25 Cdo 1423/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1423/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1423/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1423.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana osobnosti Ochrana osobních údajů Zdravotnictví Dotčené předpisy:§ 53 předpisu č. 372/2011 Sb. § 54 předpisu č. 372/2011 Sb. § 82 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:3. 3. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.04.2025II.ÚS 1240/25 Jiří Přibáň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost10. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1423/2024-232 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: R. N., zastoupený Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem Betlémské náměstí 351/6, 110 00 Praha 1, proti žalované: Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, IČO 00064165, se sídlem U Nemocnice 499/2, 128 08 Praha 2, zastoupená JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem Vodičkova 699/28, 110 00 Praha 1, o změnu zdravotní dokumentace, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 137/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023, č. j. 29 Co 315/2023-114, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Jana Macha. Odůvodnění: 1. Žalobou se žalobce domáhal kromě jiného výmazu a opravy osobních údajů vedených žalovanou v jeho zdravotnické dokumentaci a omluvy. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 2. 6. 2023, č. j. 37 C 137/2022-79, nepřipustil změnu žaloby ze dne 1. 6. 2023 (výrok I), zastavil řízení o uložení povinnosti zajistit v Národním kontaktním místě vymazání veškerých poskytnutých textací a o zaplacení 30 000 Kč (výroky II a III), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby soud uložil žalované povinnost vymazat z žalobcovy elektronické i listinné zdravotní dokumentace následující texty, a to sice text ze dne 15. 10. 2019: „Pacient poučen, ptá se zda může mít pohlavní styk bez rizika nákazy partnerky. Ujišťuji, že stran chlamydií a mycoplasmat můžem, ale samozřejmě stran jiných pohlavních chorob doporučuji bariérovou ochranu.“, dále text ze dne 15. 10. 2019: „Pacient není spokojen se zápisem v dokumentaci, přestože se jedná o doslovné doporučení, přeje si proto vystavit lékařskou zprávu, kde tato informace nebude.“, dále text ze dne 16. 11. 2020: „Velmi obtížná komunikace s pacientem.“, a dále text ze dne 19. 4. 2021: „Pacient přišel o 2 hodiny dříve, zpozoroval pracovníky společnosti Komwag, kterak tráví svou přestávku v prostorách před recepcí a šel toto řešit do kartotéky, proč mají být ve znečištěném oděvu přítomny osoby v místech, které je určeno pro pacienty, sděluji mu, že toto místo je veřejným prostorem, který není určen jen pro pacienty, ale také například pro návštěvy dotazuje se, zda se jedná o nádražní budovu, proč nebráníme možnému bakteriálnímu přenosu, obzvláště v době Covidu, proč nechci tento problém řešit atd., opět sděluji, že má možnost vznést oficiální stížnost (jak stejně činí po téměř každé návštěvě) / formální ošetření proběhlo nekonfliktně, doporučil jsem jiné pracoviště s jinou organizací pohybu osob, nicméně stížnost nás nejspíš nemine“ (výrok IV), aby soud uložil žalované povinnost pozměnit u žalobcovy elektronické i listinné dokumentace text ze dne 16. 4. 2021 tak, že vymaže z předmětné textace text: „rizikový koitus neguje“ a nahradí jej textem: „rizikový sex neguje“ (výrok V), aby soud uložil žalované předat žalobci omluvy ve znění uvedeném ve výroku VI (výrok VI), zamítl i žalobu na zaplacení 170 000 Kč (výrok VII) i pokud se domáhal uložení povinnosti žalované zdržet se poskytování služeb kartotéčního okénka Urologické kliniky tak, aby hovory mezi klienty a zaměstnanci nebyly slyšitelné ve veřejném prostoru (výrok VIII), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IX). 3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 29 Co 315/2023-114, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích IV, V, VI a IX a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že ve zdravotnické dokumentaci žalobce jsou uvedeny záznamy, jejichž změny nebo odstranění se žalobce ve výrocích IV a V domáhal, a ztotožnil se i s právními závěry soudu prvního stupně. Uzavřel, že na projednávanou věc dopadá nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „GDPR“), přičemž veškeré informace uvedené v žalobcově zdravotnické dokumentaci mají povahu osobních údajů ve smyslu tohoto právního předpisu a žalovaná je zpracovává na základě zákonného zmocnění (§ 53 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění od 24. 4. 2019 do 31. 12. 2023, dále jen „zákon o zdravotních službách“). Všechny dotčené záznamy měly a mohly být podle § 53 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách ve zdravotnické dokumentaci uvedeny. Soud zdůraznil, že se zdravotnická dokumentace nevede pouze v zájmu žalobce, ale i v zájmu zdravotních pojišťoven nebo pro případ sporu, zda byla zdravotní péče poskytována řádně. Poskytovatel zdravotní péče pak má nejen právo ale i povinnost z důvodu zajištění adekvátního postupu zanést do zdravotnické dokumentace i informace o průběhu a výsledku poskytovaných zdravotních služeb a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotních služeb, což žalovaná činila. Soud neprováděl dokazování za účelem ověření, zda žalobce své dotazy, resp. odpovědi na dotazy zdravotnického personálu formuloval přesně tak, jak žalobce tvrdil, neboť se nedomníval, že by žalobcem sporovaný text byl objektivně způsobilý vyvolat v jakékoliv osobě přesvědčení stran jeho sexuální orientace. Za nepřesný (resp. nepravdivý) nelze považovat ani záznam z 16. 11. 2020 uvádějící, že se s žalobcem obtížně komunikuje. Z podstaty věci se totiž jedná o subjektivní soud, u kterého nelze objektivně o přesnosti, či nepřesnosti uvažovat. Požadoval-li žalobce výmaz údajů na základě čl. 17 odst. 1 a 2 GDPR, tato ustanovení se neuplatní, neboť jejich aplikaci vylučuje výjimka uvedená v čl. 17 odst. 3 písm. b) GDPR. Ustanovení § 54 odst. 4 zákona o zdravotních službách pak neumožňuje výmaz, ale pouze opravu. O přímém účinku čl. 17 GDPR by bylo možné uvažovat, pokud by byly záznamy ve zdravotnické dokumentaci zcela excesivního charakteru a nikterak by nesouvisely s účelem vymezeným v § 53 odst. 2 zákona o zdravotních službách, což není tento případ. Podle soudu tedy shromažďováním a zpracováním osobních údajů v rámci zdravotnické dokumentace žalobce nedošlo ze strany žalované k nedovolenému zásahu do jeho osobnostních práv. Předmětné záznamy totiž nejsou objektivně způsobilé zasáhnout do jeho osobnostních práv. Obsah ani forma těchto záznamů nepřekračuje meze přiměřenosti a toho, co lze v rámci legitimního požadavku na vedení řádné a úplné zdravotnické dokumentace připustit. Záznamy se pohybují v mezích nutných k dosažení sledovaného a zároveň společensky uznávaného účelu spočívajícího v zajištění vedení řádné zdravotnické dokumentace. Z pohledu běžného člověka nelze dotčené záznamy považovat za dehonestující, způsobilé zasáhnout do cti, vážnosti a důstojnosti žalobce či zpochybnit jeho sexuální orientaci. Shromažďování informací o žalobci, jeho zdravotním stavu, způsobu a okolnostech poskytování zdravotních služeb do jeho osobnostních práv zasahuje, avšak všechny vytýkané záznamy lze podřadit pod § 53 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách, a proto se nejedná o zásah neoprávněný. Ty části záznamů, ze kterých by bylo možné usuzovat na sexuální orientaci žalobce (partnerka, koitus), byly do zdravotní dokumentace zaneseny bez zlého úmyslu s ohledem na obvyklý běh věcí, tedy většinovou sexuální orientaci populace, a částečně i z důvodu dotazu žalobce, který vedl k dalšímu poučení žalobce jako pacienta ze strany ošetřujícího lékaře. S ohledem na dikci § 54 odst. 4 zákona o zdravotních službách použité výrazy nemohou být z této dokumentace vymazány, jak požaduje žalobce. Co se týče záznamu stran problému žalobce s přítomností pracovníků firmy Komwag (záznam z 19. 4. 2021), bylo zcela namístě, že ošetřující lékař tuto událost zaznamenal a přesně popsal. Tento záznam bylo nutné provést