25 Cdo 1550/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 1550/2024-319 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: P. S., zastoupený JUDr. Veronikou Malenovskou, advokátkou se sídlem Bubeníčkova 44, Brno, proti žalované: Dopravní podnik města Brna, a. s., IČO 25508881, se sídlem Hlinky 64/151, Brno, za účasti: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 104 C 161/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2024, č. j. 38 Co 68/2023-272, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 1. 2024, č. j. 38 Co 68/2023-27, výrokem I potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 1. 2023, č. j. 104 C 161/2019-220, kterým tento soud zamítl žalobu o zaplacení 654 325 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení, dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III). Rozhodl tak o žalobě na náhradu za vytrpěné bolesti v částce 354 325 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 300 000 Kč. Odvolací soud vycházel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 19. 12. 2016 v 16:22 hod. byl žalobce sražen tramvají (jejímž provozovatelem je žalovaná) v kolejišti zastávky tramvaje Nemocnice Milosrdných bratří v Brně a při tom utrpěl vážná zranění. Když tramvaj přijížděla z pohledu žalobce zleva k zastávce MHD, všiml si řidič žalobce přecházejícího vozovku po přechodu pro chodce, který je vyznačen na komunikaci před nástupními ostrůvky. Žalobce se podíval jen vpravo, ale směrem k tramvaji se nerozhlédl. Řidič začal nouzově brzdit, s tím automaticky tramvaj zvonila, ale žalobce na zvonění nijak nereagoval a pokračoval v přecházení přechodu vedoucího přes tramvajový pás. Z posudku znalce z oboru dopravy se specializací na technické posudky o příčinách silničních nehod Ing. Pospíšila soud zjistil, že tramvaj měla zapnuta vnější osvětlení a začala výstražně zvonit v době, kdy se žalobce nacházel ještě na nástupním ostrůvku. Řidič začal zvonit a nouzově brzdit v přiměřené reakční době od spatření žalobce, předtím navíc zpomaloval z důvodu zastavení v blížící se zastávce. V době, kdy žalobce vstupoval z chodníku na přechod přes jízdní pruh určený pro motorová vozidla, jela tramvaj rychlostí cca 48 km/h, v okamžiku, kdy se žalobce nacházel na ostrůvku, jela rychlostí 41 km/h. V době nehody byla viditelnost snížená, hustota provozu střední, rychlost tramvaje byla přiměřená viditelnosti, povrchu vozovky, povětrnostním podmínkám, dopravnímu provozu a předvídatelným okolnostem; řidič tramvaje za dané situace nemohl střetu s žalobcem zabránit. Pokud by řidič začal brzdit v době, kdy žalobce vstupoval z chodníku na přechod vozovky do jízdního pruhu pro motorová vozidla, střetu s chodcem bylo možné předejít. Znalec konstatoval, že příčinou dopravní nehody bylo bezprostřední vstoupení žalobce do jízdního koridoru přijíždějící tramvaje a z technického hlediska byl původ nehodové situace výlučně v jednání žalobce. Odvolací soud věc shodně se soudem prvního stupně posoudil podle § 2910 a § 2927 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a uzavřel, že jednání žalobce bylo hlavní příčinou vzniku škody, neboť vstoupil do jízdní dráhy tramvaje, aniž by jí dal přednost. Odpovědnost žalované jako provozovatele dopravního prostředku je vyloučena z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi okolností, za kterou žalovaná objektivně odpovídá, a vznikem újmy na straně poškozeného. Příčinou újmy žalobce nebylo působení okolností vyvolaných zvláštní povahou provozu tramvaje jako dopravního prostředku a nebylo jí ani jednání řidiče (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3434/2009 a sp. zn. 25 Cdo 482/2008, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2010/09). 2. Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním závěru odvolacího soudu, že odpovědnost žalované jako provozovatele dopravního prostředku je vyloučena z důvodu chybějící příčinné souvislosti mezi okolností, za niž žalovaná objektivně odpovídá, a vznikem újmy na straně poškozeného. Podle ustálené judikatury lze za okolnosti mající původ v provozu ve smyslu § 2927 o. z. považovat např. selhání nebo nedostatek v činnosti osob podílejících se na provozu (např. stanovisko Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky, publikované pod č. 3/1984 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 10. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3434/2009). Dovolatel dále namítal, že znalec Ing. Pospíšil se v posudku vyjadřoval k právní problematice, což mu nepřísluší. Odvolací soud (jakož i soud prvního stupně) učinil ze skutkových zjištění nesprávný právní závěr. Dovolatel má za to, že žalovaná odpovídá za újmu vzniklou žalobci podle § 2927 a § 2910 o. z. (viz bod 19 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020). Ve smyslu § 2918 o. z. jednání žalované může mít povahu příčiny škodlivého následku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3947/2013 nebo sp. zn. 30 Cdo 509/2013) i tehdy, pokud mimo něj vedlo k následku i jednání další osoby, v tomto případě žalobce. Dovolatel uzavřel, že újma byla žalobci způsobena nejen okolnostmi, které se přičítají samotnému žalobci, ale také okolnostmi, které se přičítají žalované, přičemž ty se na vzniklé újmě podílely více než zanedbatelným způsobem (minimálně třiceti pěti procenty). Pokud by žalovaná dbala zvýšené opatrnosti (tj. řidič by přizpůsobil rychlost nepřehledné dopravní situaci, povětrnostním podmínkám apod.), nemuselo dojít ke střetu a vzniku újmy žalobce (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 493/2009, který řešil obdobný případ střetu chodce s tramvají). Závěrem vytknul odvolacímu soudu, že se nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, a proto je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že příčinou vzniku újmy žalobce nebylo působení okolností vyvolaných zvláštní povahou provozu tramvaje, ani porušení povinností řidiče tramvaje. Žalobce si újmu způsobil svým výlučným jednáním, neboť se dopustil protiprávního jednání, když nedal přednost tramvaji. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nedůvodné zamítl. 4. Vedlejší účastnice se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s posouzením odvolacího soudu a navrhla dovolání odmítnout. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky kvalifikovaného zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné (§ 237 o. s. ř.). 6. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. 7. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. 8. Právní úprava povinnosti hradit újmu způsobenou v souvislosti s provozem dopravy či dopravního prostředku (§ 2927 o. z.) je založena na tom, že jako podmínku vzniku odpovědnostního vztahu nevyžaduje porušení právní povinnosti, jestliže škoda je vyvolána zvláštní povahou provozu dopravní činnosti či k tomu využívaných zařízení, jež jsou souhrnně označena jako dopravní prostředky. Jde o odpovědnost objektivní, která je založena na působení zákonem zvlášť kvalifikované okolnosti (nikoliv na protiprávnosti počínání škůdce), která vyvolá škodlivý účinek, a to bez ohledu na zavinění škůdce, jak předvídá obecné ustanovení § 2895 o. z. (též tzv. odpovědnost za výsledek). Odpovědná osoba (provozovatel) se tedy nemůže zprostit povinnosti k náhradě újmy tím, že prokáže nedostatek zavinění, její odpovědnost je vyloučena jen při splnění tzv. liberačního důvodu (§ 2927 odst. 2 o. z.). Zákon tím poskytuje zvýšenou ochranu poškozenému a reflektuje skutečnost, že dopravní prostředky představují více či méně složitá technická zařízení, s čímž jsou spojeny zvýšené nároky na jejich ovládání, vozidla s