25 Cdo 1395/2004 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1395/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 11. 2004 Spisová značka:25 Cdo 1395/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.1395.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 118/05 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1395/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce L. V., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Č. n. b., o 2,043.050,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 184/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2004, č. j. 20 Co 26/2004 - 67, takto: I. Dovolání se o d m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se proti státu domáhal náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem Č. n. b. (dále “ČNB”), spočívajícím v tom, že ČNB nevykonávala dostatečnou správní kontrolu dodržování devizových předpisů ve společností M. I., s. r. o. (“dále MI”), s níž žalobce podle jeho tvrzení uzavřel smlouvu o obchodování s devizami a která vystupovala jako pobočka zahraniční společnosti M. C. L. (dále “MCL”). Na základě této smlouvy poukázal žalobce společnosti MCL dne 24. 3. 2000 částku 50.000,- USD, v květnu 2000 společnost MI uzavřela kanceláře a devizové hodnoty nebyly žalobci vráceny, čímž mu vznikla škoda ve výši 2,043.050,- Kč. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 27. 10. 2003, č. j. 30 C 184/2002 - 42, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že společnost MI byla zapsána do obchodního rejstříku dne 3. 2. 1999 s předmětem podnikání organizační a ekonomické poradenství, zprostředkovatelská činnost v obchodu a službách a pronájem movitých věcí a že v letech 1998 - 2000 nabízela prostřednictvím inzerátů v novinách zaměstnání na úseku obchodu s devizami. Dne 3. 3. 2000 zahájila ČNB v této společnosti devizovou kontrolu, při níž se nepodařilo prokázat, že by prováděla obchody s devizami, neboť z jejího účtu nebyl realizován převod finančních prostředků mimo území ČR, a podle sdělení jednatele společnosti byla tato společnost jen zprostředkovatelskou organizací pro zahraniční společnost MCL se sídlem na Britských Panenských ostrovech, a to na základě verbální dohody. Dne 24. 3. 2000 dal žalobce příkaz své bance, aby převedla na účet společnosti MCL částku 50.000,- USD, a dne 24. 6. 2000 podal Městskému státnímu zastupitelství v Praze trestní oznámení na všechny osoby spojené se společnostmi MI a MCL. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce, i když tvrdil, že jednal s jednatelem společnosti MI, neprokázal existenci závazkového právního vztahu se společností MI, neboť ke svému tvrzení o uzavření smlouvy předložil pouze nepodepsané xeroxované vyhotovení vzorů s názvem “Zákaznická smlouva”, “Prohlášení o oznámení rizik”, “Dohoda o jmenování zástupce” s hlavičkou společnosti MCL, koncipovaných jako informace pro klienta, avšak tato vzorová smlouva v bodě 30 předpokládá, že klient vyplní formulář, jímž vyjádří přijetí podmínek smlouvy s tím, že práva a povinnosti stran se budou řídit zákony Britských Panenských ostrovů. Není tudíž zřejmé, zda žalobce vstoupil s nějakým subjektem do závazkového vztahu, jaký je jeho obsah, ani zda se jedná o subjekt, na který se vztahuje pravomoc českých orgánů a dozorová činnost ČNB. Za tohoto stavu je hodnocení devizové kontroly provedené ČNB ve společnosti MI irelevantní. Mezi devizovou kontrolou provedenou ČNB ve společnosti MI a tím, že žalobce zaslal na účet společnosti MCL 50.000,- USD, není žádná příčinná souvislost, a žalobce ani neprokázal vznik škody, neboť nedoložil, že by vyčerpal všechny prostředky a možnosti ke vrácení devizových hodnot od odpovědného subjektu. Předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), proto nebyly splněny. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 3. 2004, č. j. 20 Co 26/2004 - 67, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze skutkových zjištění obvodního soudu a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Shodně s ním dovodil, že za stavu, kdy žalobce neprokázal žádný právní vztah se společností MI, není mezi devizovou kontrolou této společnosti ze strany ČNB a tím, že žalobce zaslal na účet společnosti MCL částku 50.000,- Kč USD, žádná příčinná souvislost; již z tohoto důvodu je třeba odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. vyloučit. Je proto správný názor soudu prvního stupně, že bližší zkoumání průběhu devizové kontroly provedené ČNB ve společnosti MI není pro posouzení dané věci rozhodné. K námitkám v odvolání dále uvedl, že složil-li žalobce prostředky na zahraniční účet zahraniční společnosti, má vůči ní nárok na vydání bezdůvodného obohacení, jehož by se ovšem musel domáhat podle právních norem Britských Panenských ostrovů. Poukázal rovněž na to, že devizová kontrola ve společnosti MI byla zahájena již 3. 3. 2000, tedy před tím, než žalobce dne 24. 3. 2000 vydal příkaz k převodu devizových prostředků, a že touto kontrolou nebylo zjištěno porušení devizového zákona; tvrzením žalobce, že ČNB měla kontrolovat i zahraniční společnost se sídlem v zahraničí (MCL), se městský soud blíže nezabýval, neboť žalobce netvrdil, že by na území ČR působil nějaký podnik nebo organizační složka společnosti MCL, zapsaná v obchodním rejstříku, a z okolnosti, že s ní spolupracovala česká společnost MI, nelze žádná oprávnění českých správních orgánů vůči této zahraniční právnické osobě dovozovat. Žalobce ostatně neprokázal, kromě zmíněného bezesmluvního plnění, žádný právní vztah ani ke společnosti MCL. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., přičemž zásadní význam napadeného rozhodnutí po právní stránce spatřuje v otázce odpovědnosti státu za výkon správního dozoru nad devizovým trhem, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR dosud nebyla řešena. Namítá, že vznik škody prokázal tím, že složil na účet společnosti MCL částku 50.000,- USD určenou k obchodování s devizovými prostředky, a to prostřednictvím společnosti MI, která vystupovala jako servisní organizace společnosti MCL; z toho vyplývá, že doložil závazkový vztah se společností MI, a pokud soud dovodil opak, neodpovídá jeho závěr obsahu spisu. Nesprávný úřední postup ČNB spatřuje v tom, že v rozporu s ust. § 36 a násl. zákona č. 6/1993 Sb., o ČNB, ust. § 8 zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, a ust. § 18 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád, nezahájila včas kontrolu dodržování devizových předpisů ve společnosti MI, ačkoli věděla, že tato společnost nemá příslušné oprávnění k provádění obchodů s devizovými hodnotami a že nabízí volné kapacity pro obchodování na mezinárodních devizových trzích. Ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č.71/1967 Sb. rovněž nezajistila, aby fyzické a právnické osoby spojené se společnostmi MI a MCL dodržovaly devizový zákon. Právní názor odvolacího soudu, že dozorové činnosti ČNB podléhala pouze společnost MI jako právnická osoba se sídlem na území ČR, považuje dovolatel za nesprávný, protože společnost MCL působila na území ČR prostřednictvím své údajné pobočky společnosti MI a její zaměstnanci vystupovali současně jako makléři společnosti MCL, kteří v prostorách MI prováděli pokyny klientů k nákupu či prodeji deviz, čímž byl obcházen devizový zákon. Pokud by ČNB řádně vykonávala svoji kontrolní funkci, musela by zjistit porušování devizových předpisů daleko dříve a byla by povinna zahájit správní kontrolu nad dodržováním právních předpisů, což by vedlo k ukončení činnosti společnosti MI. ČNB měla možnost a povinnost vzniku škody předejít a pokud by svoji kontrolní funkci vykonávala v souladu se zákonem, nemuselo ke škodě na majetku žalobce dojít. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo po