25 Cdo 2080/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2080/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2024 Spisová značka:25 Cdo 2080/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.2080.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:7. 8. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 14.10.2024I.ÚS 2835/24 Jaromír Jirsa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost13. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2080/2023-118 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: P. P., zastoupený Mgr. Eliškou Valíčkovou, advokátkou se sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Knihovna Václava Havla, nadační fond, IČO 27169413, se sídlem Ostrovní 129/13, 110 00 Praha 1, zastoupený JUDr. Františkem Vyskočilem, advokátem se sídlem Voršilská 130/10, 110 00 Praha 1, o 300 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 205/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2022, č. j. 11 Co 315/2022-77, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 11 858 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Františka Vyskočila. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhá náhrady škody ve výši 300 000 Kč, která mu měla vzniknout tím, že žalovaný z jím vyhlášené veřejné soutěže nevyloučil návrhy, které se umístily před návrhem žalobce, a proto nezískal odměnu za vítězný návrh. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2022, č. j. 11 Co 315/2022-77, potvrdil rozsudek ze dne 11. 5. 2022, č. j. 24 C 205/2020-45, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu na zaplacení 300 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný vyhlásil dne 16. 11. 2018 neveřejné, neanonymní, jednokolové výběrové řízení o návrh instalace uměleckého díla - ztvárnění připomínky Václava Havla (ve veřejně přístupné části terminálu letiště Praha - Ruzyně) a stanovil Podmínky výběrového řízení (dále jen „Podmínky“), kterého se zúčastnilo sedm oslovených subjektů z řad výtvarníků, architektů, scénografů a designerů. Podmínky stanovily kritéria hodnocení podaných návrhů, a to jednak kritéria hodnocení bez udání pořadí (bod 9.1.) a důvody pro vyloučení z účasti na výběrovém řízení (bod 9.2.); jedinými důvody pro vyloučení z účasti ve výběrovém řízení bylo nesplnění závazných podmínek obsahové části návrhu a nedoručení návrhu ve stanoveném termínu. V bodě 5 Podmínek byly stanoveny jednak obsahové podmínky závazné a jednak nezávazné. Závaznou obsahovou podmínkou bylo splnění univerzality sdělení pro cestující z různých zemí (bod 5.1.1.) a podle bodu 5.1.2. Podmínek uplatnění digitální expozice sestávající z prvků: a) Havel v kostce, b) Letem světem s Václavem Havlem (ty si bylo možno prohlédnout v prostorech žalovaného a vyžádat si k ní technické podklady), přičemž způsob využití digitální expozice byl ponechán na úvaze zpracovatele. Ceny byly stanoveny pouze pro první tři místa, a to 300 000 Kč pro první místo, 200 000 Kč pro druhé místo a 100 000 Kč pro třetí místo. Dne 14. 3. 2019 porota žádný z odevzdaných návrhů nevyřadila z formálních důvodů, návrhy hodnotila a hlasovala o nich. Návrh zpracovaný žalobcem se umístil na pátém místě. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který aplikoval § 1772 až 1779 zákona č. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), a dovodil, že žalovaný Podmínky soutěže neporušil, pokud nevyřadil z posuzování nabídky, které se umístily před žalobcem. Všechny návrhy, které se umístily před žalobcem byly doručeny v termínu stanoveném Podmínkami a splňovaly závazné obsahové podmínky specifikované pod bodem 5.1.1. (jejich nesplnění nebylo ani žalobcem tvrzeno) a 5.1.2., neboť návrhy počítaly s umístěním digitální techniky, na níž měla být digitální expozice zobrazována. Pro její využití nebyly stanoveny striktní požadavky a mohlo s ní být pracováno podle úvahy soutěžících, což ostatně žalobci potvrdil i konzultant výběrového řízení. Požadavky obsažené v bodech 6, 7 a 8 Podmínek patřily již jen mezi další kritéria hodnocení bez udání pořadí ve smyslu bodu 9.1. Podmínek a jejich splnění či nesplnění nebylo důvodem pro vyloučení z výběrového řízení. Soudy uzavřely, že žalovaný postupoval v souladu s pravidly stanovenými v Podmínkách a výsledek výběrového řízení je proto třeba respektovat. Vzhledem k tomu, že se žalobce umístil až na pátém místě, nevznikl mu nárok na odměnu ve výši 300 000 Kč (ani na jinou odměnu), a proto mu nevznikla ani škoda v uvedené výši. 3. Rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu napadl žalobce dovoláním. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že právní otázky posouzení typu právního vztahu mezi žalobcem a žalovaným, aplikace § 1775 odst. 1 o. z. na výklad podmínek výběrového řízení a otázky nesprávného výkladu právního jednání, by měly být vyřešeny jinak. Namítá, že v daném případě šlo o výběrové řízení, v němž jsou jeho Podmínky návrhem na uzavření nepojmenované smlouvy podle § 1732 o. z. mezi vyhlašovatelem a oslovenými umělci. Ti podáním návrhů přijali nabídku na uzavření smlouvy, čímž mezi nimi a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o výběrovém řízení (odkázal na bod 14.2., 13.1. a 13.2. Podmínek). Odvolací soud rezignoval na vyřešení právní otázky týkající se typu vztahu mezi žalobcem a žalovaným, když se s touto otázkou nijak nevypořádal. Ohledně závaznosti Podmínek namítá, že povinnost vyloučit nevyhovující nabídky se dle Podmínek a zákona vztahuje na veškeré závazně formulované požadavky na obsah nabídky (Podmínky musí platit jako celek), nikoliv pouze na podobně pojmenovaný bod 5.1.1. a 5.1.2. V opačném případě by zmíněná formální nedokonalost znamenala faktické zrušení technických požadavků a požadavků na obsah návrhu a porota by mohla postupovat zcela svévolně a nepředvídatelně. V bodě 7 Podmínek jsou přitom stanoveny technické požadavky a v bodě 8 je předepsána technická dokumentace. Odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, 23 Cdo 1056/2020, 32 Cdo 1893/2011) pak spatřuje v nesprávném výkladu právního jednání, když během řízení soud nekriticky přijal účelový výklad pojmu „digitální expozice“ tvrzený žalovaným. Digitální expozice je celek sestávající z digitálního obsahu (softwaru) přenosného na datovém nosiči a z technických prostředků (hardwaru) pro jeho zobrazení a případně ovládání – tyto dvě části jsou od sebe neoddělitelné. Až během soudního řízení však žalovaná začala pojem digitální expozice vykládat jako expozici, která je zobrazena technickými prostředky, tedy jakýmikoliv technickými prostředky. Z formulace závazných podmínek i související komunikace je však zjevné, že jejím smyslem a cílem bylo to, aby žalovaný nemusel pro instalaci na letišti vytvářet novou digitální expozici ani ji jakkoli upravovat. Právě proto podmínky výběrového řízení odkazují na prohlídku konkrétní existující expozice, která měla být přenesena a rovněž na její technické parametry. Žalobcem navržené důkazy (technické podklady a ukázka webové verze expozice „Letem světem s Václavem Havlem“) však soudy zcela opomenuly (odklon od rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2736/19 a Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 465/2003). Za otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou pak žalobce považuje otázku postupu obecných soudů ve věcech výkladu pojmů, které nejsou definovány v zákoně a lze je vykládat více způsoby. Vadu řízení pak spatřuje v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., avšak není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací