25 Cdo 1736/2024 – Nejvyšší soud

25 Cdo 1736/2024-463 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: CAR POINT s.r.o., IČO 29107164, se sídlem Masarykova 570, Domažlice, zastoupená Mgr. Oldřichem Barochem, advokátem se sídlem Belgická 642/15, Praha, proti žalované: Jana Siřínková, IČO 66371481, se sídlem Sedlečko 76, Šemnice, zastoupená Mgr. Petrem Šindelářem, LL.M., advokátem se sídlem Chebská 355/49, Karlovy Vary, o 11 280 784,32 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 30/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2024, č. j. 64 Co 29/2024-430, 64 Co 31/2024, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 59 435,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Petra Šindeláře, LL.M. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, č. j. 64 Co 29/2024-430, 64 Co 31/2024, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 23. 11. 2023, č. j. 16 C 30/2021-394, ve znění usnesení ze dne 5. 12. 2023, č. j. 16 C 30/2021-401, a usnesení ze dne 3. 1. 2024, č. j. 16 C 30/2021-407, jímž Okresní soud v Karlových Varech zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 11 280 784,32 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; krajský soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů neshledaly důvodnou žalobu o náhradu škody, která vznikla o víkendu ve dnech 30. 11. až 1. 12. 2019 vytopením přízemí budovy na adrese Chebská 361/55, Karlovy Vary – Dvory ve vlastnictví žalobkyně (provozuje zde obchodní činnost jako autorizovaný prodejce vozů Audi a Volkswagen a autorizovaný servis pro vozy Volkswagen, Audi a Škoda) následkem vodovodní havárie způsobené prasknutím přívodní pancéřové hadičky ke stojanu na mytí vlasů v prvním patře budovy v prostorách, které měla pronajaty žalovaná. Žalovaná tyto prostory na základě podnájemní smlouvy se souhlasem žalobkyně podnajala P. K. a na vlastní náklady je upravila tak, aby mohly být využívány k provozování kadeřnictví; součástí úprav byla i instalace tří mycích boxů, které dne 12. 11. 2013 zakoupil podnájemce. Přívodní hadičky byly z pozice kadeřníka viditelné při používání mycího boxu prostřednictvím nezakrytých servisních otvorů umístěných v zadní části boxu, vizuální kontrolu prováděli kadeřníci po každém použití mycího boxu, přičemž byl celý mycí box otřen od hlavové části až k podlaze, a rovněž při velkém úklidu prováděném jedenkrát týdně. Mycí boxy nebyly u podlahy izolované silikonem, únik vody i v malém množství, např. 2 dcl, by byl prakticky ihned viditelný. Výměnu přívodních hadiček prováděl pravidelně jedenkrát za 1,5 roku až 2 roky instalatér P. J. podle objednávky žalované, poslední výměna byla provedena dne 31. 8. 2018. Jednalo se o běžné flexibilní nerez hadičky sloužící k prodloužení přívodu vody k baterii splňující zákonem a platnými technickými normami předepsané parametry, v daném případě by nebyla možná instalace jiných než těchto ohebných hadiček. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná neporušila povinnosti plynoucí z nájemní smlouvy, podle níž byla povinna řádně pečovat o předmět nájmu a provádět běžnou údržbu a drobné opravy předmětu nájmu. Mycí boxy spolu s přívodními hadičkami nebyly vybavením, které by bylo součástí pronajatých nebytových prostor a které by náleželo žalobkyni jako pronajímatelce, a proto nelze uvažovat o tom, že by žalovaná porušila svou povinnost řádně pečovat a provádět běžnou údržbu předmětu nájmu. Žalovaná neporušila ani povinnost plynoucí z § 2213 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť bylo prokázáno, že používala běžné flexibilní nerez hadičky sloužící k prodloužení přívodu vody k baterii, které splňovaly zákonem a platnými technickými normami předepsané parametry a které se používají i v jiných kadeřnických salonech a zařízeních, krom toho by ani nebylo možné použít jiný typ hadiček (neohebné hadičky). Jestliže pak zajišťovala prostřednictvím odborně způsobilé osoby i pravidelnou výměnu hadiček, postupovala v souladu s nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, nařízením vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, a s nařízením vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, přičemž instalace – výměna přívodních hadiček byla prováděna v souladu s návodem a současně byla prováděna jejich stálá kontrola (nařízení požaduje kontrolu 1 x za rok). Soud v této souvislosti přihlédl i ke skutečnosti, že nebylo v možnostech žalované předejít škodě vypnutím přívodu vody, neboť hlavní uzávěr vody se nacházel mimo prostory užívané žalovanou, a to v prostorách pánských toalet autosalonu v přízemí budovy, které byly mimo provozní dobu autosalonu zabezpečeny alarmem. Nadto preventivní opatření v podobě každodenního uzavírání vody by bylo poněkud přepjatým požadavkem, a to i s ohledem na provozní dobu kadeřnického salonu žalované (prakticky 6 dní v týdnu) a reálně by o něm bylo možné spíše uvažovat při dlouhodobějším uzavření salonu, např. při čerpání dovolené či nemoci. Žalovaná se tak při užívání předmětných prostor a veškerého zařízení umístěného v předmětných prostorách chovala dostatečně odpovědně, svědomitě a obezřetně tak, aby vzniku škody předešla. S odkazem na tyto závěry soud prvního stupně vyloučil též odpovědnost podle § 2937 o. z., neboť byl naplněn liberační důvod, jelikož žalovaná nezanedbala náležitý dohled nad věcí – přívodními hadičkami, jakož i odpovědnost z provozní činnosti podle § 2924 o. z., neboť žalovaná vynaložila veškerou péči, kterou bylo možné po ní reálně požadovat, jestliže prováděla pravidelné kontroly (každodenní vizuální kontrola po použití mycího boxu a kontrola při velkém úklidu jedenkrát týdně) a výměnu přívodních hadiček v míře podstatně vyšší než je tomu obvyklé u dalších provozovatelů kadeřnických salonů, přičemž výrazně ve prospěch žalované vychází i porovnání kontroly a výměny flexibilních hadic ve vztahu k praxi 80 oslovených soudů v České republice, které sice nejsou podnikateli, avšak hospodaří s majetkem státu a jsou na ně jako na správce státního majetku kladeny vyšší nároky než na běžné soukromé vlastníky. 2. Odvolací soud doplnil dokazování fotografiemi s mycími boxy, z nichž vyplynulo, že přívodní hadičky byly zjevně všem na očích, protože kryty boxů byly sejmuté a uložené mimo místnost, kde byly kadeřnické služby poskytovány. Zdůraznil, že stav hadiček byl kontrolován při práci vizuálně, dále při týdenním úklidu a měněny byly nejméně jednou za dva roky, před škodní událostí naposledy v srpnu 2018. Byly měněny odborníkem a šlo o hadičky, které byly pro daný účel určeny. Za daného stavu je k dispozici pouze fotografie hadičky, kterou pořídila žalovaná po škodní události, a fotografie pořízená likvidátorem pojistné události pojišťovny Generali v době provádění šetření. Na obrazovém záznamu předloženém žalobkyní je zřejmé, že kovový úchyt hadičky je sice částečně zkorodován, ale v místě jejího protržení se koroze nenachází. Je zde vidět roztržené tělo hadice a její kovový oplet, a to bez známek koroze. Důkaz znaleckým posudkem o posouzení vlivu koroze na protržení hadičky označený žalobkyní by byl proto zcela bez významu k vyvrácení liberace žalované, že mohla hadičku orezlou na kovovém závitu nechat vyměnit, a že tak svoji péči zanedbala. Ostatně i svědek J. uvedl, že se stává, že hadičky praskají, nelze odhadnout, proč se tak stane, ani po jak dlouhé době se to může stát. I odvolací soud tak dospěl k závěru, že pokud žalovaná prováděla výměnu přívodních hadiček ještě v jejich záruční době, jednala obezřetně a větší péči lze po ní sotva požadovat. Porušení péče nelze shledat ani v tom, že nedocházelo k uzavření hlavního uzávěru vody, protože žalovaná neměla na konci své pracovní doby k uzávěru přístup. Uzávěr byl situován v 1. NP v prostorách, do nichž byl přístup zapovězen připojením na pult centrální ochrany. To, že si žalovaná počínala obezřetně a nezanedbala péči lze dovodit i z odpovědi provozoven kadeřnictví Klier. Rozlomení přívodní hadičky vody nemohla žalovaná předvídat ani při dodržení pravidelné kontroly, nemohla rozpoznat stupeň opotřebení ani případnou vadu materiálu. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že se žalovaná zprostila své odpovědnosti za škodu vzniklou žalobkyni, protože prokázala, že vynaložila veškerou péči o přívodní hadičky vody k mycímu boxu, kterou lze po ní rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. 3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud při řešení hmotněprávní otázky liberace a péče, kterou lze rozumně požadovat, a pr