25 Cdo 2202/2021 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2202/2021-941 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) M. M., narozený XY, b) A. M. C., narozená XY, oba bytem XY, oba zastoupeni JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Riegrova 376/12, 779 00 Olomouc, proti žalované: Fakultní nemocnice Olomouc, IČO 00098892, se sídlem I. P. Pavlova 185/6, 779 00 Olomouc, zastoupená JUDr. Karlem Vítkem, advokátem se sídlem Dobrovského 1157/25, 779 00 Olomouc, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 29 C 293/2016, o dovolání žalobců i žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2021, č. j. 71 Co 285/2020-863, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2021, č. j. 71 Co 285/2020-863, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 6. 2020, č. j. 29 C 293/2016-786, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. II. Dovolání směřující proti výrokům II, V a VI rozsudku odvolacího soudu se odmítají. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. 6. 2020, č. j. 29 C 293/2016-786, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) 1 500 000 Kč a žalobkyni b) 2 300 000 Kč, zamítl žalobu co do požadavku žalobce a) na zaplacení 6 500 000 Kč a žalobkyně b) na zaplacení 5 700 000 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci a) a b) jsou manželé, kterým se v roce 2012 narodil prvorozený syn AAAAA (pseudonym). V roce 2014 žalobkyně b) podruhé otěhotněla. Těhotenství probíhalo bez komplikací, žalobkyně b) podstupovala pravidelné kontroly a vyšetření. V 8. týdnu těhotenství ji ošetřující gynekolog odeslal na tzv. I. trimestrální těhotenský screening, jehož účelem je stanovit riziko nejčastějších vývojových vad plodu, včetně Downova syndromu (trizomie 21). Žalobkyně tento screening podstoupila na gynekologicko-porodnické klinice žalované. V rámci uvedeného vyšetření byl žalobkyni b) nejprve dne 5. 8. 2014 odebrán vzorek krve, následně dne 15. 8. 2014 bylo provedeno ultrazvukové vyšetření a vyhodnocení screeningu za použití speciálního softwaru Astraia. Při zadávání údajů do tohoto softwaru vyšetřující lékařka nezadala řádně všechny potřebné údaje, a proto nebyly do výpočtu rizika nejčastějších vrozených vývojových vad plodu zahrnuty biochemické markery, přestože byly z odebraného vzorku krve žalobkyně zjištěny. Výsledek screeningu tak stanovil riziko Downova syndromu v hodnotě 1:1834 s celkovým závěrem screeningu I. trimestru jako negativní, přičemž při zahrnutí zjištěných hodnot biochemických markerů by hodnota výsledného rizika činila 1:172 (na pracovišti žalované hodnoceno jako střední riziko výskytu Downova syndromu plodu). Ani při pozdějších kontrolách a vyšetřeních nebyl odhalen žádný ukazatel Downova syndromu, když i z hlediska morfologie vypadal plod jako zdravý. Dne 28. 2. 2015 se žalobcům narodila dcera BBBBB (pseudonym). Krátce po narození u ní byl diagnostikován Downův syndrom. Soud dále zjistil, že v případě pozitivního výsledku předmětného screeningu je těhotné ženě nabízeno po konzultaci s genetikem další genetické vyšetření. V roce 2014 to byla invazivní vyšetření spočívající v odběru biologického materiálu z chloriových klků či plodové vody, na jejichž základě je diagnostikována genetická vada plodu s úspěšností dosahující hodnoty 99 %. Při zjištění střední hodnoty rizika bylo těhotné ženě nabízeno podrobnější ultrazvukové vyšetření zaměřené na přítomnost nosní kůstky, průtok v ductus venosus (zvýšený průtok krve zvyšuje riziko vývojových nebo srdečních vad) nebo trikuspidální regurgitace (nedomykavost trojcípé srdeční chlopně), přičemž na základě tohoto vyšetření dochází k rekalkulaci rizika a podle jeho výsledku je zvolen další postup. V roce 2014 nebyl v České republice stanoven závazný postup určující, od jaké hodnoty zjištěného rizika je potřeba výsledek prvotrimestrálního screeningu považovat za pozitivní a v návaznosti na to nabídnout těhotné ženě další vyšetření. Národní screeningové programy určuje Ministerstvo zdravotnictví, screeningový test pro zjištění rizika Downova syndromu do těchto screeningových programů není zahrnut, neexistuje ani žádná závazná metodika stanovená Českou gynekologickou a porodnickou společností (organizační složkou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně). Každé pracoviště si tak individuální tzv. cut off hranici (kritickou mez), tedy hranici pozitivního rizika Downova syndromu může stanovit samostatně na základě aktuálních poznatků lékařské vědy. Většina tuzemských pracovišť provádějících a vyhodnocujících kombinovaný prvotrimestrální screening v roce 2014 měla jako cut off hranici nastavenu hodnotu v rozmezí od 1:200 do 1:300. Pracoviště žalované mělo v roce 2014 nastavenu cut off hranici v hodnotě 1:100 a nižší. Výsledné hodnoty rizika v rozmezí od 1:100 do 1:300 byly hodnoceny jako střední riziko a takovýmto těhotným ženám byla nabízena další vyšetření. Pokud by do provedeného screeningu žalobkyně b) byly zahrnuty zjištěné biochemické markery, a screening by byl tudíž správně vyhodnocen s výslednou hodnotou rizika 1:172, byla by žalobkyně informována o zvýšeném riziku výskytu Downova syndromu plodu, byla by odeslána na konzultaci ke genetikovi a bylo by jí jak lékaři žalované, tak jejím ošetřujícím gynekologem doporučeno další vyšetření. Při potvrzení diagnózy Downova syndromu plodu se 95 % až 98 % rodičů rozhodne pro umělé přerušení těhotenství. Narození dcery s Downovým syndromem byl pro žalobce šok. Žalobci v průběhu těhotenství měli za to, že činí vše pro to, aby zjistili, zda jejich dítě bude zdravé, k čemuž mělo sloužit právě vyšetření v prvém trimestru na zjištění vývojových vad plodu. Tvrdili, že pokud by bylo zjištěno vyšší riziko Downova syndromu, podstoupili by další vyšetření a na základě výsledku by se pak rozhodli, přičemž s největší pravděpodobností by v takové situaci těhotenství ukončili. Žalobkyni b) byla bezprostředně po porodu dcery dvakrát poskytnuta krizová psychologická intervence. Odbornou psychologickou pomoc využívá dodnes v souvislosti s pocity neúspěchu a životního selhání a řeší i manželské problémy, které částečně souvisí s narozením dcery. Žalobci mají obavy z toho, jak bude v budoucnu jejich dcera schopna se o sebe postarat, pokud již nebudou moci o ni pečovat nebo pokud již tady nebudou. Život žalobců se oproti představám života s dítětem bez postižení zásadně změnil, neboť již od narození se dceři museli intenzivně věnovat. Všechny věci, které děti dělají spontánně, ji museli učit. Absolvovali různé fyzioterapie, ergoterapie, oslovili Středisko rané péče, kde jim byla přidělena terapeutka. Od počátku také využívají logopedii, žalobkyně se musela naučit znakovou řeč. BBBBB byla od svého narození v péči specializovaných lékařských pracovišť pro diagnózy percepční nedoslýchavost, jednostranná ztráta sluchu, defekt síňového septa a jiný nedostatek předpokládaného normálního fyziologického vývoje. Po narození měla srdeční vadu, která se spontánně spravila. BBBBB navštěvuje dětskou lékařku, častěji absolvuje krevní testy, má problémy se zrakem (šilhá). Fyzicky je jinak v pořádku a žalobci se tak soustřeďují na její mentální vývoj. Navštěvují různé terapie, které jí mají pomáhat v rozvoji. Z psychologických posudků vyplývá závěr o opoždění dcery ve vývoji, konkrétně se v nich hovoří o mírné mentální retardaci, přičemž v této souvislosti jí byla přiznána podpůrná opatření třetího stupně. Zvýšená péče o dceru žalobcům ubírá možnost věnovat dostatek pozornosti staršímu synovi, který sestru zatím nepřijal, žárlí na ni a na zvýšenou péči, kterou jí žalobci věnují. Žalobkyni b) se výrazně změnil život, nemohla nastoupit zpět do původního, lépe placeného zaměstnání a většina péče o dceru leží na ní. Žalobce a) je zaměstnán jako vědecký a částečně pedagogický pracovník a největší nápor na psychiku pro něj představuje střet s realitou, jednak když dcera i přes předchozí pokroky není schopna zvládnout základní činnosti, jednak při srovnávání aktivit jejich rodiny s aktivitami rodin se zdravými dětmi. Původně žalobci uvažovali o třetím dítěti, ale od tohoto záměru upustili, neboť stále neví, kolik péče bude BBBBB v budoucnu potřebovat. Lidé jejich dceru pozorují se zvýšeným zájmem, protože je jiná, s čímž se žalobci museli vyrovnat. Žádné zvýšené výdaje v souvislosti se zdravotním stavem dcery žalobci zatím nemají, léky nebere a veškeré terapie podstupuje zdarma. 2. Po právní stránce posoudil soud věc podle § 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a), § 81 odst. 1 a 2, § 2910 věty první, § 2912 odst. 2 a § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že pochybení při provádění prvotrimestrálního screeningu u žalobkyně b) spočívající v tom, že do jeho hodnoce