25 Cdo 2204/2008 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2204/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 9. 2010 Spisová značka:25 Cdo 2204/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.2204.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 422 obč. zák. § 450 obč. zák. § 420 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 10. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2204/2008 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce města Harrachov, zastoupeného JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se sídlem v Semilech, Nádražní 24, proti žalované Základní škole VIII, se sídlem v Mladé Boleslavi, Václavkova 1040, zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 25, o 1.494.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 96/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 1. 2008, č. j. 24 Co 140/2007-323, takto : I. Dovolání se zamítá. I. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 26. 10. 2006, č. j. 6 C 96/2002-274, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 7. 11. 2006, č. j. 6 C 96/2002-283, poté, co jeho předchozí rozsudky z 9. 12. 2003 a 20. 9. 2005 byly odvolacím soudem (kromě přisouzené částky 513.333.- Kč zrušeny), uložil žalované škole povinnost zaplatit žalujícímu městu (dále jen žalobce) 256.667,- Kč, žalobu co do částky 724.000,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 14. 2. 2001 během exkurze v Muzeu skla v Harrachově pořádané v průběhu lyžařského výcviku žalovanou školou, tehdy třináctiletý žák V. P. rozbil vázu vystavenou na deseticentimetrovém podstavci. Váza byla chráněna ze tří stran stěnou skleněné vitríny a zdmi objektu a návštěvníci muzea kolem ní mohli procházet v bezprostřední blízkosti. Jejím vlastníkem byl žalobce, který na základě smlouvy o výpůjčce ji přenechal do užívání organizátorovi výstavy Sklárně Novosad a syn Bohemia Harrachov Czech Republic, s.r.o. V době, kdy došlo ke škodné události, bylo ve dvou až třech místnostech muzea přítomno 15 až 20 žáků pod vedením jediného učitele, který byl v daný okamžik v jiné místnosti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že nezl. V. P., který již předtím měl kázeňské problémy ve škole a byla mu opakovaně udělena třídní důtka, byl vzhledem ke svému věku schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky a žalovaná, která v té době byla povinna vykonávat nad ním dohled a neprokázala, že by náležitý dohled nezanedbala, odpovídají za škodu podle § 422 obč. zák. společně a nerozdílně z jedné poloviny, a za druhou polovinu škody nese odpovědnost organizátor výstavy, který neučinil žádná opatření k tomu, aby návštěvníkům zabránil dotýkat se vystaveného předmětu. Tržní cena vázy ke dni poškození činila 1.600.000,- Kč, zůstatková hodnota nepoškozených částí vázy 60.000,- Kč, žalované již bylo pravomocně uloženo zaplatit na náhradě škody 513.333,- Kč, proto jí soud prvního stupně uložil zaplatit žalobci dalších 256.667,- Kč. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 1. 2008, č. j. 24 Co 140/2007-323, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku potvrdil a v zamítavém výroku jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci dalších 724.000,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a řízení doplnil provedením důkazu odbornými vyjádřeními některých muzeí, z nichž zjistil, že z hlediska zabezpečení před poškozením byla váza vystavována obvyklým způsobem a organizátor výstavy tím neporušil právní předpisy ani doporučení muzejních asociací. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že nezletilý odpovídá za vzniklou škodu podle § 422 obč. zák. společně a nerozdílně se žalovanou školou, jež byla povinna vykonávat nad ním dohled po dobu lyžařského výcviku, a která se odpovědnosti nezprostila, a s ohledem na výsledky doplněného řízení dospěl k závěru, že organizátor výstavy a vypůjčitel vázy za způsobenou škodu neodpovídá, neboť při její instalaci a v průběhu organizace výstavy neporušil povinnost chránit vypůjčenou věc před poškozením, ztrátou či zničením (§ 661 odst. 1 obč. zák.). Žalovaná proto jako subjekt solidárně zavázaný s přímým škůdcem (tehdy nezletilým V. P.) má povinnost nahradit poškozenému žalobci škodu v plné výši. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Poukazuje na to, že odvolací soud přestože v předchozím svém rozhodnutí uvedl, že vypůjčitel porušil svou povinnost podle § 661 odst. 1 obč. zák., dospěl nakonec k závěru, že při instalaci a organizaci expozice postupoval v souladu s právními předpisy a doporučeními muzejních asociací. Namítá, že odvolací soud přehlédl, že vypůjčitel, ačkoliv byl k tomu smluvně zavázán, nedal předmětný exponát pojistit, a již toto je dle jejího názoru důvodem pro dělenou odpovědnost za škodu. Dovozuje, že náležitý dohled nad nezletilým žákem nezanedbala, neboť exkurze se zúčastnil dostatečný počet pedagogů, nezletilý poškodil vystavený exponát, až když se ujistil, že ho nikdo nesleduje, a jednal v rozporu s předchozími pokyny pedagogů i jeho spolužáků. Navíc zanedbání dohledu nad problematickým žákem nelze zohledňovat dvakrát – z hlediska § 422 a § 450 obč. zák. a namítá, že soudy vzhledem k okolnostem zvláštního zřetele hodným se dostatečně nezabývaly aplikací § 450 obč. zák. Poukazuje na to, že poskytuje dětem vzdělání a plní další veřejně prospěšné funkce a uložení tak vysoké platební povinnosti bude mít na její činnost nepříznivý vliv. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 o. s. ř. věc projednal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., není důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 9. 1. 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.). Nesprávné právní posouzení věci jako důvod dovolání podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Právní posouzení odpovědnosti žalované podle ustanovení § 422 odst. 1, 2 obč. zák. společně a nerozdílně s nezletilcem, který v době, kdy škola byla povinna nad ním vykonávat dohled, svým nevhodným chováním způsobil škodu rozbitím vázy při prohlídce v muzeu, je zcela správné a odpovídá zjištěnému skutkovému stavu, včetně závěru o tom, že škola se odpovědnosti nezprostila. Jestliže tehdy nezletilý žák se již v minulosti dopouštěl závadného chování ve škole a byla mu opakovaně udělena třídní důtka, je jednoznačné, že právě s ohledem na jeho vlastnosti a sklony a na jeho dosavadní chování, vyžadoval vyšší míru dozoru, kontroly a výchovného vedení, a to i při organizované mimoškolní činnosti. V tomto směru dovolatelka v podstatě žádné konkrétní námitky nevznáší, její výhrady v dovolání se týkají rozsahu její odpovědnosti, tedy výše škody, za niž odpovídá společně a nerozdílně s nezletilým - přímým škůdcem. K namítané odpovědnosti vypůjčitele za způsobenou škodu je třeba uvést, že závěr odvolacího soudu, že povinnost chránit vypůjčený předmět nebyla ze strany vypůjčitele porušena, vyplývá ze skutkového zjištění, jež odvolací soud učinil poté, co řízení doplnil dalším dokazováním. Podle § 213 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Podle § 213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně. Pokud by odvolací soud měl pochybnosti o správnosti skutkových závěrů, jež soud prvního stupně učinil na základě provedeného dokazování, musel by zopakovat důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel, případně provést k objasnění rozhodných skutečností další důkazy (srov. R 44/1966 a R 92/1968). V dané věci však nejde o přehodnocení důkazů provedených s