25 Cdo 1817/2004 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1817/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2005 Spisová značka:25 Cdo 1817/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.1817.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 420 předpisu č. 40/1964Sb. § 726 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1817/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně V. J., zastoupené advokátem, proti žalovanému S. S. S. spol. s r. o., zastoupenému advokátem, o 289.909,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 286/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2004, č. j. 14 Co 480/2003 - 97, takto : Dovolání s e z a m í t á. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 289.909,90 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která jí vznikla odcizením jejího automobilu tov. zn. Honda Prelude, SPZ …, v noci z 8. na 9. října 1997 z prostor podzemního parkoviště domu čp. 1525 ve V. (v něm se nachází bytová jednotka a garážové stání v jejím vlastnictví), kdy žalovaný jako zástupce příkazníka (společnosti J. B. B. spol. s r. o.,) porušil své povinnosti ze smlouvy o poskytování bezpečnostní služby, čímž neznámému pachateli umožnil s vozidlem odjet. Obvodní soud pro Prahu 6 mezitímním rozsudkem ze dne 23. 4. 2003, č. j. 7 C 286/99 - 72, rozhodl, že základ žalobního nároku je opodstatněn co do jedné poloviny, a rozhodnutí o výši plnění a o nákladech řízení vyhradil rozhodnutí konečnému. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí bytové jednotky a garážového stání v podzemním parkovišti a spoluvlastnicí podílu na společných částech domu čp. 1525 ve V. Dne 25. 3. 1997 uzavřela žalobkyně jako příkazce se společností J. B. B. spol. s r. o., jako příkazníkem, příkazní smlouvu podle § 724 a násl. obč. zák. o obstarávání správy bytové jednotky a garážového stání, jejímž předmětem byla mimo jiné úplatná ostraha objektů příkazníka, včetně zajištění provozu a údržby zabezpečovací techniky, pracovníky příkazce nebo prostřednictvím třetích osob, a jíž příkazce zmocnil příkazníka k uzavírání potřebných smluv týkajících se předmětu příkazu. Na základě této smlouvy uzavřela společnost J. B. B. spol. s r. o., dne 19. 5. 1997 s žalovaným smlouvu o poskytování bezpečnostní služby, jejímž předmětem je závazek žalovaného poskytovat fyzickou ozbrojenou ochranu objektu zákazníka nacházejícího se v P. areálu H. P., a to za podmínek stanovených Všeobecnými podmínkami pro výkon bezpečnostní služby, která spočívala ve vnějším střežení objektu proti vniknutí nežádoucí osoby, proti vloupání, kontrole vjezdu a výjezdu vozidel a dalších souvisejících činnostech. V noci z 8. na 9. 10. 1997, kdy nefungovalo automatické otevírání garážových vrat a bylo je nutno otevírat manuálně, došlo k odcizení vozidla žalobkyně tov. zn. Honda Prelude, SPZ …aparkovaného v podzemním hlídaném parkovišti v ulici O. Ze spisu PČR, Obvodního úřadu vyšetřování P. soud dále zjistil, že trestní stíhání bylo odloženo, neboť nebyl zjištěn pachatel krádeže automobilu žalobkyně. Strážný žalovaného M. K., který uvedené noci vykonával ostrahu objektu, vypověděl v trestním řízení a v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 43/98, v němž se žalobkyně domáhala náhrady škody za odcizené vozidlo proti společnosti J. B. B., spol. s r. o., (žaloba byla pravomocně zamítnuta rozsudkem OS pro Prahu 2 ze dne 29. 9. 1998, sp. zn. 14 C 43/98, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 1999, sp. zn. 22 Co 59/99), že vozidlo žalobkyně při výjezdu z garáží řídil mladší muž, který předložil elektromagnetickou kartu a osvědčení o technickém průkazu (dále jen “OTP”) a SPZ na vozidle se shodovala s SPZ v OTP. Dále bylo obsahem spisu policie prokázáno, že v době odcizení vozidla měla žalobkyně OTP ve svém držení, elektromagnetická karta se nacházela v autě. Soud prvního stupně dovodil, že pracovník žalovaného M. K. porušil z nedbalosti povinnost vyplývající ze Směrnice pro střežení objektu ze dne 11. 7. 1997, jejíž součástí byl pokyn ze dne 27. 8. 1997 k výkonu služby - v nichž bylo mimo jiné stanoveno, že při poruše garážových vrat bude ostraha kontrolovat u vyjíždějících vozidel magnetickou kartu a OTP - neboť při vyjíždění vozidla žalobkyně nekontroloval OTP, popř. nikoli řádně, ačkoliv mu bylo známo, že s předmětným vozidlem jezdí výlučně žalobkyně, čímž způsobil, že toto vozidlo bylo odcizeno. Dospěl proto k závěru, že je dána odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou žalobkyni podle § 420 obč. zák. Jelikož žalobkyně tím, že v autě ponechala magnetickou kartu, přispěla k tomu, že jiná osoba mohla s autem nakládat, soud dále dovodil, že na vzniku škody nese žalobkyně spoluzavinění, které stanovil v rozsahu jedné poloviny. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2004, č. j. 14 Co 480/2003 - 97, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že základ žalobního nároku je zcela po právu, a dále rozhodl, že o výši nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění obvodního soudu a řízení podle § 213 odst. 2 o. s. ř. doplnil listinnými důkazy. Z čl. I. bodu 1 smlouvy ze dne 19. 5. 1997 uzavřené mezi J. B. B., spol. s r. o., a žalovaným zjistil, že předmětem této smlouvy je závazek žalovaného poskytovat fyzickou ozbrojenou ochranu objektu v P., areál H., za podmínek stanovených Všeobecnými podmínkami pro výkon bezpečnostní služby. Podle čl. I. bod 2 Všeobecných podmínek je žalovaný při poskytování služeb vázán ústavou, obecně závaznými právními předpisy a v jejich mezích i příkazy zákazníka s výjimkou příkazů týkajících se odborného provedení konkrétního úkolu. Z pokynu ze dne 27. 8. 1997 bylo dále zjištěno, že při poruše garážových vrat bude ostraha kontrolovat u všech vozidel, zda řidič vlastní magnetickou kartu, a u vozidel vyjíždějících, zda má řidič též doklady od vozidla. Podle prohlášení ze dne 6. 4. 1999, učiněného osmi majiteli bytových jednotek, které je založeno ve spise Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 14 C 43/98, nebyli tito do října 1997 při vjezdu ani výjezdu z parkingu pracovníky žalovaného kontrolováni, a to ani v době poruchy garážových vrat. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že pracovník žalovaného M. K. tím, že při výjezdu vozidla žalobkyně kritického dne kontroloval jen magnetickou kartu a nikoliv též doklady od vozidla, porušil povinnost ze smlouvy ze dne 19. 5. 1997, včetně Všeobecných podmínek, a v příčinné souvislosti s tímto jeho jednáním došlo ke škodě na majetku žalobkyně, když bylo odcizeno její vozidlo. Pokud by pracovník žalovaného řádně kontroloval jak doklady od vozidla, tak magnetickou kartu, nemohl by cizí řidič projet kontrolou, protože by došlo k jeho zadržení pro odcizení vozidla. Pracovník žalovaného M. K. jednal ve vědomé nedbalosti, neboť věděl, že svým jednáním může způsobit škodu, avšak bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí. Předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 420 odst. 1 až 3 obč. zák. tak byly naplněny. Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně o spoluzavinění žalobkyně, neboť tím, že v autě ponechala magnetickou kartu, nepřispěla k tomu, že jiná osoba mohla s vozidlem nakládat. Pracovníci žalovaného měli kontrolovat magnetickou kartu i doklady od vozidla, a protože nebyly splněny obě podmínky současně, je irelevantní, zda magnetická karta byla ve vozidle či nikoliv. Dále odvolací soud dovodil, že žalovaný je v daném sporu pasivně věcně legitimován i s ohledem na smluvní vztah se společností J. B. B., spol. s r. o., neboť jak již bylo uzavřeno v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 1999, č. j. 22 Co 59/99 - 58, byl podle ust. § 726 obč. zák. použit se svolením žalobkyně pro ostrahu objektu jako zástupce společnosti J. B. B., spol. s r. o., přičemž volba tohoto zástupce byla provedena řádně. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu o aktivní věcné legitimaci žalobkyně v daném sporu a o významu sdělení ze dne 27. 8. 1997, když na jeho základě dovodil, že bylo povinností žalovaného kontrolovat doklady od vozidel při výjezdu automobilů z garáže. Namítá, že z u