25 Cdo 1592/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1592/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1592/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1592.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Pojištění Dotčené předpisy:§ 448 obč. zák. § 6 předpisu č. 168/1999 Sb. § 619 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1592/2025-105 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. PhDr. Filipa Havrdy v právní věci žalobkyně: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, zastoupená JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem Kořenského 1107/15, 150 00 Praha 5, proti žalované: PLUS KONTAKT s. r. o., IČO 44962860, se sídlem Hošťálkova 1171/117, 169 00 Praha 6, zastoupená JUDr. Markem Pořízkou, Ph.D., advokátem se sídlem Gorkého 51/1, 602 00 Brno, o zaplacení 408 648 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 47/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2025, č. j. 11 Co 34/2025-80, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2025, č. j. 11 Co 34/2025-80, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 5. 11. 2024, č. j. 27 C 47/2024-56, uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 408 648 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). V řízení o zaplacení regresní náhrady za odškodnění, které žalobkyně vyplatila pozůstalým v souvislosti s úmrtím jejich osoby blízké, vyšel ze zjištění, že 20. 2. 2011 při dopravní nehodě automobilu značky BMW zaviněné jeho řidičem P. J. (zaměstnancem žalované) zahynul jak řidič, tak spolujezdec J. K. Jednalo se o služební cestu a řidič byl v době nehody pod vlivem alkoholu. Automobil byl pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalobkyně. Ta pak z titulu povinného smluvního pojištění odpovědnosti vyplácela od roku 2013 každý měsíc náhradu nákladů na výživu pozůstalým po J. K. Za rok 2021 jim zaplatila 408 648 Kč. V průběhu řízení byla žalovanou vznesena námitka promlčení s odůvodněním, že právo postihu je opětujícím se plněním, které se podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu promlčuje jako celek, není-li uplatněn základ v rámci obecné lhůty 3 let. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, (bez určení doby účinnosti znění uvedeného zákona) a dovodil, že regresní právo žalobkyni vzniklo, neboť byly splněny dvě zákonné podmínky: pojistitel plnil za pojištěného a bylo prokázáno, že pojištěný svěřil vozidlo řidiči, který řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Podle soudu prvního stupně nedošlo k promlčení uplatněného nároku, neboť promlčecí lhůta regresního nároku pojistitele započne běžet dnem, kdy mohlo být právo poprvé uplatněno žalobou u soudu, to je v daném případě až splněním obou podmínek stanovených v § 10 zákona č. 168/1999 Sb., tedy až poté, co je pojistitelem vyplaceno pojistné plnění. Podle provedeného dokazování žalobkyně vyplatila pozůstalým pojistné plnění v žalované výši v roce 2021. Žaloba byla podána dne 6. 12. 2023, tedy před uplynutím obecné tříleté promlčecí lhůty. Soud prvního stupně proto žalobě zcela vyhověl. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 3. 2025, č. j. 11 Co 34/2025-80, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, s jeho právním posouzením se však neztotožnil. Na rozdíl od soudu prvního stupně své rozhodnutí opřel o závěr, že námitka promlčení je důvodná. Odvolací soud svůj právní názor zdůvodnil tím, že právo postihu (regresní právo pojistitele) je v případě pojistného plnění na náhradu nákladů na výživu pozůstalých opětujícím se plněním. Tato povaha regresního nároku je odvozena od povahy pojistného plnění, které je u plnění na náhradu nákladů na výživu opětujícím se plněním, stejně jako výživné. V odůvodnění citoval odvolací soud judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž je postižní právo podle § 10 zákona č. 168/1999 Sb. originárním nárokem, odlišným od nároku na hrazení nákladů na výživu pozůstalých podle § 448 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Podle odvolacího soudu judikatura nevylučuje, že by regresní právo pojistitele mohlo být opětujícím se plněním. Argumentoval, že pokud pojistitel vyplácí pojistné plnění poškozeným opakovanými platbami ve stanovených intervalech, bude v návaznosti na to po škůdci (pojištěném) opakovaně požadovat regres. V daném případě má postižní právo povahu opětujícího se plnění, protože škůdcova povinnost vyplácet pojistiteli regres se bude opakovat, a celková částka není předem známa. Takový typ plnění se podle judikatury promlčuje jako celek, a tak bylo podle odvolacího soudu právo postihu promlčeno nejpozději v březnu 2016. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího řízení nebyla dosud vyřešena, a sice, zda je postižní právo pojistitele za pojistné plnění spočívající v poskytnutí náhrady nákladů na výživu pozůstalým opětujícím se plněním, které se promlčuje jako celek, nebo se naopak s ohledem na specifickou povahu postižního práva nejedná o opětující se plnění. Odvolací soud podle dovolatelky nesprávně dovodil povahu práva postihu pojistitele jako opětujícího se plnění, neboť nevzal v úvahu, že ke vzniku konkrétního regresního nároku je potřeba další právní skutečnosti, a to vyplacení pojistného plnění pojistitelem. Dovolatelka svůj názor opřela o judikaturu Nejvyššího soudu, která definuje mimo jiné i obecné znaky opětujícího se plnění. Takové plnění není vymezeno celkovou výší, a má tu vlastnost, že povinnost k platbě (a právo na jeho úhradu) vzniká v určitých časových intervalech bez dalšího. Vzhledem k tomu, že vznik postižního práva pojišťovny je odvislý od okamžiku výplaty pojistného plnění, a je tedy vázán na další právní skutečnost, nemůže se jednat o opětující se plnění. Důsledkem nesprávného právního názoru odvolacího soudu o povaze postižního práva pojistitele byl mylný závěr o promlčení žalované částky, neboť běh promlčecí lhůty nemůže začít dříve, než samotný regresní nárok vůbec vznikne. V daném případě jde o platby za rok 2021 a žaloba byla podána v prosinci 2023. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Žalovaná se ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl a přiznal jí právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Otázku povahy regresního nároku pojistitele měla za judikatorně vyřešenou rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2601/2018, podle něhož právo na pojistné plnění na náhradu nákladů na výživu pozůstalým má charakter opětujícího se plnění, jež se promlčuje jako celek. III. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), a je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro posouzení otázky promlčení postižního nároku pojistitele odpovědnosti proti pojištěnému za platby pojistného plnění nákladů na výživu pozůstalých, která nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu dosud vyřešena. IV. Důvodnost dovolání 6. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. 7. Podle § 3028 odst. 3 o. z. se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí dosavadními právními předpisy. 8. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které započaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro