25 Cdo 1618/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1618/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 3. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1618/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1618.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spolu způsobení si újmy poškozeným Dotčené předpisy:§ 2918 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:9. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1618/2024-111 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: V. T., zastoupený Mgr. Jaroslavem Zemanem, advokátem se sídlem Lazaretní 925/9, 615 00 Brno, proti žalovanému: T. Š., zastoupený JUDr. Janem Riedlem, advokátem se sídlem Jiráskova 638/35, 470 01 Česká Lípa, o zaplacení 186 534,02 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 19 C 49/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2024, č. j. 26 Co 360/2023-90, takto: I. Dovolání proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2024, č. j. 26 Co 360/2023-90, pokud jím byl potvrzen výrok I rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 10. 2023, č. j. 19 C 49/2023-64, se zamítá. Jinak se dovolání odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 8 990 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Jaroslava Zemana. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, č. j. 19 C 49/2023-64, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci bolestné 136 034,02 Kč, náhradu za další nemajetkovou újmu 10 000 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky 500 Kč společně s příslušenstvím z těchto částek (výrok I), žalobu na zaplacení náhrady za další nemajetkovou újmu ohledně částky 40 000 Kč zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 2. 2024, č. j. 26 Co 360/2023-90, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I a III a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 2. Soudy vyšly ze zjištění, že žalobce dne 20. 12. 2021 z pověření společnosti Maja a syn, s. r. o., (subdodavatele stavby) vykonával práce na staveništi závodu KRPA form, a. s., v XY. V téže době zde pracoval i žalovaný jako osoba samostatně výdělečně činná. Žalovaný při výkonu své pracovní činnosti shodil ze střechy, z výšky 8,56 m, dřevěnou prázdnou paletu o hmotnosti 57 kg, přestože bylo zakázáno shazovat jakékoliv předměty ze střechy. Paletou zasáhl dole stojícího žalobce, který zde vykonával přidělenou práci. V důsledku zásahu paletou utrpěl žalobce zranění (zejména zhmoždění tkáně levého čelního a pravého spánkového laloku mozku s prokrvácením, otřes mozku, kousnutou ránu jazyka, uvolnění zubu, zlomeninu hrudního obratle, nártní kosti pravé nohy a vykloubení malíku na téže noze). Za toto jednání byl žalovaný pravomocně uznán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. V době škodní události měl žalobce na sobě předepsané ochranné pomůcky a neporušil žádnou povinnost ohledně bezpečnosti práce na daném pracovišti. Na území České republiky pobýval v té době neoprávněně (neměl povolení k pobytu) a práci pro zaměstnavatele vykonával bez pracovního povolení. Po právní stránce posoudily soudy věc podle § 2900, § 2910, § 2918 a § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a dospěly k závěru, že žalovaný za újmu odpovídá podle § 2910 o. z. s tím, že jsou navíc ve smyslu § 135 o. s. ř. vázány rozhodnutím vydaným v trestním řízení. Námitkám žalovaného, že absence povolení k pobytu a pracovního povolení přerušuje příčinnou souvislost, příp. zakládá spoluúčast poškozeného na vzniklé újmě alespoň v rozsahu 50 %, soudy nepřisvědčily. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2216/2019 uzavřely, že případné platné povolení žalobce k pobytu v České republice nebo k práci by nemohlo odvrátit daný škodný děj a nemělo by žádný vliv na vznik předmětné újmy na zdraví žalobce. I kdyby žalobce disponoval platným povolením k pobytu a platným pracovním povolením, nemohl by tím nijak zamezit vzniku škody či alespoň snížit její následky. Žalobce se nechoval v rozporu s obecnými zásadami bezpečnosti práce ani nevstoupil na místo, kde se neměl zdržovat, v době úrazu měl na hlavě nasazenu ochrannou helmu a v daném místě plnil pracovní úkoly, které mu udělil nadřízený. Okolnost, že práci vykonával bez platného pracovního povolení, je proto ve vztahu k odpovědnosti za škodu irelevantní. 3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky dosud neřešené, zda nelegální pobyt žalobce v České republice a skutečnost, že žalobce nemá ani pracovní povolení, ani živnostenské oprávnění, „má vliv“ na spoluzavinění žalobce a tím na výši náhrady škody, když škodu utrpěl v České republice při výkonu práce a způsobil ji bezprostředně žalovaný. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Podle dovolatele je nutné zvážit, zda ochrana osob nelegálně pobývajících na území České republiky má být totožná jako ochrana osob respektujících pravidla pobytu a výkonu práce na daném území. Skutečnost, že žalobce pobývá v České republice nelegálně, pracuje zde a nemá živnostenské oprávnění, se má podle dovolatele vykládat jako spoluzavinění žalobce podle § 2918 o. z. na vzniklé škodě. Odůvodnění obsažené v rozhodnutí odvolacího soudu považuje dovolatel za sofistikované odůvodnění zřejmé nespravedlnosti, což odporuje judikatuře Ústavního soudu v dovolání citované. Zatímco žalobce se dopustil úmyslného porušení právních předpisů, bylo ze strany dovolatele porušení pouze nedbalostní. Právě proto, že úmyslné porušení právních povinností ze strany žalobce předcházelo nedbalostnímu porušení právních povinností dovolatele, má dovolatel za to, že chování žalobce je nutno zohlednit minimálně formou spoluzavinění žalobce. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že považuje rozhodnutí soudů obou stupňů za správná, a dále vyvracel námitky žalovaného. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl. 5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro posouzení otázky, zda absence povolení k pobytu nebo pracovního povolení zakládá spoluúčast poškozeného na újmě na zdraví způsobené protiprávním jednáním škůdce, jež dosud nebyla dovolacím soudem za daných skutkových okolností vyřešena. Dovolání není důvodné. 6. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady neshledal a žalovaný ani žádné vady řízení nenamítal. 7. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. 8. Dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem v tom, že neshledal důvody pro zohlednění spoluúčasti žalobce na způsobení újmy ve smyslu § 2918 o. z. Ohledně poměrného snížení povinnosti škůdce nahradit škodu, vznikla-li nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, vychází nová úprava, i přes rozdíly ve formulaci § 2918 o. z. a § 441 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, z obdobných principů odškodnění, a lze tak i nadále přiměřeně vycházet z dosavadní judikatury. Dosavadní právní úprava užívala nepřesný výraz spoluzavinění poškozeného, což navozovalo dojem, že nedopadá na případy objektivní odpovědnosti, popřípadě na okolnosti nezaviněně způsobené poškozeným. Podle ustálené judikatury i závěrů právnické literatury bylo použití daného ustanovení univerzální a mělo širší dopad (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 25 Cdo 43/2002, č. 15/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní – dále jen „Sb. rozh. obč.“; Hrádek, J. Komentář k § 2918. In: Š