25 Cdo 1864/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1864/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:12. 8. 2025 Spisová značka:25 Cdo 1864/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.1864.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smluvní pokuta Náhrada škody Přípustnost dovolání Povinnost prevenční Dotčené předpisy:§ 415 obč. zák. § 544 obč. zák. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1864/2024-736 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: KM PROPERITY, s. r. o., IČO 28294254, se sídlem Vinařská 580/17a, Brno, zastoupená Mgr. Martinem Bařinkou, advokátem se sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, proti žalovaným: 1. R. B., 2. R. B., 3. I. N., všichni zastoupeni JUDr. Jiřím Koniorem, advokátem se sídlem Nové náměstí 1516/21, Brno, 4. K. E., a 5. M. P., o 2.146.980 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 204/2004, o dovolání žalobkyně i žalovaných 1, 2 a 3 proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2023, č. j. 44 Co 148/2022-677, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2023, č. j. 44 Co 148/2022-677, v potvrzující části výroku a) o věci samé ohledně částky 309.800 Kč s příslušenstvím, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2021, č. j. 13 C 204/2004-612, ve výroku o věci samé ohledně částky 309.800 Kč s příslušenstvím, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. II. Dovolání žalobkyně se odmítá Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala náhrady škody, jež jí měla vzniknout zbytečným vynaložením nákladů na zajištění územního rozhodnutí a ztrátou zisku, kterého by dosáhla zpeněžením budoucích bytů, s odůvodněním, že žalovaní svým jednáním zavinili, že vynaložené náklady se staly zbytečnými a že žalobkyni ušel zamýšlený zisk. 2. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 10. 2011, č. j. 13 C 204/2004-221, zamítl žalobu o zaplacení částky 2.146.980 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Uzavřel, že kupní smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanými je neplatná pro její neurčitost. 3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 12. 2015, č. j. 44 Co 168/2012-328, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně (dále jen „žalobkyně“) jako developer uzavřela se žalovanými dne 2. 7. 2003 kupní smlouvu, jejímž předmětem byly pozemky v Brně, katastrálním území XY, žalobkyně jako kupující se zavázala zaplatit žalovaným jako prodávajícím kupní cenu 802.750 Kč a podat návrh na vklad vlastnického práva, jakmile dosáhne pravomocného územního rozhodnutí pro výstavbu bytového domu, žalovaní se zavázali poskytnout žalobkyni veškerou potřebnou součinnost pro zajištění takového rozhodnutí a též ji zplnomocnili pro úkony v příslušném řízení. K vydání pravomocného územního rozhodnutí nedošlo, neboť prvostupňové kladné rozhodnutí stavebního úřadu bylo napadeno odvoláním a před rozhodnutím odvolacího orgánu vypověděli žalobkyni plnou moc, dne 1. 12. 2003 prodali tytéž pozemky třetí osobě za cenu 1.420.000 Kč s účinky vkladu vlastnického práva téhož dne a žalobkyni dopisem z téhož dne oznámili odstoupení od kupní smlouvy s odůvodněním, že dosud nezajistila pravomocné územní rozhodnutí a v řízení nedodržela variantu podoby budoucí stavby. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že kupní smlouva je zcela určitá a srozumitelná, a je tudíž platným právním úkonem. Porušení povinnosti žalovaných spatřoval toliko v tom, že nezajistili při převodu pozemků vázanost nabyvatele stejnou podporou žalobkyni, jakou měli sami vykonávat. Žalobkyně však neprokázala, že by odvolací správní orgán ve správním řízení územní rozhodnutí potvrdil a odvolání zamítl. Podle závěru odvolacího soudu žalobkyně nemohla dostát podmínce určitého vztahu k pozemku ve smyslu § 38 tehdy platného stavebního zákona a územní rozhodnutí z tohoto důvodu nemělo být vydáno ani správním orgánem prvního stupně. Nejistá byla též shoda zamýšlené stavby s územním plánem. Odvolací soud shledal nárok žalobkyně na náhradu ušlého zisku nedůvodným i z toho důvodu, že tvrzený majetkový přínos není podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž by bylo možné usuzovat, že při pravidelném běhu věcí by zamýšlený zisk byl skutečně dosažen. Na reálnost zisku nelze usuzovat pouze ze zkušeností developera, jestliže s výstavbou ještě vůbec nezapočal. 4. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 752/2017, rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé do částky 664.810 Kč s příslušenstvím, v potvrzujícím výroku o náhradě nákladů řízení a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, spolu s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2011, č. j. 13 C 204/2004-221, ve výroku o věci samé ohledně částky 664.810 Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení, a v rozsahu, v němž byl napaden rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 12. 2015, č. j. 44 Co 168/2012-328, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby o zaplacení 1.482.170 Kč s příslušenstvím, dovolání odmítl. Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud pochybil při řešení otázky odpovědnosti prodávajícího za škodu způsobenou kupujícímu, spočívající ve vynaložených nákladech v souvislosti se zajištěním územního rozhodnutí, které nebylo odvolacím správním orgánem v důsledku jednání prodávajícího vydáno, a výsledek správního řízení tak zůstal nejistý. Protiprávní ve smyslu § 415 obč. zák. je jednání jedné ze stran platné smlouvy, jejíž účinnost je vázána na splnění podmínky, které vedlo k tomu, že podmínka splněna nebyla, a účel smlouvy tudíž nebyl nikdy naplněn. Tvrdí-li žalovaný, že odkládací podmínka v podobě pravomocného územního rozhodnutí o umístění stavby bez ohledu na jeho jednání nemohla být splněna z důvodu rozporu zamýšlené stavby s územním plánem, je na něm, aby své tvrzení prokázal. Co do nároku na ušlý zisk tedy byla žaloba pravomocně zamítnuta a v dalším řízení je pokračováno jen ohledně nároku na náhradu nákladů na vydání územního rozhodnutí. 5. Městský soud v Brně v pořadí druhým rozsudkem ze dne 13. 12. 2021, č. j. 13 C 204/2004-612, výrokem I uložil žalovaným 1 až 5 povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 664.810 Kč s příslušenstvím, a výroky II a III rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení připomenul, že dne 2. 7. 2003 uzavřela předchůdkyně žalobkyně jako kupující kupní smlouvu s prodávajícími R. B. (žalovaný 1), R. B. (žalovaný 2) a J. E., na základě které prodávající jako podíloví spoluvlastníci pozemků p. č. XY, p. č. XY a p. č. XY převedli vlastnická práva ve prospěch kupujícího za kupní cenu 845.000 Kč složenou do advokátní úschovy. Kupující prohlásil, že má zájem, aby na prodávané pozemky bylo vydáno územní rozhodnutí pro výstavbu bytového domu, přičemž toto územní rozhodnutí měl zajistit kupující v součinnosti s prodávajícím. Prodávající zplnomocnili kupujícího ke všem právním úkonům potřebným pro zajištění územního rozhodnutí. Prodávající se zavázali, že kupujícímu poskytnou veškerou potřebnou součinnost za účelem dosažení uvedeného územního rozhodnutí. Prvostupňové územní rozhodnutí bylo vydáno dne 31. 10. 2003, avšak dne 3. 11. 2003 prodávající vypověděli žalobkyni plnou moc ke všem právním úkonům potřebným pro zajištění územního rozhodnutí a dne 1. 12. 2003 prodávající prodali předmětné pozemky M. O., který následně podal odvolání proti územnímu rozhodnutí, jež tak nenabylo právní moci, a žalobkyně následně odstoupila od projednání záměru stavby. Žalobkyně v souvislosti se zamýšlenou výstavbou s předpokládaným vydáním územního rozhodnutí uhradila společnosti IN AD, spol. s r. o., částku 15.750 Kč za projektové práce, A. Š. za projektové práce částku 95.000 Kč, společnosti Ateliér 90, s. r. o., částku 150.000 Kč za zpracování architektonické studie bytového domu, společnosti ELGEO, s. r. o., za geodetické práce v souvislosti s polohopisným a výškopisným zaměřením částku 4.410 Kč, společnosti FIEDLER REALITY, s. r. o., částku 308.800 Kč za smluvní pokutu kvůli zmařenému obchodnímu případu, právnímu zástupci za služby v souvislosti s předmětnou kupní smlouvou částku 8.000 Kč a věřiteli J. N. částku 82.850 Kč za úrok z půjčky na platbu kupní ceny. Jelikož žalov