25 Cdo 1753/2002 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1753/2002 citace  Právní věta:Okolnost, že nebyl vydán zákonem stanovený právní předpis ministerstva s úpravou podrobností poskytování náhrad škod způsobených zvěří, jejíž početní stavy nelze lovem snižovat (§ 34 odst. 3 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti), nevylučuje odpovědnost státu za škodu, jsou-li splněny její zákonné předpoklady dané tímto ustanovením. Způsob a rozsah náhrady škod vzniklých v období před 10. 5. 2000 se řídil obecnými ustanoveními občanského zákoníku o náhradě škody. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2002 Spisová značka:25 Cdo 1753/2002 ECLI:ECLI:CZ:NS:2002:25.CDO.1753.2002.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 34 odst. 3 předpisu č. 23/1962Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:35 / 2003 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1753/2002 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce Č. r. s., J. ú. s., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu financí České republiky, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, zastoupené advokátem, o 94.500,- Kč, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 5 C 1104/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. září 2001, č. j. 7 Co 1626/2001-226, takto: Rozsudek odvolacího soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 94.500,- Kč způsobené vydrou říční (L. l. L), jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, na rybách chovaných jím v rybářských revírech Č., Č., Ch. p., K. p., M., V. a V. v okrese Č. K., za období od 16. 5. 1998 do 31. 12. 1998. Podle žalobce žalovaná odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb. a podle § 415 a § 420 obč. zák., neboť jednak nenahradila žalobci škodu, ačkoliv za ni odpovídá objektivně podle § 34 odst. 3 zákona č. 512/1992 Sb., jednak nesplnila ani povinnost uloženou jí uvedeným ustanovením, neboť nevydala vyhlášku stanovící podrobnosti odškodnění. Rozsudek okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 22. 9. 2000, č. j. 5 C 1104/98-162, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 94.500,- Kč, jímž byla žaloba ohledně 3% úroku z prodlení z této částky za dobu od 16. 5. 1998 do 16. 5. 2000 zamítnuta a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, byl k odvolání žalované usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 2001, č. j. 7 Co 2955/2000-180, zrušen s výjimkou výroku o zamítnutí příslušenství ze žalované částky a věc byla soudu prvního stupně v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, neobsahuje řádné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení § 157 odst. 2 o.s.ř. a není z něj patrné, zda žalovaná odpovídá žalobci za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, nebo podle občanského zákoníku. Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 26. 3. 2001, č. j. 5 C 1104/98-194, uložil žalované, aby zaplatila žalobci částku 94.500,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Dovodil, že žalobce je ve sporu aktivně legitimován, neboť na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství a výživy ČSR bezplatně vykonává rybářské právo mimo jiné ve výše citovaných revírech. Žalovaná mu za škodu způsobenou konzumací ryb vydrou říční neodpovídá podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., neboť tato škoda nebyla způsobena nesprávným úředním postupem státu, ani podle § 420 odst. 1 a § 415 obč. zák., neboť žalovaná neporušila žádnou právní povinnost. Odpovědnost žalované však vyplývá přímo z ustanovení § 34 odst. 3 zákona o myslivosti, podle nějž škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát. Podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., která provádí zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je vydra říční silně ohroženým druhem a tedy zvláště chráněným druhem živočicha, jehož početní stavy nemohou být lovem snižovány. Zákon č. 115/2000 Sb., o náhradách škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, na daný případ nelze použít, neboť škoda žalobci vznikla před nabytím jeho účinnosti, tj. před 10. 5. 2000 (§ 12 cit. zák.); výši škody proto soud určil podle znaleckého posudku S. L., znalce z oboru vodního hospodářství, odvětví rybářství a rybníkářství, který při nesporném zjištění, že vydra říční je v regionu přemnožený druh, vyšel ze žalobcem doložených seznamů rybářských revírů, přehledů o vysazování násad do revíru a vyhodnocování úlovků a násad a za použití vlastních poznatků a statistických údajů a výsledků sledování života vydry říční na území ČR i v dané lokalitě pak určil množství a hodnotu ryb zkonzumovaných v předmětném období vydrou částkou 94.500,- Kč. K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 19. 9. 2001, č. j. 7 Co 1626/2001-226, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně v tom, že je vyloučena odpovědnost žalované za škodu způsobenou žalobci podle zákona č. 82/1998 Sb. i podle ustanovení § 415 a § 420 obč. zák. Podle odvolacího soudu však podmínky, za nichž lze požadovat náhradu škody způsobenou zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, a rozsah této náhrady (odpovědnost podle § 34 odst. 3 zákona o myslivosti), stanoví ministerstvo financí České republiky, ministerstvo zemědělství České republiky a ministerstvo životního prostředí České republiky obecně závazným právním předpisem. Tímto předpisem se stal až zákon č. 115/2000 Sb., o náhradách škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, který nabyl účinnosti dne 10. 5. 2000, z jehož ustanovení § 12 odst. 1 ovšem vyplývá, že podle tohoto zákona a za podmínek v něm stanovených lze odškodnit pouze škody vzniklé po datu jeho účinnosti. V daném případě se žalobce domáhá náhrady škody za období před nabytím účinnosti tohoto zákona, aniž do té doby existoval právní předpis, který by upravoval podmínky pro přiznání náhrady škody a její rozsah; v důsledku absence tohoto předpisu nelze žalobci náhradu škody, jejíž výše je s ohledem na učiněný závěr podle odvolacího soudu nepodstatná, přiznat. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž s odkazem na ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Podle dovolatele okolnost, že v době vzniku škody nebyl vydán obecně závazný právní předpis (§ 34 odst. 3 věta druhá zákona o myslivosti), nemůže jít k tíži poškozeného. Zákon o myslivosti „nepochybně a nezvratně“ stanoví, že škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát. Vydra říční patří mezi živočichy, jimž je podle zákona o ochraně přírody a krajiny, ve spojení s prováděcí vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992, přiznán zvláštní statut ochrany, takže pro případ, že její početní stavy nemohou být lovem snižovány a je jí způsobena škoda, musí za škodu nést odpovědnost stát, za nějž jedná příslušný orgán státní správy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2246/98). Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále též jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání žalobce, které je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., je důvodné. Podle § 34 odst. 3 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, ve znění zákonů č. 146/1971 Sb., č. 96/1977 Sb., č. 143/1991 Sb., č. 270/1992 Sb. a č. 289/1995 Sb. (tj. ve znění účinném do 27. 9. 1999 - tedy v době, kdy vznikla žalobcem tvrzená škoda) škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát. Podrobno