25 Cdo 1685/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 1685/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1685/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1685.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem dopravního prostředku Náhrada při poškození věci Dotčené předpisy:§ 2952 o. z. § § 2927 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:7. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1685/2024-254 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: RDS s.r.o., IČO 25973479, se sídlem Poděbradská 52/24, Praha 9, zastoupená Mgr. Michalem Štrofem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, zastoupená Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem Opletalova 1015/55, Praha, o 794 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 63/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2024, č. j. 72 Co 288/2023-219, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 10. 1. 2024, č. j. 72 Co 288/2023-223, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2024, č. j. 72 Co 288/2023 -219, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 10. 1. 2024, č. j. 72 Co 288/2023-223, se v části výroku I, kterou byl částečně změněn výrok I rozsudku soudu prvního stupně, mění tak, že se výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 5. 2023, č. j. 28 C 63/2021-163, pokud jím bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 684 400 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z této částky od 12. 9. 2020 do zaplacení, potvrzuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím 243 795 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Michala Štrofa. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 41 491 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Michala Štrofa. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, č. j. 28 C 63/2021-163, uložil žalované zaplatit žalobkyni 794 600 Kč s 8,25% úrokem z prodlení z této částky od 12. 9. 2020 do zaplacení (výrok I) a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a IV). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 25. 9. 2018 byla řidičem vozidla pojištěného u žalované pro případ odpovědnosti z provozu způsobena dopravní nehoda, při které bylo poškozeno vozidlo žalobkyně – obytný vůz zn. Laika Kreos. Žalobkyně, společnost zabývající se výstavbou, opravami a recyklací komunikací a souvisejícími činnostmi, si na dobu opravy od 1. 10. 2018 do 30. 7. 2019 (jejíž trvání nebylo sporné) pronajala na základě smlouvy o pronájmu obytného vozidla ze dne 1. 10. 2018 od společnosti CNC DELFIN s.r.o. náhradní vozidlo obdobného typu. Za dlouhodobý pronájem zaplatila 794 600 Kč bez DPH. Své původní i pronajaté náhradní vozidlo žalobkyně používala k podnikání, konkrétně pro cesty svého zaměstnance pana M. na jednotlivá staveniště, pro jednání na místě se subdodavateli i k občasnému přespání jmenovaného zaměstnance. Také náhradní obytný vůz využívala ke služebním cestám na jednotlivé stavby, a to ve dnech 15. až 18. 10. 2018, 7. až 10. 11. 2018, 3. až 5. 12. 2018, 7. a 8. 1. 2019, 14. a 15. 1. 2019, 7. a 8. 2. 2019, 4. až 8. 3. 2019, 15. až 19. 4. 2019, 6. až 10. 5. 2019, 17. až 21. 6. 2019 a 25. 6. 2019. Ze znaleckého posudku Ing. Kuhna, znalce z oboru doprava, ekonomika, strojírenství, odvětví ceny a odhady motorových vozidel a všeobecné strojírenství, specializace autoopravárenství, vyplynulo, že výše nájemného v rámci sjednaného dlouhodobého nájmu byla přiměřená charakteru vozidla a délce nájmu. Soud prvního stupně daný případ právně posoudil podle § 6 odst. 2, § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, podle § 2910, § 2927 a § 2952 o. z. a podle judikatury Ústavního soudu (viz nález ze dne 7. 8. 2018, sp. zn. I. ÚS 3831/17, dle kterého podstatou náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde, ať již k částečnému nebo totálnímu poškození vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život, jako před dopravní nehodou. … Je zcela pochopitelné, že využívání náhradního vozidla nemůže být zcela bezbřehé a vždy musí být splněna podmínka účelnosti jeho využití. Z toho důvodu by se obecné soudy měly ve své judikatuře věnovat hranicím, v jejichž rámci lze užívání náhradního vozidla považovat ještě za účelné.) Soud prvního stupně uzavřel, že byť žalobkyně vůz fakticky využila pouze po menší část doby smluveného pronájmu (cca 38 dní z celkových 274 dnů), přesto byl jeho dlouhodobý pronájem účelný. Obvyklost řešení potřeby noclehu a kancelářských prostor na stavbách využitím obytných vozů měl soud prvního stupně prokázánu výpověďmi svědků. Žalobkyně s přihlédnutím zejména k povaze svého podnikání potřebovala mít náhradní vozidlo k dispozici pro zachování flexibility po celou dobu opravy vozu poškozeného, neboť ve stavebnictví není možné dopředu plánovat cesty a předvídat, na které stavbě bude vozidla potřeba. 2. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně proti výroku o nákladech řízení a k odvolání žalované proti celému rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 1. 2024, č. j. 72 Co 288/2023-219, ve znění doplňujícího usnesení z téhož dne, č. j. 72 Co 288/2023-223, částečně změnil napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I tak, že nárok žalobkyně v částce 684 400 Kč s příslušenstvím zamítl a ve zbytku tohoto výroku (tedy co do 110 200 Kč) rozsudek potvrdil (výrok I). Výrok III změnil tak, že nárok žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč zamítl (výrok II), dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o nákladech státu (výroky III-V). Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že poškozená má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na vypůjčení či pronájem vozu po dobu opravy vlastního vozidla, přičemž náhrada nákladů zásadně nesmí přesahovat obvyklou cenu pronájmu obdobných aut v daném místě a čase. Délka nutné doby se automaticky nerovná době do poskytnutí pojistného plnění, nýbrž se vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem posuzuje, po jak dlouhou dobu bylo obstarání náhradního vozidla nutné a účelné. Hledisko účelnosti tedy zahrnuje jak srovnatelnou kvalitu náhradního vozu, tak dobu, po kterou je opodstatněno jeho využití (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007, a ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1455/2019). Odvolací soud souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně měla právo obstarat si pronájem obdobného náhradního vozidla, tedy obytného automobilu obdobné kategorie. Ačkoli měla k dispozici další motorová vozidla, nemohly jí tyto osobní automobily co do velikosti a kvality poskytnout obdobný standard. Sazba za pronájem náhradního vozidla, v daném případě ve výši 2 900 Kč bez DPH za den, byla podle znaleckého posudku Ing. Oto Kuhna přiměřená. Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že využití náhradního vozidla žalobkyní bylo účelné po celou dobu opravy poškozeného vozidla (cca 9 měsíců). Z knihy jízd vyplynulo, že náhradní vozidlo bylo skutečně k jízdě využíváno jen 38 dnů za celou výpůjční dobu (tj. 274 dnů). Prostoje mezi jednotlivými cestami činily řádově desítky dnů. Například v říjnu 2019 bylo vozidlo použito naposledy 18. 10. a poté až 7. 11. 2019, obdobně bylo náhradní vozidlo využito i v ostatních měsících, vždy jen několik dnů. Odvolací soud uzavřel, že náklady vynaložené na půjčení náhradního automobilu nad rámec jeho prokázaného sporadického využití nelze považovat za nutné a účelné, soud proto neshledal rozumný důvod pro náhradu půjčovného za celou výpůjční dobu a přiznal žalobkyni právo na náhradu půjčovného jen za 38 dní, a to ve znalcem aprobované a žalobkyní skutečně vynaložené výši 2 900 Kč za den. 3. Žalobkyně napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu v části výroku I, kterou byl částečně změněn výrok I rozsudku soudu prvního stupně a žaloba zamítnuta co do 684 400 Kč s příslušenstvím, s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce, zda lze náklady na pronájem náhradního vozidla po dobu opravy pokládat za účelné pouze ve dnech, ve kterých bylo skute