválení plánu chovu a lovu v pronajaté honitbě, který předložil žadatel, jemuž pro dané období právo myslivosti nepříslušelo. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2008 Spisová značka:25 Cdo 1341/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:25.CDO.1341.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Konkurs Myslivost Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 14 odst. 3 předpisu č. 328/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:56 / 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1341/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu zemědělství, , o 686.200,- Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 9 C 5/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. prosince 2005, č. j. 23 Co 263/2005-139, takto: I.  Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.                                            O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhá vůči státu náhrady škody, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Okresního úřadu v P., a to tím, že úřad nerozhodl o schválení žalobcem předloženého plánu chovu a lovu v pronajaté honitbě na rok 2001, čímž bylo žalobci znemožněno provést odstřel daňků a muflonů v hodnotě 686.200,- Kč. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. 4. 2005, č. j. 9 C 5/2005-111, žalobu v plném rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že smlouvou ze dne 1. 7. 1997 si žalobce od J. Š. pronajal oboru S. sestávající z honebních pozemků o celkové výměře 78,04 ha. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 1998, č. j. 50 K 78/97-115, byl na majetek J. Š. prohlášen konkurs a správce konkursní podstaty JUDr. P. J. dne 26. 5. 2000 smlouvu o nájmu obory vypověděl ke dni 30. 6. 2000. Žalobci pak bylo předběžným opatřením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 4. 2001, č. j. 15 C 216/2000-94, uloženo zdržet se hospodaření v oboře a zdržet se lovu a odlovu spárkaté daňčí a mufloní zvěře. Soud s odkazem na ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dovodil, že žalobce není v řízení o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem aktivně legitimován, neboť v důsledku výpovědi nájemní smlouvy mu od 1. 7. 2000 nesvědčilo právo myslivosti podle § 2 a § 5 odst. 1 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, nebyl proto povinen vypracovávat plán mysliveckého hospodaření a lovu ani zajišťovat jeho splnění (§ 24 odst. 1 a § 25 odst. 1 zákona o myslivosti). K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 8. 12. 2005, č. j. 23 Co 263/2005-139, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a k odvolacím námitkám uvedl, že podle § 14 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), byl správce konkursní podstaty oprávněn vypovědět nájemní smlouvu, neboť toto ustanovení je ustanovením speciálním ve vztahu k § 16 odst. 4 zákona o myslivosti, upravujícímu způsoby zániku nájemního vztahu. Smyslem konkursního řízení je uspořádat majetkové poměry úpadce tak, aby jeho věřitelé mohli být alespoň částečně uspokojeni, proto prohlášením konkursu musí na správce konkursní podstaty přejít rovněž oprávnění nakládat s majetkem úpadce i ve vztahu k právu myslivosti. I pokud by tomu tak nebylo, nemůže být žalobce ve sporu o náhradu škody proti státu úspěšný, neboť mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a vznikem škody není vztah příčinné souvislosti; nelze totiž předjímat, zda plán hospodaření a lovu v honitbě by byl schválen v žalobcem navržené podobě a nelze odtud odvozovat výši nároku na náhradu škody. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, které odůvodňuje tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vytýká odvolacímu soudu především závěr o oprávnění správce konkursní podstaty vypovědět smlouvu o nájmu obory. Podle dovolatele není § 14 odst. 3 ZKV speciálním ustanovením k § 16 odst. 3 zákona o myslivosti, které s tímto způsobem zániku nájemního práva nepočítá; k zániku práva myslivosti přitom může dojít jen v zákonem taxativně vymezených případech. Pronájem honitby a s ním spojené právo myslivosti má veřejnoprávní charakter, proto správce konkursní podstaty, který je oprávněn vypovědět jen smlouvy občanskoprávního či obchodněprávního charakteru, nemůže tímto způsobem zasahovat do samostatně převoditelného práva myslivosti. Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem o nedostatku příčinné souvislosti s argumentací, že státní orgán nemůže plán hospodaření a lovu v honitbě v navržené podobě neschválit, proto je žalobcem provedený výpočet výše škody z množství neodlovené zvěře správný. Dovolatel konečně namítá, že žalovaná svou nečinností porušila čl. 133 a čl. 308 Smlouvy o založení evropského společenství a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a svobod. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.   Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pro řešení otázky, zda je správce konkursní podstaty oprávněn podle § 14 odst. 3 ZKV vypovědět smlouvu o nájmu honitby. Dovolání není důvodné. Podle § 2 odst. 2 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění zákonů č. 146/1971 Sb., č. 96/1977 Sb., č. 143/1991 Sb., č. 270/1992 Sb., č. 289/1995 Sb., č. 166/1999 Sb. a č. 238/1999 Sb., tj. ve znění účinném do 31. 12. 2000, vlastník honebního pozemku může při přenechání pozemku do nájmu přenechat nájemci, který je československou fyzickou nebo československou právnickou osobou, do nájmu i právo myslivosti; podnájem práva myslivosti je zakázán. Podle § 5 odst. 1 zákona právo myslivosti je možno vykonávat pouze na honebních pozemcích, které okresní úřad uznal za honitbu, oboru nebo samostatnou bažantnici. Podle § 11 odst. 1 zákona právo myslivosti v uznané honitbě, oboře a samostatné bažantnici (dále jen „honitba“) přísluší té československé fyzické nebo československé právnické osobě, které byla na její návrh honitba uznána, nebo vlastníkům honebních pozemků uznaných za honitbu podle § 6 odst. 2 nebo honebnímu společenstvu vytvořenému následně po uznání honitby podle § 6 odst. 4 (dále jen „vlastník honitby“). Podle odstavce 2 tohoto ustanovení vlastníka honitby uvede okresní úřad v rozhodnutí o uznání honitby, popřípadě v dodatku rozhodnutí, jestliže se honební společenstvo vytvořilo následně po uznání honitby (§ 6 odst. 4). Podle § 14 odst. 2 věty první zákona vlastník honitby může v této honitbě vykonávat právo myslivosti sám nebo ji může smlouvou pronajmout jiné československé fyzické nebo československé právnické osobě nebo jejich sdružení. Podle § 16 odst. 4 zákona smlouva o nájmu honitby zaniká: a) uplynutím doby, b) zánikem honitby, c) smrtí nebo zánikem uživatele honitby, d) výpovědí jedné ze smluvních stran pro nedodržení podmínek smlouvy, popřípadě dohodou těchto stran schválenými okresním úřadem, e) rozhodnutím okresního úřadu o zrušení smlouvy v případě, že uživatel honitby porušuje hrubě nebo opětovně předpisy o myslivosti nebo zásady řádného mysliveckého hospodaření a nezjedná ve lhůtě stanovené okresním úřadem nápravu, nebo opakovaně nepředloží návrh na ustanovení myslivecké stráže podle § 20 odst. 3, f) rozhodnutím o vyhrazení výkonu práva myslivosti podle § 18 odst. 1. Z této úpravy vyplývá