25 Cdo 2168/2015 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2168/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 5. 2016 Spisová značka:25 Cdo 2168/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2168.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva zprostředkovatelská Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 774 obč. zák. § 106 odst. 1 obč. zák. § 420 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 8. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.8.2016III.ÚS 2755/16JUDr. Jan Filipodmítnuto28.3.2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2168/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce S. T., zastoupeného JUDr. Václavem Brettingerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 36/31, proti žalované Mgr. F. P., zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, o 240 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 261/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2014, č. j. 25 Co 346/2014-135, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 568 Kč k rukám JUDr. Václava Brettingera, advokáta se sídlem v Praze 1, Jungmannova 36/31, do tří dnů od právní moci usnesení.Odůvodnění: Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 10. března 2014, č. j. 6 C 261/2012, 523/2013-100, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 240 000 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli 6. 10. 2008 smlouvu, jíž se žalovaná jakožto zprostředkovatel zavázala obstarat žalobci uzavření kupní smlouvy na konkrétní pozemky za kupní cenu 700 000 Kč včetně její provize 50 000 Kč a žalobce se zavázal zaplatit jí provizi ve výši 50 000 Kč. Smlouva o koupi předmětných pozemků byla s prodávajícím M. K. uzavřena 20. 10. 2008 s tím, že kupní cena 700 000 Kč bude uhrazena do advokátní úschovy, a advokát po předložení listin uvedených v kupní smlouvě poukáže z úschovního účtu na jiné účty částky 110 000 Kč (později zjištěn účet M. K.), 130 000 Kč (později zjištěn účet matky žalované) a 439 000 Kč (později zjištěn účet J. K., bratra M. K.). Za toto jednání byl M. K., který vystupoval jako zprostředkovatel prodávajícího, rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 24. 5. 2010, č. j. 2 T 244/2009-294, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona. Žalovaná v trestním řízení vypověděla, že viděla smlouvu o zprostředkování prodeje nemovitosti uzavřenou mezi M. a M. K., přičemž kupní cena měla být 400 000 – 450 000 Kč, zbytek měl být rozdělen mezi oba zprostředkovatele. Na základě žaloby M. K. podané 21. 8. 2009 bylo rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 5 C 299/2009, který nabyl právní moci dne 5. 1. 2012, určeno, že výlučným vlastníkem pozemků je M. K., neboť kupní smlouva ze dne 20. 10. 2008 je neplatná pro neschopnost jmenovaného činit právní úkony a pro rozpor s dobrými mravy. Soud dospěl k závěru, že žalovaná porušila svoji zákonnou informační povinnost podle § 777 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť žalobce neinformovala o nabízené kupní ceně 400 000 Kč a namísto toho sjednala kupní cenu ve výši 700 000 Kč, přičemž věděla, že část kupní ceny (110 000 a 130 000 Kč) nebude poukázána prodávajícímu, nýbrž na účet její matky a na účet M. K., zprostředkovatele prodávajícího, žalobci to zatajila a způsobila mu škodu ve výši 240 000 Kč, která mu z kupní ceny nemohla být prodávajícím vrácena. O rozsahu škody se žalobce poprvé dozvěděl při jednání soudu dne 25. 10. 2011, do té doby nevěděl, kde se peníze složené na kupní cenu nacházejí, jeho žaloba byla podána 9. 10. 2012 ve dvouleté subjektivní promlčecí době a námitka promlčení není důvodná. K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 11. 2014, č. j. 25 Co 346/2014-135, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl ke shodným skutkovým zjištěním jako soud prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Dovodil, že žalovaná způsobila žalobci škodu 240 000 Kč tím, že porušila povinnost zprostředkovatele stanovenou ve smlouvě i v zákoně (§ 777 obč. zák.), když žalobci zatajila skutečnou cenu požadovanou prodávajícím, nesdělila mu, že kupní cena je podstatně nižší, žalobce z toho důvodu zaplatil vyšší částku a žalovaná si 240 000 Kč z kupní ceny od žalobce rozdělila s M. K. Odpovídá proto za škodu způsobenou žalobci ve výši 240 000 Kč, což je částka, která byla uhrazena jiným osobám než prodávajícímu. Námitka promlčení je nedůvodná, žalobce v trestním řízení nevystupoval v postavení poškozeného, neměl tedy možnost seznámit se s trestním spisem a s obsahem spisu se seznámil až při jednání okresního soudu o určení vlastnictví dne 25. 10. 2011. Žalovaná se podílela na tvorbě kupní smlouvy a jednala s úmyslem způsobit žalobci škodu, proto je objektivní promlčecí doba desetiletá, žalobce podal žalobu včas z hlediska subjektivní i objektivní promlčecí doby (§ 106 obč. zák.). Další námitky žalované vyhodnotil odvolací soud jako nedůvodné. Tento rozsudek napadla žalovaná dovoláním s tím, že napadený rozsudek spočívá na řešení právních otázek, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny, některé obdobné právní vztahy jsou řešeny odchylně a měly by být vyřešeny jinak. Vyjadřuje se ke skutkovému stavu a namítá, že žalobce netvrdil a neprokázal, že ona věděla o ochotě prodávajícího prodat pozemky za 400.000 Kč ani že bylo možné zprostředkovat kupní smlouvu za tuto cenu, když na to měl vliv i druhý zprostředkovatel, a že by prodávající za tuto cenu pozemky skutečně prodal, a že žalobce při vědomí o nižší kupní ceně by smlouvu dne 20. 10. 2008 neuzavřel. Namítá, že neporušila žádnou povinnost, splnila svoji povinnost, k níž se zavázala zprostředkovatelskou smlouvou, že žalobci obstará možnost uzavřít kupní smlouvu za kupní cenu 700.000 Kč, neměla povinnost dosáhnout co nejnižší kupní ceny a nevěděla o možnosti uzavřít kupní smlouvu za 400.000 Kč. Mezi jejím jednáním a škodou na straně žalobce není příčinná souvislost, neboť k jeho újmě nedošlo v důsledku jejího jednání, ale v důsledku neplatnosti kupní smlouvy. Dále namítá, že nelze rozlišovat mezi kupní cenou „požadovanou prodávajícím“ a „cenou hrazenou žalobcem,“ v kupní smlouvě je uvedena jediná kupní cena 700.000 Kč, což je v souladu se zprostředkovatelskou smlouvou, neměla možnost prověřit účty, na něž byly peníze z advokátní úschovy zasílány, a nevěděla, kolik peněz půjde M. K. Namítá nesprávné posouzení námitky promlčení, neboť ze žaloby o určení vlastnictví k nemovitostem, jež byla žalobci doručena 16. 3. 2010, vyplývá, že peníze nebyly vyplaceny na účet M. K., dne 29. 3. 2010 do tohoto spisu u Okresního soudu v Benešově sp. zn. 5 C 299/2009 nahlédla právní zástupkyně žalobce a se všemi relevantními skutečnostmi tak byla seznámena; dovozuje, že již tehdy si žalobce byl vědom, že prodávající celou kupní cenu za pozemky nepřevzal, což je zřejmé z podání žalobce ze 6. 4. 2010. Poukazuje na rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 25 Cdo 2272/2001, podle nějž k vědomosti o vzniku škody a o osobě škůdce postačuje vědomost o skutkových okolnostech, které jsou způsobilé příslušný závěr učinit, a pokud odvolací soud stanovil okamžik pozdější, odchýlil se od judikatury dovolacího soudu. Nesouhlasí se závěrem, že její jednání bylo úmyslné, neboť si nebyla vědoma, že žalobci může škodu způsobit, a ani ji způsobit nechtěla. Dále namítá, že vůči ní není žalobce aktivně legitimován, neboť má pouze pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení vůči prodávajícímu, ve vztahu k jejímu jednání není příčinná souvislost, neboť k majetkovému úbytku na jeho straně došlo nikoliv v důsledku jejího jednání, ale v důsledku neplatnosti kupní smlouvy. Soudu prvního stupně vytýká procesní pochybení, nepřezkoumatelnost jeho rozsudku, žalobci vytýká, že nepodal odvolání do rozsudku o určení vlastnictví M. K. a že se nepřipojil se svým nárokem k trestnímu řízení vedenému proti M. K. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce ve vyjádření k dovolání žalované vyvracel její námitky, uvedl, že ona ho uvedla v omyl tím, že část provize vydávala za kupní cenu, porušila § 777 obč. zák. a smlouvu o zprostředkování. Poukázal na to, že v trestním řízení bylo prokázáno, že M. K. neměl v úmyslu prodat nemovitosti a k jejich pr