25 Cdo 1363/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1363/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1363/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1363.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:1. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1363/2024-1190 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: městská část Praha 7, IČO 00063754, se sídlem úřadu U Průhonu 1338/38, Praha 7, zastoupená Mgr. et Mgr. Josefem Fiřtem, LL.M., advokátem se sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1, proti žalovaným: 1) Marek Ječmének, zastoupený JUDr. Pavlem Pohorským, advokátem se sídlem Opletalova 1284/37, Praha 1, a 2) MUDr. Tomáš Kaštovský, zastoupený Mgr. Renatou Ćavarovou, advokátkou se sídlem Bělehradská 222/128, Praha 2, o 7 593 490,62 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 15 C 228/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2023, č. j. 70 Co 287/2023-1144, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů dovolacího řízení 39 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky Mgr. Renaty Ćavarové. III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 7 v pořadí již druhým rozsudkem ze dne 31. 5. 2023, č. j. 15 C 228/2017-1069, zamítl žalobu na zaplacení 7 593 490,62 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Neshledal důvodným nárok na náhradu škody, kterou měli žalobkyni způsobit žalovaní (působící do 24. 11. 2014 v pozici starosty a místostarosty žalující městské části) v souvislosti s projektem č. CZ.2.16/2.2.00/22177 instalace tepelných čerpadel do budovy Základní školy T.G.M. na adrese Ortenovo náměstí 1275, Praha 7. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně na tento projekt obdržela finanční dotaci 19 974 447 Kč ze strukturálních fondů Evropské unie, z Operačního programu Praha – Konkurenceschopnost prostřednictvím hlavního města Prahy. Jednou z podmínek přidělení dotace podle smlouvy o financování projektu uzavřené mezi žalobkyní a hlavním městem Prahou 6. 8. 2009 bylo dosahování úspory energie nejméně 35 % na dobu 5 let. Tento cíl však nebyl naplněn a na základě výsledků kontroly provedené hlavním městem Prahou dne 24. 8. 2015 byl s ohledem na neplnění podmínek pro přidělení dotace proveden výpočet korekce (nezpůsobilých výdajů) a byla stanovena výše odvodu dotace v žalobou vyčíslené částce, kterou musela žalobkyně vrátit. Tuto škodu měli podle žalobkyně způsobit žalovaní svou nečinností s tím, že oba jednak byli členy projektového týmu a zároveň členy Rady městské části Praha 7 (dále též jen „Rada“), a byli tedy detailně informováni o všech aspektech projektu a o podmínkách poskytnuté dotace, jednak měli vědět, že minimální úroveň úspory energie není naplňována, což vyplývalo z každoročních energetických auditů a monitorovacích zpráv, které byly předkládány členům projektového týmu i členům Rady. Soud dovodil, že i když nedošlo k energetickým úsporám v předpokládané míře, neznamená to, že by žalovaní porušili nějakou povinnost, nebo že by se podíleli na nehospodárném či neúčelném využití majetku žalobkyně, neboť celý proces od podání dotační žádosti provázelo rozhodování kolektivních orgánů žalobkyně, tedy Rady a Zastupitelstva městské části Praha 7 (dále jen „Zastupitelstvo“). Příčina nedosažení avizovaných energetických úspor byla řešena realizačním týmem, Radou i Zastupitelstvem, navíc po volbách v roce 2014 nové vedení žalobkyně projekt zcela pozastavilo, tepelná čerpadla vyřadilo z provozu a tím byla investice znehodnocena. Nelze tedy uzavřít, že by na straně žalovaných došlo k naplnění podmínek odpovědnosti za škodu. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2023, č. j. 70 Co 287/2023-1144, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil jej ve výroku o výši nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho skutkovými zjištěními i právním závěrem, že žalovaní se jako vrcholní funkcionáři žalobkyně nedopustili protiprávního jednání; nelze jim vytýkat, že by jménem žalobkyně převzali nevhodně nastavený závazek, neboť jednali z pověření orgánů žalobkyně a na základě odborných podkladů. Zopakoval také, že pro odpovědnost zastupitele (včetně starosty a místostarosty) za škodu musí být současně splněny tyto podmínky: 1) zastupitel poruší některou ze svých povinností nebo ji opomene splnit, 2) vznikne škoda s majetkovou újmou, 3) mezi porušením povinnosti a vzniklou škodou existuje příčinná souvislost a 4) zastupitel škodu zavinil, ať už z nedbalosti nebo úmyslně. Podle odvolacího soudu žalovaní nejednali svévolně, ale vždy na základě předchozího rozhodnutí orgánu žalobkyně, provoz tepelných čerpadel byl kontrolován a z monitorovacích zpráv je zřejmé, že ve druhém až čtvrtém roce provozu došlo ke zlepšení energetického managementu tepelné soustavy, a až v pátém roce provozu došlo k zásadnímu poklesu úspory, to však již bylo poté, co žalovaní po nových volbách přestali působit ve svých funkcích, tudíž to nelze dát do souvislosti s jejich činností. Přestože tedy k předpokládané úspoře 35 % nedošlo, nelze dovodit porušení povinností žalovaných, a to ani z hlediska obecné povinnosti předcházet škodě, ani pro porušení smluvní povinnosti, jakožto členů projektového týmu. Odvolací soud uvedl, že žalobkyně v rámci svých tvrzení zůstala u obecných výtek, přes poučení soudu blíže nespecifikovala konkrétní pochybení, kterých se měli žalovaní dopustit, a porušení povinnosti spatřovala obecně v tom, že žalovaní nezajistili dosažení předpokládané úspory. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně obsáhlým dovoláním. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, totiž zda se může člen rady městské části dopustit porušení povinnosti podle § 35 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, rovněž omisivním jednáním, resp. nedostatečným jednáním. Odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu pak dovozuje v případě otázek, 1) zda lze obecnou prevenční povinnost podle § 415 obč. zák. porušit rovněž omisivním jednáním, resp. nedostatečným jednáním a 2) zda lze (kvazismluvní) povinnost člena rady městské části vyplývající z jeho funkce (dohlížet na plnění závazků městské části, které spadají do oblasti působnosti člena rady, a předkládat návrhy řešení, pokud tyto závazky nejsou plněny), porušit rovněž omisivním jednáním, resp. nedostatečným jednáním. Má za to, že otázkou ad 1) se dovolací soud zabýval např. v rozhodnutích sp. zn. 25 Cdo 244/2015, 25 Cdo 2819/2011 a 25 Cdo 1063/2017 a porušení prevenční povinnosti shledal i v neučinění žádných opatření, které by zamezily nebo snížily možnost vzniku škody. Otázkou ad 2) se dovolací soud zabýval v trestním rozhodnutí sp. zn. 5 Tdo 914/2022, v němž zdůraznil, že radní má povinnost sledovat, jak jsou plněna usnesení rady v jemu svěřené oblasti a v případě zjištění nedostatků předkládat návrhy na řešení. Tato povinnost přitom nemusí být členovi rady uložena přímo usnesením rady. U dosud neřešené otázky porušení povinnosti podle § 35 zákona č. 131/2000 Sb. se dovolatelka domnívá, že žalovaní porušili své povinnosti zaprvé tím, že za žalobkyni převzali nevhodně nastavený závazek, a zadruhé tím, že se nedostatečně, resp. vůbec nesnažili o splnění převzatého závazku za situace, kdy věděli, že jeho nesplnění reálně hrozí. Toto (ne)jednání žalovaných pak soudy nesprávně posoudily tak, že v něm neshledaly porušení povinností, které žalobkyně řádně tvrdila, specifikovala a k jejich prokázání navrhovala provedení důkazů. Rezignace žalovaných na snahu dodržet závazek městské části je porušením povinnosti účelně a hospodárně využívat majetek hlavního města Prahy stanovené v § 35 zákona č. 131/2000 Sb. Zároveň je jejich nečinnost, resp. nedostatečné jednání při několikaletém porušování podmínek dotace, porušením povinnosti počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám podle § 415 obč. zák. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobě bude vyhověno a žalovaní budou zavázáni k úhradě nákladů řízení, případně aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a vrátil věc Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení. Žalovaný 2) ve vyjádření uvedl,