25 Cdo 1828/2020 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1828/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 3. 2022 Spisová značka:25 Cdo 1828/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.1828.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 2924 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:8. 6. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1828/2020-200 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: R. K., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Jiřím Novákem, advokátem se sídlem Sokolská 1788/60, 120 00 Praha 2, proti žalované: Letiště Ostrava, a. s., IČO 26827719, se sídlem Mošnov 401, 742 51 Mošnov, zastoupené Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem Elišky Krásnohorské 1305/18, 736 01 Havířov, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: Generali Česká pojišťovna a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o zaplacení 109 669 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 332/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 10. 2019, č. j. 57 Co 282/2019-159, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 4. 2020, č. j. 57 Co 282/2019-188, takto: I. Dovolání proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, se zamítá; jinak se dovolání odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 7 018 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Radima Struminského. III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 23. 5. 2019, č. j.13 C 332/2018-140, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 109 669 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu škody, která mu vznikla v důsledku pádu stromu na jeho auto zaparkované na parkovišti v areálu letiště provozovaném žalovanou. Soud prvního stupně po právní stránce uzavřel, že za škodu odpovídá žalovaná, a to primárně podle § 2945 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), neboť i když inzeruje parkoviště jako nehlídané, ve skutečnosti je 24 hodin pod dozorem jejího pracovníka. Případně žalovaná odpovídá i podle § 2924 o. z.; i když strom nebyl nezbytným nástrojem a neměl v provozu žádnou konkrétní funkci, byl součástí areálu, který slouží žalované k pravidelné výdělečné činnosti. Pokud by se nejednalo ani o provozní činnost, dovodil soud, že žalovaná porušila obecnou prevenční povinnost ve smyslu § 2900 o. z., neboť v bezprostřední blízkosti parkoviště nechala stát vysoký strom, který byl, vzhledem k mělkému kořenovému systému, náchylný k vyvrácení. Jestliže byl tak splněn předpoklad protiprávního jednání žalované a současně zjištěna výše škody, soud žalobě vyhověl. 2. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 10. 2019, č. j. 57 Co 282/2019-159, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 4. 2020, č. j. 57 Co 282/2019-188, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů celého řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jež doplnil vlastním dokazováním, že žalobce měl po dobu leteckého zájezdu na Korfu od 26. 7. 2018 do 6. 8. 2018 zajištěno parkování svého vozidla na parkovišti P3 v areálu letiště Mošnov, které provozuje žalovaná na pozemcích najatých od Moravskoslezského kraje na základě smlouvy o nájmu podniku. Parkování bylo upraveno provozním řádem parkoviště, podle něhož se při parkování vozidla jedná o nájemní vztah mezi žalovanou a vlastníkem motorového vozidla, přičemž nájemce je povinen nahradit žalované případně způsobenou škodu, žalovaná pak nenese odpovědnost za škodu na vozidle, neboť se nejedná o hlídané parkoviště. Dne 27. 7. 2018 mezi 17 a 18 hodinou došlo v prostoru letiště Mošnov při masivní bouřkové oblačnosti, kdy rychlost větru dosahovala 30 kt a v nárazech až 37 kt, k mimořádnému a lokálnímu meteorologickému jevu zvanému downburst (v důsledku prudkého ochlazení vzduchu dochází při zemi k prudkým nárazům větru a škodám připomínajícím následky slabších až středně silných tornád). V důsledku tohoto jevu a poryvů větru byl vyvrácen 15metrový smrk pichlavý, který při pádu poškodil vozidlo žalobce. Za opravu vozidla žalobce zaplatil 103 821 Kč a za pronájem náhradního vozidla po dobu opravy 5 847,93 Kč. Strom v provozu žalované neměl žádnou konkrétní funkci a nevykazoval žádná poškození. Úpravu porostů a zelených ploch žalovaná v areálu letiště pravidelně zajišťuje. Odvolací soud nesouhlasil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5758/2015 vyloučil odpovědnost žalované podle § 2945 o. z., neboť parkoviště P3 nenaplňuje znaky hlídaného parkoviště; mobilní buňka umožňující přítomnost personálu neznamená, že je zde obsluha střežící vozidla. Shledal naplnění podmínek vzniku povinnosti k náhradě škody podle § 2924 o. z. Dospěl ale k závěru, že došlo k naplnění liberačních podmínek, neboť škoda vznikla v důsledku mimořádného přírodního jevu vyvolaného prudkým lokálním propadem chladného vzduchu označovaným jako „downburst“, a proto vzniku újmy nešlo zabránit ani přes vynaložení veškeré péče, kterou lze po žalované požadovat. Jelikož existuje konkrétní právní úprava, nelze na daný případ aplikovat § 2900 o. z., navíc nebylo prokázáno žádné reálné nebezpečí svědčící o nutnosti strom pokácet. 3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním s tím, že se soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky hmotného práva týkající se posuzování liberačního důvodu podle § 2924 věta druhá o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1127/2018), případně totožná otázka nebyla vyřešena ve všech souvislostech. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že pád stromu lze sice považovat za nepředvídatelnou náhodu, avšak takové povahy, že by při vynaložení veškeré péče, kterou lze rozumně požadovat, bylo možné vzniku škody zabránit. Žalované vzhledem k druhu jejího provozu bylo známo, že vysoký smrk náchylný k vývratům z důvodu mělkého kořenového systému se nachází v lokalitě, kde se opakovaně vyskytují silné poryvy větru. Vzhledem k tomu měl být pokácen bez ohledu na jeho stav (zda se jednalo o strom zdravý či nikoliv), neboť pouze tím by žalovaná vzniku škody spolehlivě zabránila. Jestliže tak neučinila, nepočínala si jako řádný a odborně způsobilý provozovatel. Za dosud neřešenou považuje dovolatel otázku výkladu § 2945 o. z., přičemž nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že soud neposoudil parkoviště P3 jako hlídané (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 5758/2015). Soud zcela pominul faktický (skutečný) provoz daného parkoviště, které podle názoru dovolatele vykazuje všechny znaky hlídaného parkoviště, neboť je na něm nepřetržitě přítomný personál, který autoritativně určil místo, kam měl dovolatel svůj automobil zaparkovat (tím mu zabránil umístit vozidlo podle své úvahy mimo stromy); příkazy udělované personálem vůči klientům jsou v rozporu s charakterem tzv. nehlídaného parkoviště. Konečně dovolatel namítá, že odvolací soud postupoval v rozporu s § 127 o. s. ř., jestliže odborné závěry týkající se tzv. downburstu nahradil svými vlastními úvahami. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, nebo aby ho změnil tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a rozhodne o náhradě nákladů řízení. 4. Žalovaná se vyjádřila tak, že rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné, byť podle jejího názoru nejsou splněny podmínky odpovědnosti za škodu vůbec, tedy ani podle § 2924 o. z. Otázka liberace podle § 2924 věta druhá o. z. byla posouzena v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, stejně jako vznik povinnosti k náhradě škody podle § 2945 o. z., neboť parkoviště P3 nemá povahu parkoviště hlídaného. V otázce postupu v rozporu s § 127 o. s. ř. dovolatel vůbec nevymezil přípustnost dovolání. Navrhla odmítnutí podaného dovolání a požadovala náhradu dovolacího řízení. 5. Vedlejší účastnice považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné. Připojila se k argumentům uvedeným ve vyjádření žalované a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl. 6. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po