25 Cdo 1392/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1392/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2026 Spisová značka:25 Cdo 1392/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.1392.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:19. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1392/2025-184 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Deratovec s.r.o., IČO 03688828, se sídlem Příkop 838/6, 602 00 Brno, zastoupená JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem náměstí Svobody 77/12, 602 00 Brno, proti žalované: Allianz pojišťovna, a.s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8, o zaplacení 323 245 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 145/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022, č. j. 29 Co 303/2022-133, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 12 003 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 24. 2. 2022, č. j. 28 C 145/2019-103, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 323 245 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu co do 115 154,50 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala 438 399,50 Kč s odůvodněním, že mezi účastnicemi byla 31. 5. 2017 uzavřena pojistná smlouva č. 745565376, jejímž předmětem bylo havarijní pojištění vozidla tovární značky AUDI A8, registrační značky XY (dále jen „vozidlo“). Dne 23. 8. 2017 došlo k dopravní nehodě, když jednatel žalobkyně (dále jen „řidič“) usnul při řízení vozidla, avšak žalovaná odmítla vyplatit pojistné plnění. Soudem prvního stupně přiznané pojistné plnění odpovídá obvyklé ceně vozidla stanovené znaleckým posudkem vypracovaným Stanislavem Bartoněm, znalcem z oboru ekonomika a strojírenství. 2. Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 8. 12. 2022, č. j. 29 Co 303/2022-133, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I a III potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že vozidlo 23. 8. 2017 havarovalo poté, co řidič nezvládl řízení a naboural do stromu. Je nepodstatné, zda se tak stalo v důsledku nepřizpůsobení rychlosti jízdy stavu komunikace, v důsledku vyhýbání se přebíhající zvěři nebo v důsledku krátkodobého spánku řidiče, jak v různých verzích o vzniku dopravní nehody tvrdila žalobkyně. Nebylo totiž prokázáno, že by k poškození vozidla došlo jinak než způsobem popsaným v čl. 2 odst. 1 písm. a) Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel – Autopojištění 2015 (dále jen „VPP“), a všechny žalobkyní tvrzené verze vzniku dopravní nehody lze podřadit pod hypotézu havárie podle tohoto ustanovení VPP. Jestliže jsou všechny verze důvodem k plnění z pojistné smlouvy, bylo by projevem přepjatého formalismu aplikovat článek 11 odst. 5 písm. b) VPP umožňující pojistiteli pojistné plnění odmítnout, pokud oprávněná osoba při uplatňování práva na pojistné plnění z pojištění vědomě uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčí. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla včasným dovoláním žalovaná. V něm poukázala na to, že jednatel žalobkyně oznámil dne 28. 8. 2017 škodní událost č. 2017135967 a jako její příčinu uvedl, že mu do cesty náhle vběhlo zvíře, jemuž se snažil vyhnout, přestože do protokolu o dopravní nehodě uvedl, že nepřizpůsobil rychlost jízdy okolnostem a v mírné levotočivé zatáčce vyjel vpravo mimo vozovku do lesa. Žalovaná přibrala k šetření škodní události znalce Ing. Josefa Jírovce, z jehož znaleckého posudku vyplynulo, že ani jedna z tehdy žalobkyní prezentovaných verzí nebyla pravdivá, a znalec dospěl k závěru, že incident nevykazuje znaky reálné dopravní nehody. Poté, co se žalobkyně seznámila s důvody, pro které žalovaná odmítá plnit, přišla v žalobě s třetí verzí incidentu, podle které měl řidič usnout za volantem, a v řízení se čtvrtou verzí, podle které měl řidič usnout a následně se probudit ve chvíli, kdy mu přes cestu přebíhalo nějaké zvíře. Soud prvního stupně žalobě částečně vyhověl, různé verze incidentu vyhodnotil jako nedorozumění vyjasněné čtvrtou verzí žalobkyně, přičemž ani nepředvolal znalce Ing. Jírovce, jehož znalecký posudek také tuto verzi vyvrací. Ze závěrů znaleckého posudku soud žádné závěry nedovodil a uzavřel, že žalovaná neprokázala, že nehodový děj proběhl jiným způsobem, než řidič popisoval. O výši nároku rozhodl soud prvního stupně podle znaleckého posudku vypracovaného znalcem Stanislavem Bartoněm, podle kterého byla obvyklá cena vozidla žalobkyní nadhodnocena o 43 %. Odvolací soud měl za prokázané, že žalobkyně uvedla tři verze incidentu, ale nezabýval se tím, jak k němu ve skutečnosti došlo. Věc zjednodušeně uzavřel nesprávným skutkovým závěrem, že řidič nezvládl řízení a naboural do stromu, přičemž přiznal, že neví, zda příčinou bylo nezvládnutí řízení, mikrospánek, nebo jiná okolnost. Žalovaná předkládá dovolacímu soudu jako v jeho rozhodování neřešenou otázku, 1/ zda je pro účely posouzení oprávněnosti odmítnutí plnění pojistitelem podle § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále jen „ZPS“), respektive identického ujednání v pojistné smlouvě, podstatné, jak ve skutečnosti k události, z níž žalobkyně dovozuje právo na pojistné plnění, došlo, resp. jak k ní dojít mohlo, jak k ní dojít nemohlo a zda lze nebo nelze dostatečně prokázat, jak k ní opravdu došlo. Odkazuje-li odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2120/2015, je si dovolatelka vědoma, že není objektivně možné vyvrátit verzi o mikrospánku. Žalovaná však neodmítá poskytnout pojistné plnění na základě neprokazatelného tvrzení, že žalobkyně údajnou pojistnou událost zinscenovala, nýbrž na základě nezpochybnitelného faktu, že žalobkyně v souvislosti s likvidací škodní události č. 2017135967 opakovaně lhala, čímž spáchala pojistný podvod. Jako další dovolacím soudem dosud neřešenou žalovaná předkládá otázku, 2/ zda může pojistitel odmítnout pojistné plnění podle § 24 odst. 1 písm. b) ZPS, respektive identického ujednání v pojistné smlouvě, v případě, že osoba uplatňující právo na pojistné plnění prokazatelně opakovaně lhala ohledně příčiny údajné pojistné události, kterou navíc nelze jednoznačně stanovit. Postup žalobkyně je nejen hrubě nemravný, ale také trestný. Žalovaná žádá, aby byl proveden takový výklad § 24 odst. 1 písm. b) ZPS, který by byl souladný s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a umožnil by pojistitelům odmítat pojistné plnění alespoň v případech jednoznačně prokázaných pojistných podvodů. Žalovaná navrhla, aby bylo dovoláním napadené rozhodnutí změněno a žaloba byla zamítnuta. 4. Žalobkyně ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že k dopravní nehodě byla přivolána Policie České republiky a skutečnost, že řidič usnul za volantem, byla uváděna od počátku. Zda škodní událost hlásil řidič anebo zaměstnanec servisu, si již nepamatuje. Řidič nebyl kontaktován pojišťovnou ani znalcem, znalecký posudek odmítla žalovaná žalobkyni ukázat. Přes svá tvrzení o pojistném podvodu žalovaná trestní oznámení nepodala a její tvrzení jsou nepodložená. Žalobkyně navrhla, aby bylo podané dovolání zamítnuto. 5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a po zjištění, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za kterou jedná osoba, která má právnické vzdělání ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Vzhledem k tomu, že pojistná smlouva byla uzavřena 31. 5. 2017 a k pojistné události došlo 23. 8. 2017, posoudí se uplatněný nárok podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (d