25 Cdo 2212/2021 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2212/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 11. 2022 Spisová značka:25 Cdo 2212/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.2212.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 2958 o. z. § 2910 o. z. § 136 o. s. ř. § 135 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:8. 2. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2212/2021-385 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. R., narozený XY, bytem XY, proti žalované: M. J., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem K. J. Erbena 1266, Nová Paka, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 83 C 17/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2021, č. j. 21 Co 193/2020-335, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 20. 5. 2020, č. j. 83 C 17/2016-236, uložil žalované, aby zaplatila žalobci 104.829,60 Kč, co do částky 21.000 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Shledal tak zčásti důvodným nárok žalobce na náhradu újmy na zdraví, kterou utrpěl dne 13. 6. 2014 po střetu se psem žalované pádem z motocyklu, při němž utrpěl distorzi pravého kolena a přetržení předního křížového vazu. Žalovaná, jejíž pes se po místní komunikaci pohyboval bez vodítka a vběhl do jízdní dráhy motocyklu, byla rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 13. 4. 2015, č. j. 4 T 31/2015-148, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 7. 2015, č. j. 11 To 157/2015-186, uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Okresní soud v nyní projednávané věci poté, co jeho původní rozsudek byl zrušen odvolacím soudem a věc mu byla vrácena k doplnění dokazování a odstranění nedostatků v závěrech o hodnocení důkazů, konstatoval vázanost rozsudkem trestního soudu podle § 135 odst. 1 o. s. ř., bránící přezkumu rozsahu utrpěných zranění, v nichž trestní soud spatřuje těžkou újmu na zdraví, neboť se jedná o znak kvalifikované skutkové podstaty trestného činu, a k námitkám zpochybňujícím distorzi pravého kolena a přetržení křížového vazu tedy nepřihlédl. O distorzi kolena navíc hovoří všechny lékařské zprávy již od počátku, poškození vazu a dále též menisku bylo podle lékařských zpráv zjištěno později. Mimo to měl soud za prokázané, že žalobce utrpěl četné odřeniny (exkoriace), zhmoždění kyčle, lokte, kolena a stehna. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, ve spojení s § 2958, § 2956 a § 2960 o. z., je žalovaná povinna nahradit penězi újmu, kterou mu způsobila svým nedbalostním jednáním (náhrada za utrpěné bolesti, za další újmy v podobě duševních útrap ve výši 20.000 Kč a za účelně vynaložené náklady spojené s léčením ve výši 2.365 Kč). Výši bolestného stanovil znalec částkou 93.224,88 Kč v návaznosti na závěry lékařských zpráv podle metodiky k odškodňování újmy na zdraví podle § 2958 o. z., zveřejněné Nejvyšším soudem. Soud nepřisvědčil námitce žalované, že se žalobce výrazně spolupodílel na utrpěném úrazu. Okolnost, že jel bez řidičského oprávnění na motocyklu, který neměl platnou technickou kontrolu, s úrazem nijak nesouvisí – podle znaleckého posudku měl motocykl brzdy v pořádku a technická nezpůsobilost neměla na nehodový děj vliv. Žalobce při nehodě správně reagoval brzděním a nic nenasvědčuje tomu, že by jeho nezkušenost přispěla k nehodě. Jedinou a bezprostřední příčinou bylo vběhnutí psa pod kola motocyklu, jak dovodily i trestní soudy, které spoluzavinění na straně žalobce neshledaly. Rovněž tak není relevantní, že žalobce musel žalovanou vidět na vzdálenost nejméně 30 metrů, neboť nehodu způsobila náhlá překážka – kdyby do vozovky nevběhl pes žalované, ke střetu by nedošlo. Opodstatnění nemá ani námitka spoluzavinění dovozovaná žalovanou ze zanedbání rehabilitace, jelikož předmětem řízení je bolestné a náhrada útrap v přímé souvislosti s nehodou. Žalobci lze sice vytknout, že jel na motocyklu v nevhodném oblečení (tričko s krátkým rukávem, kraťasy), čímž se zvětšil rozsah odřenin, avšak ani kolenní chránič by nezabránil přetržení vazů a poškození menisku, neboť nechrání před vyvrtnutím kolena. Míru spoluzavinění žalobce tak soud stanovil v rozsahu 5 %, neboť žalobce použitím své výstroje neporušil žádnou zákonnou povinnost [podle § 6 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, je povinností mít při jízdě na motocyklu přilbu a chránit si zrak], avšak do určité míry přispěl k rozsahu odřenin. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 10. 2. 2021, č. j. 21 Co 193/2020-335, k odvolání obou účastníků potvrdil výrok soudu prvního stupně o platební povinnosti žalované v částce 82.455,30 Kč, ohledně částky 22.374,30 Kč jej změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Přisvědčil soudu prvního stupně ohledně vázanosti rozhodnutím trestního soudu (tedy i jeho závěru o prokázané distorzi kolena a přetržení předního křížového vazu), které již nelze přezkoumávat v civilním sporu, v němž je soud oprávněn činit zjištění pouze ve vztahu k dalším popisovaným zraněním. Ta byla odvolacím soudem ztotožněna s položkami znaleckého posudku – poranění vnitřního postranního a zevního postranního kolena, přetržení zkříženého vazu kolena, poranění menisku. Oproti tomu odvolací soud neshledal dostatečně podložený, a tudíž opodstatněný požadavek na odškodnění za zhmoždění lokte a stehna. Za správný pak měl odvolací soud závěr o spoluzavinění ve výši 5 % a vytkl žalované, že tvrzením o porušení řady povinností žalobcem odvádí pozornost od skutečné příčiny vzniku škody. Způsob jízdy žalobce a příčiny dopravní nehody přitom byly posuzovány v trestním řízení, v jehož rámci se soudy vypořádaly i s námitkami žalované. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. dovozuje tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe při výkladu § 135 o. s. ř., vyšel-li ve svém rozsudku z přesvědčení, že je vázán tím, že způsobila žalobci zranění popsaná ve výroku o vině trestním soudem, a není oprávněn přezkoumávat rozsah zranění, respektive je vázán pouze rozsahem zranění definovaným trestním soudem v rámci přečinu těžké újmy na zdraví. Samotný výrok trestního soudu o spáchání trestného činu neřeší rozsah a výši škody ani tehdy, je-li odškodnitelná újma pojmovým znakem trestného činu. Vázanost soudu v civilním soudním řízení rozhodnutím v trestní věci znamená, že soud musí doplnit skutkové závěry o výši škody tak, aby vyplynul odůvodněný závěr podložený úplným zjištěním skutečného stavu věci. Soud by měl trestní rozhodnutí brát v potaz a současně je konfrontovat s ostatními důkazy provedenými v řízení a vyhodnocovat jeho relevanci pro řešení civilního sporu – viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4949/2015. Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu, že ztotožnil svévolně, bez medicínského vhledu popis zranění ve výroku rozsudku trestního soudu s položkami ve znaleckém posudku, jenž ovšem specifikuje další zranění a jím pojímaný rozsah zranění je rozdílný a neodpovídající trestnímu rozsudku. Nesprávnosti se dále podle dovolatelky odvolací soud dopustil, převzal-li závěry okresního soudu o náhradě bolestného za odřeniny, byť ve svém rozhodnutí konstatuje, že některá znalcem uváděná zranění vůbec nejsou v lékařských zprávách, a přesto je má za prokázaná. Pokud krajský soud neměl některé položky ze znaleckého posudku za náležitě prokázané (zhmoždění stehna a lokte), neboť nevyplývají z předložených lékařských zpráv, pak je v tomto směru samotný závěr o odřeninách nepřezkoumatelný, vedoucí k závěru o nesouladu rozhodnutí obecných soudů s provedenými důkazy. Není-li totiž rozsah odřenin zachycen lékařskými zprávami či jinak (fotodokumentací), nelze je objektivně posoudit. Průběh ošetření a léčby žalobce přitom naznačuje, že rozsah odřenin nebyl takový, jaký je uvažován v posudku. Rovněž tak další položky bolestného nejsou náležitě medicínsky podloženy, přičemž rozsah zranění by měl být stanoven znalcem se specializací v příslušném oboru, tj. ortopedie. Rozhodnutí tak postrádá náležitou oporu v provedeném dokazování ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4159/2007 a 21 Cdo 2663/2006. Dovolatelka dále namítá nepřezkoumatelnost závěru o rozsahu spoluzavinění, jenž upozaďuje protiprávní jednání žalobce, který neměl řidičské oprávnění, nebyl způsobilý ovládat motocykl a bez platné technické