25 Cdo 2198/2018 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2198/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 4. 2019 Spisová značka:25 Cdo 2198/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.2198.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. § 11 odst. 1 předpisu č. 20/1966Sb. § 420 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:15. 7. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.7.2019 19.7.2019II.ÚS 2357/19 IV.ÚS 2352/19doc. JUDr. Vojtěch Šimíček, Ph.D. JUDr. Jaromír Jirsa- -- - Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2198/2018-602 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: nezletilý M. N., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 171/28, Praha 2, proti žalovaným: 1) Nemocnice Boskovice, s. r. o., IČO 26925974, se sídlem Otakara Kubína 179, Boskovice, zastoupená JUDr. Janem Paroulkem, advokátem se sídlem Čelakovského 6, Blansko, 2) Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje, příspěvková organizace, IČO 00346292, se sídlem Kamenice 798/1d, Brno, zastoupená JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem Bašty 8, Brno, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 77 C 668/2010, o dovoláních žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2014, č. j. 44 Co 242/2013-431, takto: I. Dovolání žalovaných 1) a 2) se odmítá. II. Žalované 1) a 2) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení, opětovného odvolacího řízení a opětovného dovolacího řízení částku 72.443 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Viktora Paka. III. Žalované 1) a 2) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku na náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem částku 2.642 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. IV. Žalované 1) a 2) jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Blansku soudní poplatek z dovolání ve výši 10.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: Žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení 198.000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody na zdraví, jež mu měla vzniknout porušením právní povinnosti žalované 1), která neprovedla nezbytný lékařský zákrok (porod císařským řezem), a žalované 2), která nepřevezla matku žalobce přímo do zdravotnického zařízení disponujícího jednotkou neonatologické intenzivní péče. Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 14. 5. 2013, č. j. 77 C 668/2010-327, zamítl žalobu na zaplacení 198.000,- Kč s příslušenstvím a nepřiznal žalovaným vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že matka žalobce dne 16. 1. 2009 kolem 0:06 hod. volala záchrannou službu. Ošetřující lékař záchranné služby po příjezdu na místo v 0:13 hod. rozhodl o jejím transportu do nemocnice v Boskovicích, přičemž po cestě informoval dispečink o stavu pacientky, která byla v 29. nebo 30. týdnu těhotenství a krvácela. V 0:59 hod. byla matka žalobce předána Nemocnici Boskovice, která patří mezi základní perinatologická pracoviště I. typu schopná řešení porodu a péče o novorozence od 32. týdne těhotenství. Zde nebylo provedeno žádné vyšetření, lékař ji ani neviděl, byl pouze natočen tzv. monitor za účelem zjištění srdečních ozev plodu. Zdravotní sestra telefonicky konzultovala další postup s jediným službu konajícím lékařem na oddělení, který byl na operačním sále, kde prováděl císařský řez. Tento lékař rozhodl o transportu matky žalobce do nemocnice v Brně, kam byla převezena a předána v 2:05 hod., v 2:35 hod. porodila císařským řezem, a to z důvodu abrupce (předčasného odlučování) placenty, přičemž žalobce byl nedonošený a v těžké asfyxii (ve stavu dušení). Jednání žalované 1) shledal soud protiprávním, neboť podle znaleckých posudků se dopustila zásadního pochybení spočívajícího v absenci krizového plánu, přijetí pacientky při nedostatku lékařů, absentujícím vyšetření pacientky i plodu lékařem, nestanovení diagnózy a na to navazujícím neukončení těhotenství císařským řezem s následným transportem novorozence do zařízení vyššího typu. Znalci tento postup shodně označili za non lege artis pro rozpor se závazným stanoviskem České lékařské komory č. 3/2007, případně odborným doporučením České gynekologicko-porodnické společnosti. Naopak jednání žalované 2) nelze podle soudu prvního stupně hodnotit jako non lege artis, neboť svým postupem, spočívajícím v předání matky žalobce do nejbližšího zdravotnického zařízení poskytujícího péči za účelem odborného vyšetření a kvalifikovaného rozhodnutí o dalším postupu, neporušila žádný právní předpis. Ze závěru znalců totiž vyplynulo, že odvoz do perinatologického centra v Brně je podstatný pro následnou péči o nezralého novorozence, nikoli pro samotný porod. Ze znaleckých posudků též vyplynulo, že k poškození zdraví žalobce by pravděpodobně došlo bez ohledu na to, zda postup obou žalovaných byl chybný, přičemž uvedená pravděpodobnost podle znalce převyšuje 80 %. V projednávaném případě tak nebylo zjištěno, že jednání žalovaných je faktorem, bez něhož by ke škodě žalobce nedošlo. Soud prvního stupně proto dospěl závěru o absenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaných a vznikem škody na zdraví žalobce, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl, aniž by se dále zabýval výší škody. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 10. 2014, č. j. 44 Co 242/2013-431, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 196.080,- Kč s příslušenstvím, dále jej potvrdil v zamítavém výroku co do částky 1.920 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud konstatoval, že obě žalované se dopustily protiprávního jednání. Žalovaná 2) tím, že rozhodla o převozu matky žalobce do zařízení žalované 1), namísto do zařízení vyššího typu (Fakultní nemocnice v Brně). Žalovaná 1) tím, že na základě indikace matky žalobce měla buď rozhodnout o akutním porodu císařským řezem, anebo o jejím transportu do zařízení vyššího typu. Za stěžejní dále odvolací soud považoval otázku zdravotního stavu žalobce a určení okamžiku, kdy došlo k nezvratnému poškození jeho zdraví. Protože první žalovaná o zdravotním stavu žalobce či jeho matky nepořídila žádnou dokumentaci (resp. jediný záznam KTG se ztratil), dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě přenést důkazní břemeno stran zdravotního stavu žalobce v době předání jeho matky zdravotnickému personálu žalované 1) na tuto žalovanou. Protože žalovaná 1) ohledně dané skutečnosti žádný důkaz nepředložila a zdravotní újma by nenastala, kdyby žalovaná 2) nezvolila zdravotní zařízení nesprávné, odvolací soud shledal, že příčinou škody na zdraví žalobce bylo prodlení s nezbytným akutním porodem, vzniklé souběhem porušení povinností oběma žalovanými, které za takto vzniklou škodu odpovídají společně a nerozdílně (§ 438 odst. 1 obč. zák.). Při stanovení výše odškodnění za bolest soud vycházel ze znaleckého posudku, který krvácení v důsledku hypoxie žalobce s následným rozvojem hydrocefalu a potřebou chirurgicky obstarat odvod nadbytečného mozkomíšního moku z mozkové komory ohodnotil 1.634 body, a tedy odškodnění podle § 7 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) stanovil na 196.080,- Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly obě žalované dovolání. Rozsudkem ze dne 2. 6. 2015, č. j. 25 Cdo 765/2015-483, Nejvyšší soud dovolání žalované 1) odmítl a o dovolání žalované 2) rozhodl tak, že rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud připomenul svoji ustálenou rozhodovací praxi o rozložení důkazního břemene v případě uplatnění nároku na náhradu škody a upozornil, že při posouzení předpokladů vzniku nároku na náhradu škody na zdraví způsobené nesprávným lékařským postupem nelze vznik odpovědnosti lékaře dle § 420 obč. zák. nahradit zjednodušujícím závěrem, že nedostatky ve vedení lékařské dokumentace nelze přičíst k tíži pacienta, a na takovém základu dovodit odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za škodu na zdraví. Po vrácení věci Nejvyšším soudem Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 12. 2015, č. j. 44 Co 242/2013-528, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 14. 5. 2013, č. j. 77 C 668/2010-327, jímž byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud v souladu se závazným právním názorem