25 Cdo 2207/2020 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2207/2020-74 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: F. H., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Tomášem Maxou, advokátem se sídlem Petrská 1136/12, 110 00 Praha 1, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o 110 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 54/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2020, č. j. 23 Co 420/2019-53, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2020, č. j. 23 Co 420/2019-53, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 4. 2019, č. j. 31 C 54/2018-29, a usnesení téhož soudu ze dne 27. 5. 2019, č. j. 31 C 54/2018-38, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 10. 4. 2019, č. j. 31 C 54/2018-29, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 5. 2019, č. j. 31 C 54/2018-38, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 110 000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel z následujících skutkových zjištění. Žalobce se dne 9. 10. 2015 stal účastníkem dopravní nehody zaviněné řidičkou, jejíž vozidlo bylo pro případ újmy způsobené provozem vozidla pojištěno u žalované. Proto mohl nároky z újmy na zdraví způsobené následkem dopravní nehody uplatnit přímo vůči ní podle § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobce utrpěl zranění pravé dolní končetiny ohodnocené znaleckým posudkem na 85 bodů podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (uveřejněné pod číslem 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dále jen „Metodika“. Na jeho základě uhradila žalovaná žalobci bolestné ve výši 21 833 Kč. Žalobce nepovažoval vyplacené pojistné plnění za vyvažující vytrpěné bolesti a odpovídající zásadě slušnosti vyjádřené v § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a nad jeho rámec se domáhal zaplacení dalších 110 000 Kč. Podle soudu prvního stupně bolestné odčiňuje jak bolest fyzickou, tak i určitou oblast bolesti psychické, čili duševní strádání vzniklé v souvislosti se zásahem do zdraví. Zohledňuje určitou míru nepohodlí souvisejícího s pobytem ve zdravotnickém zařízení a nutností podrobit se omezením plynoucím z léčby. Soud prvního stupně považoval bolestné za adekvátně stanovené a zohledňující omezení žalobce v obvyklém způsobu života. Jako bolestné nelze odčinit obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví, nemožnosti pracovat na původní pracovní pozici či nepříjemné pocity vyvolané nutností požádat o pomoc bývalou manželku, neboť tyto nároky spadají do další nemajetkové újmy. Žalobce přes výzvu podle § 118a o. s. ř. nedoplnil svá nedostatečná tvrzení ohledně vzniku další nemajetkové újmy, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 1. 2020, č. j. 23 Co 420/2019-53, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho hodnocením právním. Metodika sice není právně závazná, ale jejím využíváním se naplňuje zásada slušnosti ve smyslu § 2958 o. z. i požadavky na předvídatelnost soudního rozhodování vyžadované § 13 o. z. Přes její doporučující charakter je na místě z ní vycházet při určení přiměřeného odškodnění. Bolestným se vedle samotného bolestivého stavu odškodňuje i určitá míra nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Případné další obtíže, jejichž míra je excesivní tím, že překračuje obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby (nad rámec komplikací ocenitelných procentním zvýšením), představují další nemajetkovou újmu podle § 2958 o. z.; pro určení výše náhrady v těchto výjimečných případech nelze pro různorodost situací vytvořit předem vodítko a Metodika zde proto využitelná není. Znalkyně ve svém posudku neuvádí žádnou komplikaci, která by stav žalobce jakkoliv odlišovala od jiných obdobných případů, ani nevyužila možnost procentního navýšení bodového ohodnocení vyplývajícího přímo z Metodiky. Žalobcem zmiňované okolnosti léčby předmětného úrazu (tj. jak konzervativní způsob léčby bez použití osteosyntetické dlahy, tak i její trvání včetně doby přetrvávání bolesti, omezení došlapu a následné svalové atrofie) nelze bez dalšího považovat za okolnosti, jež by se obvyklému průběhu daného úrazu a jeho léčby vymykaly. Ani žalobcem předkládaný posudek nic takového nezmiňuje. Totéž platí o jím tvrzených obavách z možných trvalých následků zahrnujících též pochybnosti o tom, zda bude fyzicky schopen pracovat na dosavadní pozici. Takové obavy jsou – zejména u úrazů končetin a pohybového aparátu vůbec – obvyklé a žalobce netvrdil žádnou konkrétní okolnost, která by je činila excesivními. Ve vztahu k tvrzení žalobce o tom, že byl nucen využít v době léčení úrazu pomoci své bývalé manželky, pak i v tomto případě platí, že potřeba alespoň dílčí pomoci dalších osob je při léčení obdobných úrazů obvyklá a je věcí žalobce, koho o tuto pomoc požádal. Srovnání výše poskytnutého bolestného s cenou jeho poškozeného ojetého automobilu, s náhradami poskytovanými cestujícím v letecké dopravě, odškodněním za nezákonnou vazbu ani nepřiměřenou délku řízení nejsou přiléhavé. Odvolací soud uzavřel, že závěr soudu prvního stupně o přiměřenosti již poskytnutého bolestného považuje za věcně správný. 3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se Nejvyšší soud dosud výslovně nezabýval výkladem peněžité náhrady vyvažující plně vytrpěné bolesti ve smyslu § 2958 o. z. ani meritorně nestanovil kritéria, podle kterých mají soudy postupovat při vyčíslování nároků poškozených na bolestné, a proto se jedná o otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolací soud se k bolestnému vyjádřil pouze okrajově v rozsudku ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že nebyl léčen standardní metodou ale konzervativně, čímž se prodloužila nejen doba léčení ale i doba, po kterou pociťoval fyzickou bolest. V důsledku zranění byl prakticky šest měsíců omezen v obvyklém způsobu svého života. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který při stanovení výše bolestného vyšel pouze z paušálního bodového ohodnocení vypočteného podle Metodiky a nezohlednil konkrétní průběh jeho léčení. Samotné vyčíslení bolestného podle Metodiky nesnímá ze soudu povinnost zabývat se tím, zda takto stanovená částka plně vyvažuje bolesti poškozeného a zda je v souladu se zásadou slušnosti. Z Metodiky není navíc vůbec patrné, z jakého důvodu je konkrétní zranění ohodnoceno určitým počtem bodů. Soudy prvního i druhého stupně bez dalšího vycházely z Metodiky, aniž by se zabývaly konkrétními okolnostmi případu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3122/15). Bolestné vyčíslené podle Metodiky je v projednávaném případě nepřiměřené a nevyvažuje plně vytrpěné bolesti, což vyplývá i z porovnání jeho výše s náhradami poskytovanými cestujícím v letecké dopravě v případě zrušení letu (až 600 eur), s odškodněním za nezákonnou vazbu (500 až 1 000 Kč/den), za rok nepřiměřeně dlouhého řízení (15 až 20 tisíc Kč/rok) nebo s hodnotou jeho 20 let starého osobního vozidla zničeného při nehodě. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek společně s rozsudkem soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že se odvolací soud neodchýlil od judikatury dovolacího soudu a že bolestné vyčíslené podle Metodiky představuje přiměřenou náhradu. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. 5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 6. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., a proto se zabýval jeho přípustností. 7. Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 8. Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky stanovení výše bolestného podle § 2958 o. z., jež dosud nebyla v rozhodovací praxi občanskoprávního a obchodního kolegia dovol