25 Cdo 1965/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1965/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2026 Spisová značka:25 Cdo 1965/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.1965.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Skutečná škoda [ Škoda ] Znalecký posudek Dražba Dotčené předpisy:§ 2952 o. z. § 13 odst. 3 předpisu č. 26/2000 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1367/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1965/2025-363 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Isara s.r.o., IČO 05171237, se sídlem Neklanova 152/44, Praha 2, zastoupená Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem Na Sadech 4/3, České Budějovice, proti žalované: Ing. Jaroslava Luňáčková, IČO 86999826, se sídlem Nedašovská 354/9, Praha 5, zastoupená Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, o 1.410.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 233/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2025, č. j. 14 Co 573,574/2024-318, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 17.412 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Ing. Jana Boučka. Odůvodnění: 1. Rozsudkem ze dne 8. 10. 2024, č. j. 31 C 233/2021-266, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 5. 11. 2024, č. j. 31 C 233/2021-273, zamítl Obvodní soud pro Prahu 5 žalobu o zaplacení 1.410.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se zaplacení této částky domáhala po žalované z titulu náhrady škody způsobené podáním vadného znaleckého posudku v rámci nedobrovolné dražby [původně se žalovanou žalovala společně a nerozdílně i dražebníka – společnost Ris21 s. r. o. a požadovala 2.820.000 Kč jako rozdíl mezi cenou stanovenou znaleckým posudkem žalované a cenou určenou znaleckým posudkem Ing. Pavla Huška, posléze za účelem snížení poplatkové povinnosti vzala žalobu o 1.410.000 Kč zpět]. Žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 2. 2019 v nedobrovolné dražbě prováděné podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných dražbách“) došlo k vydražení rodinného domu ve XY za částku 3.310.000 Kč na základě znaleckého posudku vypracovaného dne 22. 10. 2018 žalovanou pro dražebníka. Žalovaná odhadla obvyklou cenu dražené nemovitosti (domu) bez prohlídky vnitřních prostor na 5.700.000 Kč a nemovitost byla vydražena žalobkyní za částku 3.310.000 Kč. V dražební vyhlášce bylo k popisu předmětu dražby uvedeno, že stavba rodinného domu nemá ukončeny vnitřní úpravy, jde o hrubou stavbu včetně zateplení, venkovní omítky a venkovních obkladů. V souzené věci se žalobkyně coby vydražitel domáhá náhrady škody vzniklé ve veřejné nedobrovolné dražbě s tvrzením, že v této dražbě byla na základě nesprávného znaleckého posudku stanovena vyšší vyvolávací cena předmětu dražby, než která měla být stanovena podle správného jí předloženého znaleckého posudku Ing. Pavla Huška. Soud prvního stupně však s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2839/14, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3617/2020, dospěl k závěru, že znalkyně sice neprovedla místní šetření v nemovitosti, nemovitost ocenila pouze pohledem z její vnější strany, neboť jí nebyl umožněn přístup do nemovitosti, prvky, které v nemovitosti chyběly, nebyly z vnějšího ohledání patrné, a určená obvyklá cena tak byla nadhodnocena, avšak žalobkyní předložený posudek naopak určil cenu nepřiměřeně nízkou. Podle revizního posudku soudem ustanovené znalkyně Ing. Kristiny Řezníčkové činila k datu 21. 10. 2018 obvyklá cena předmětu dražby 4.074.000 Kč, a tedy mohla žalobkyni případně vzniknout škoda, kdyby obvyklá cena předmětné nemovitosti stanovená správným revizním znaleckým posudkem byla nižší než vyvolávací cena ve veřejné nedobrovolné dražbě, vyhlášené dražebníkem, což se však v projednávané věci nestalo. Žalobkyně nabyla do svého vlastnictví předmětnou nemovitost za částku 3.310.000 Kč, ačkoli dle revizního znaleckého posudku byla obvyklá cena v částce 4.074.000 Kč, a následně ji prodala za částku 4.000.000 Kč, a tedy jí žádná skutečná škoda vzniknout nemohla a pro nárok na ušlý zisk nejsou splněný podmínky. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 4. 2025, č. j. 14 Co 573,574/2024-318, výrokem I zrušil rozsudek soudu I. stupně, doplněný usnesením ze dne 5. 11. 2024, ve výrocích I a II ve vztahu k dražebníkovi (původně žalovanému 2) a řízení zastavil, výrokem II potvrdil výrok II rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k žalované a výroky III až V rozhodl o náhradě nákladů řízení včetně odvolacího. Odvolací soud konstatoval, že dražebník zanikl bez právního nástupce, a ztratil tak způsobilost být účastníkem řízení, proto rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k němu zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Dále ve vztahu k žalované odvolací soud zopakoval dokazování dosud provedenými znaleckými posudky a vyslechl obě znalkyně. Jelikož nebyl žalované zpřístupněn vnitřek domu, nemohla nemovitost prohlédnout zevnitř, bylo již zvenku provedeno oplechování atiky, což je předpoklad dokončení střechy, a tyto skutečnosti byly v posudku žalované zaznamenány (resp. z fotografií přiložených k posudku bylo zjevné, že nedošlo k prohlídce vnitřních prostor domu), nedošlo k porušení povinnosti vypracovat posudek řádně. Žalovaná nemovitost ocenila na základě dostupných údajů, informací od dražebníka a prohlídky zvenčí. Žalovaná neporušila právní povinnost, za tvrzenou škodu tedy nemůže odpovídat. Nad rámec tohoto právního závěru odvolací soud dále uzavřel, že nedošlo ani ke vzniku tvrzené škody, neboť žalobkyně nemovitost vydražila za částku 3.310.000 Kč, dle revizního znaleckého posudku znalkyně Ing. Kristiny Řezníčkové však obvyklá cena vydražené nemovitosti činila 4.074.000 Kč, proto je správný závěr soudu prvního stupně, že žádná skutečná škoda žalobkyni nevznikla. Tento závěr je i v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a Ústavního soudu. K tvrzenému ušlému zisku jednak žalobkyně nepředložila žádné důkazy, že by byla částku 5.700.000 Kč za vydraženou nemovitost skutečně získala, jednak bylo prokázáno, že nemovitost měla hodnotu 4.074.000 Kč a při pravidelném běhu událostí mohla žalobkyně [bez ohledu na „správnost“ znaleckého posudku žalované] nabýt za uhrazené nejvyšší podání nemovitost v hodnotě 4.074.000 Kč a nemovitost v této hodnotě ve skutečnosti také nabyla. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to 1) otázky, zda je porušením povinnosti znalce vypracovat znalecký posudek řádně, pokud neprovede vnitřní prohlídku oceňované nemovitosti a tuto skutečnost v posudku neuvede, 2) zda je porušením téže povinnosti znalce, pokud ocení stavební prvky nemovitosti, které ve skutečnosti neexistují, a 3) zda je porušením téže povinnosti znalce, pokud postupuje v rozporu s metodickými předpisy upravujícími oceňování nemovitostí. Jako dosud neřešené pak položila Nejvyššímu soudu otázky, 4) zda je škodou částka, o kterou vydražitel uhradil vyšší nejnižší podání stanovené na podkladě vadného znaleckého posudku navyšujícího cenu obvyklou, než jakou by uhradil, kdyby byl znalecký posudek vypracován řádně, a 5) zda je v případě porušení povinnosti znalce při stanovení obvyklé ceny dražené nemovitosti dána škoda (v podobě ušlého zisku) ve výši rozdílu mezi obvyklou cenou stanovenou vadným posudkem a skutečnou obvyklou cenou. Dovolatelka rekapitulovala dosavadní průběh řízení, poukázala na závěr soudu prvního stupně, že žalovaná pochybila při vypracování znaleckého posudku, a tedy došlo k protiprávnímu jednání, avšak nedošlo ke vzniku škody, ani nebyla dána příčinná souvislost mezi jednáním žalované a tvrzenou škodou. Odvolací soud v předchozím zrušovacím usnesení zavázal obvodní soud k dalšímu postupu ohledně posouzení protiprávnosti jednání žalované s přihlédnutím k závěrům nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2839/14, následně však v nyní napadeném rozsudku dospěl k závěru, že jednání žalované není protiprávní. Dále dovolatelka rozebírá jednotlivá pochybení ve znaleckém posudku zpracovaném žalovanou včetně nezohlednění informací od dražebníka a ocenění neexistujících prvků. Dle dovolatelky nehraje roli, že se jednalo o nedobrovolnou dražbu po