25 Cdo 1483/2011 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1483/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2012 Spisová značka:25 Cdo 1483/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.1483.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 1. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1483/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) Ing. S. S. a b) J. S., obou zastoupených JUDr. Vladimírem Rybářem, advokátem se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, proti žalovanému T. R., zastoupenému JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně III, Politických vězňů 98, o odstranění stavby a vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 13 C 927/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. října 2010, č. j. 26 Co 293/2010-281, ve znění usnesení ze dne 24. listopadu 2010, č. j. 26 Co 293/2010-287, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3870,- Kč k rukám JUDr. Vladimíra Rybáře, advokáta se sídlem v Kolíně IV, Politických vězňů 27, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Okresní soud v Kolíně poté, co byl jeho předchozí zamítavý rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. března 2009, č. j. 26 Co 379, 380/2008-187, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, rozsudkem ze dne 16. prosince 2009, č. j. 13 C 927/2003-260, ve znění opravného usnesení ze dne 20. dubna 2010, č. j. 13 C 927/2003-275, uložil žalovanému povinnost odstranit na jižní hranici stavební parcely č. v katastrálním území Zibohlavy betonovou opěrnou zeď, odstranit zeminu v rozsahu popsaném ve výroku, a dále odstranit zeminu mezi severní obvodovou zdí domu čp. a betonovou opěrnou zdí, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vzal za prokázané, že žalovaný provedl na svých nemovitostech stavební úpravy (přístavbu prádelny, kůlny a garáže, úpravu opěrných zdí a dvora), v jejichž důsledku dochází k vlhnutí nemovitosti žalobců. Stavbou kůlny, vybudováním opěrné zdi a neexistencí odtokových rour v betonové podezdívce dochází k porušení přirozeného odtoku srážkových vod a k jejich soustředění do žlabu mezi pozemky účastníků a k propouštění vody pod základy domu žalovaných, což může při dlouhodobém působení vody vyvolat deformaci základové spáry a pokles základů, v budoucnu i trhliny v obvodovém zdivu a ztrátu stability obvodového zdiva. Severní stěna nemovitosti č. žalobců není řádně odizolována proti zemní vlhkosti, to je pouze jedním z důvodů vlhnutí nemovitosti. Stavební úpravy provedené žalovaným sice v současné době bezprostředně majetek žalobců neohrožují, avšak vyvolávají nebezpečí pro nemovitost žalobců spočívající v hromadění zvýšené vlhkosti, která se vsakuje pod základy a obvodové zdi jejich domu. Odstranění opěrné zdi a části navezené zeminy povede ke zlepšení vlhkostních poměrů v obvodovém zdivu domu žalobců, obvodová zeď také brání v provádění stavebních prací na nemovitosti žalobců, nemá žádné základy a při odstranění navážky ze dna koryta hrozí její zborcení a ohrožení nemovitosti žalobců. Znalec navrhl odstranění této opěrné zdi a vytvoření prostoru o šíři cca 1,5 m mezi stavbami účastníků, aby žalobci mohli provádět nutnou údržbu své severní zdi. Soud věc posoudil podle § 126, § 127 odst. 1 a § 417 odst. 2 obč. zák. a dospěl k závěru, že vybudováním opěrné zdi a terénními úpravami již došlo a v budoucnu by dále docházelo ke vzniku škody na majetku žalobců, proto žalobě vyhověl. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. října 2010, č. j. 26 Co 293/2010-281, ve znění opravného usnesení ze dne 24. listopadu 2010, č. j. 26 Co 293/2010-287, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po zopakování dokazování se odvolací soud ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně. Dům žalobců sousedí severní zdí s jižní stranou pozemku žalovaného. Ze závěrů znaleckého posudku Ing. Levého jednoznačně vyplývá, že stavební činností žalovaného a terénními úpravami na jeho pozemku došlo k porušení odtoku srážkových vod a k prosakování vody do základů a obvodové zdi domu žalobců, což může vést ke ztrátě stability domu. Není podstatné, zda opěrná zeď přesahuje na pozemek žalobců a ani otázka umístění okna kuchyně žalobců, protože to nijak nesouvisí s vážným ohrožením nemovitosti. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že dům žalobců je vážně ohrožen a navrhované stavební úpravy jsou vhodným a přiměřeným opatřením k odvrácení hrozící škody ve smyslu § 417 odst. 2 obč. zák. Námitku žalovaného, že mezi účastníky byl uzavřen ohledně předmětných úprav správní smír, odvolací soud neshledal důvodnou, neboť ujednání účastníků dne 17. 10. 2000 před Městským úřadem v Kolíně nesplňuje náležitosti správního smíru podle ust. § 48 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, a nedošlo k jeho schválení správním orgánem. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., případně § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Namítá, že odvodňovací příkop v byl vybudován na základě jednání Městského úřadu v Kolíně ze dne 17. 10. 2000, žalobci tehdy akceptovali existenci opěrné zídky nad odvodňovacím příkopem i zbudování plotu nad zídkou a toto ujednání zachycené v protokolu Městského úřadu v Kolíně má charakter správního smíru podle § 48 tehdy platného správního řádu. Jako právní otázku zásadního významu dovolatel vymezuje otázku, zda správní smír zavazuje účastníky i v soukromoprávních vztazích. Dovozuje, že pokud účastníci v minulosti učinili úpravy podle tohoto smíru, nelze ho nyní činit odpovědným za to, že z jeho činnosti vznikla vlhkost v domě žalobců. Uvádí, že pro rozhodnutí je zcela bez významu, zda opěrná zeď přesahuje jeho pozemek o 0,09 m nebo 0,13 m, a je otázkou zásadního právního významu, zda bagatelní přesah hraničního oplocení oproti geometrem vyměřené hranici je z hlediska vlastnictví významný a zda je možno takovouto hranici vymezit i jinak, než oproti skutečnému průběhu hranice. Nesouhlasí s názorem znalce Ing. Levého, že příkop znemožňuje provádění stavebních prací, a uvádí možnosti, jak lze podle jeho názoru udržovací práce provést, a konstatuje různé metody odstranění zemní vlhkosti uvedené v odborné publikaci. Dovozuje, že příčinou vlhkosti domu žalobců není jeho činnost, ale umístění domu pod skalou a jeho stavební založení v minulosti, není proto dána příčinná souvislost mezi vlhnutím domu žalobců a jeho činností, nelze mu proto uložit, aby závadný stav domu žalobců odstranil. Další zásadní význam spatřuje žalovaný v posouzení, zda může být opatření podle § 417 odst. 2 obč. zák. uloženo tomu, z jehož jednání újma nevznikla. Namítá, že ohrožení spočívající podle znalce v podmáčení a poklesech základů domu není reálné, neboť dům žalobců je založen na skalnatém podloží, závěr znalce je neodborný a nepodložený a není z oboru statiky staveb. Tím, že soudy založily své rozhodnutí na tomto posudku, zatížily řízení vadou podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatel je přesvědčen, že nejsou splněny podmínky pro uložení opatření podle § 417 odst. 2 obč. zák., stavba žalobců není vážně ohrožena, neboť vlhkost zdiva není ohrožením samotným a pokles zdiva vzhledem ke skalnatému podloží nehrozí, vlhkost domu vznikla před terénními úpravami, jež provedl. Otázku zásadního významu spatřuje v posouzení, zda uzavřený správní smír vylučuje odpovědnost žalovaného podle § 417 odst. 2 obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolatel zeminou ze svého pozemku zasypal obvodovou zeď jejich domu a zlikvidoval proluku sloužící k větrání zdiva, znemožnil jim tím údržbu nemovitosti a způsobil vlhnutí jejich domu. O správní smír mezi nimi nešlo, městský úřad pouze do protokolu zachytil existenci odvodňovacího příkopu. Úvahy ohledně vymezení hranic pozemků nejsou pro posouzení věci potřebné a dovolatel účelově zkresluje a převrací skutečný, dokazováním zjištěný stav věci i závěry znalce. Znalecké posudky jednoznačně uvádí, že příčinou vlhnutí domu žalobců je zvýšení terénu navážkou, nedostatečné provětrávání koridoru mezi stěnou domu žalobců a opěrnou zdí a prosakování srážkové vody nasypa