25 Cdo 1483/2011 – Nejvyšší soud

25 Cdo 1483/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) Ing. S. S. a b) J. S., obou zastoupených JUDr. Vladimírem Rybářem, advokátem se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, proti žalovanému T. R., zastoupenému JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně III, Politických vězňů 98, o odstranění stavby a vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 13 C 927/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. října 2010, č. j. 26 Co 293/2010-281, ve znění usnesení ze dne 24. listopadu 2010, č. j. 26 Co 293/2010-287, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3870,- Kč k rukám JUDr. Vladimíra Rybáře, advokáta se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Okresní soud v Kolíně poté, co byl jeho předchozí zamítavý rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. března 2009, č. j. 26 Co 379, 380/2008-187, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, rozsudkem ze dne 16. prosince 2009, č. j. 13 C 927/2003-260, ve znění opravného usnesení ze dne 20. dubna 2010, č. j. 13 C 927/2003-275, uložil žalovanému povinnost odstranit na jižní hranici stavební parcely č. v katastrálním území Zibohlavy betonovou opěrnou zeď, odstranit zeminu v rozsahu popsaném ve výroku, a dále odstranit zeminu mezi severní obvodovou zdí domu čp. a betonovou opěrnou zdí, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vzal za prokázané, že žalovaný provedl na svých nemovitostech stavební úpravy (přístavbu prádelny, kůlny a garáže, úpravu opěrných zdí a dvora), v jejichž důsledku dochází k vlhnutí nemovitosti žalobců. Stavbou kůlny, vybudováním opěrné zdi a neexistencí odtokových rour v betonové podezdívce dochází k porušení přirozeného odtoku srážkových vod a k jejich soustředění do žlabu mezi pozemky účastníků a k propouštění vody pod základy domu žalovaných, což může při dlouhodobém působení vody vyvolat deformaci základové spáry a pokles základů, v budoucnu i trhliny v obvodovém zdivu a ztrátu stability obvodového zdiva. Severní stěna nemovitosti č. žalobců není řádně odizolována proti zemní vlhkosti, to je pouze jedním z důvodů vlhnutí nemovitosti. Stavební úpravy provedené žalovaným sice v současné době bezprostředně majetek žalobců neohrožují, avšak vyvolávají nebezpečí pro nemovitost žalobců spočívající v hromadění zvýšené vlhkosti, která se vsakuje pod základy a obvodové zdi jejich domu. Odstranění opěrné zdi a části navezené zeminy povede ke zlepšení vlhkostních poměrů v obvodovém zdivu domu žalobců, obvodová zeď také brání v provádění stavebních prací na nemovitosti žalobců, nemá žádné základy a při odstranění navážky ze dna koryta hrozí její zborcení a ohrožení nemovitosti žalobců. Znalec navrhl odstranění této opěrné zdi a vytvoření prostoru o šíři cca 1,5 m mezi stavbami účastníků, aby žalobci mohli provádět nutnou údržbu své severní zdi. Soud věc posoudil podle § 126, § 127 odst. 1 a § 417 odst. 2 obč. zák. a dospěl k závěru, že vybudováním opěrné zdi a terénními úpravami již došlo a v budoucnu by dále docházelo ke vzniku škody na majetku žalobců, proto žalobě vyhověl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. října 2010, č. j. 26 Co 293/2010-281, ve znění opravného usnesení ze dne 24. listopadu 2010, č. j. 26 Co 293/2010-287, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po zopakování dokazování se odvolací soud ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně. Dům žalobců sousedí severní zdí s jižní stranou pozemku žalovaného. Ze závěrů znaleckého posudku Ing. Levého jednoznačně vyplývá, že stavební činností žalovaného a terénními úpravami na jeho pozemku došlo k porušení odtoku srážkových vod a k prosakování vody do základů a obvodové zdi domu žalobců, což může vést ke ztrátě stability domu. Není podstatné, zda opěrná zeď přesahuje na pozemek žalobců a ani otázka umístění okna kuchyně žalobců, protože to nijak nesouvisí s vážným ohrožením nemovitosti. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dům žalobců je vážně ohrožen a navrhované stavební úpravy jsou vhodným a přiměřeným opatřením k odvrácení hrozící škody ve smyslu § 417 odst. 2 obč. zák. Námitku žalovaného, že mezi účastníky byl uzavřen ohledně předmětných úprav správní smír, odvolací soud neshledal důvodnou, neboť ujednání účastníků dne 17. 10. 2000 před Městským úřadem v Kolíně nesplňuje náležitosti správního smíru podle ust. § 48 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a nedošlo k jeho schválení správním orgánem. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., případně § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Namítá, že odvodňovací příkop v byl vybudován na základě jednání Městského úřadu v Kolíně ze dne 17. 10. 2000, žalobci tehdy akceptovali existenci opěrné zídky nad odvodňovacím příkopem i zbudování plotu nad zídkou a toto ujednání zachycené v protokolu Městského úřadu v Kolíně má charakter správního smíru podle § 48 tehdy platného správního řádu. Jako právní otázku zásadního významu dovolatel vymezuje otázku, zda správní smír zavazuje účastníky i v soukromoprávních vztazích. Dovozuje, že pokud účastníci v minulosti učinili úpravy podle tohoto smíru, nelze ho nyní činit odpovědným za to, že z jeho činnosti vznikla vlhkost v domě žalobců. Uvádí, že pro rozhodnutí je zcela bez významu, zda opěrná zeď přesahuje jeho pozemek o 0,09 m nebo 0,13 m, a je otázkou zásadního právního významu, zda bagatelní přesah hraničního oplocení oproti geometrem vyměřené hranici je z hlediska vlastnictví významný a zda je možno takovouto hranici vymezit i jinak, než oproti skutečnému průběhu hranice. Nesouhlasí s názorem znalce Ing. Levého, že příkop znemožňuje provádění stavebních prací, a uvádí možnosti, jak lze podle jeho názoru udržovací práce provést, a konstatuje různé metody odstranění zemní vlhkosti uvedené v odborné publikaci. Dovozuje, že příčinou vlhkosti domu žalobců není jeho činnost, ale umístění domu pod skalou a jeho stavební založení v minulosti, není proto dána příčinná souvislost mezi vlhnutím domu žalobců a jeho činností, nelze mu proto uložit, aby závadný stav domu žalobců odstranil. Další zásadní význam spatřuje žalovaný v posouzení, zda může být opatření podle § 417 odst. 2 obč. zák. uloženo tomu, z jehož jednání újma nevznikla. Namítá, že ohrožení spočívající podle znalce v podmáčení a poklesech základů domu není reálné, neboť dům žalobců je založen na skalnatém podloží, závěr znalce je neodborný a nepodložený a není z oboru statiky staveb. Tím, že soudy založily své rozhodnutí na tomto posudku, zatížily řízení vadou podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatel je přesvědčen, že nejsou splněny podmínky pro uložení opatření podle § 417 odst. 2 obč. zák., stavba žalobců není vážně ohrožena, neboť vlhkost zdiva není ohrožením samotným a pokles zdiva vzhledem ke skalnatému podloží nehrozí, vlhkost domu vznikla před terénními úpravami, jež provedl. Otázku zásadního významu spatřuje v posouzení, zda uzavřený správní smír vylučuje odpovědnost žalovaného podle § 417 odst. 2 obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolatel zeminou ze svého pozemku zasypal obvodovou zeď jejich domu a zlikvidoval proluku sloužící k větrání zdiva, znemožnil jim tím údržbu nemovitosti a způsobil vlhnutí jejich domu. O správní smír mezi nimi nešlo, městský úřad pouze do protokolu zachytil existenci odvodňovacího příkopu. Úvahy ohledně vymezení hranic pozemků nejsou pro posouzení věci potřebné a dovolatel účelově zkresluje a převrací skutečný, dokazováním zjištěný stav věci i závěry znalce. Znalecké posudky jednoznačně uvádí, že příčinou vlhnutí domu žalobců je zvýšení terénu navážkou, nedostatečné provětrávání koridoru mezi stěnou domu žalobců a opěrnou zdí a prosakování srážkové vody nasypanou zeminou. Proto je bezpředmětná i otázka, zda může být opatření podle § 417 odst. 2 obč. zák. uloženo tomu, z jehož jednání újma nevznikla. Žalobci navrhli, aby dovolání žalovaného jako zjevně bezdůvodné bylo odmítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozs